Severní Marseilles

V době, kdy jsem začal mít pocit, že francouzská kinematografie jde ke dnu, se na Netflixu objevila kriminálka Severní Marseilles. A ano Francie, stále na to máš. Drsná kriminálka mě hned uvede do solidní, živelné a syrové akce, představí partičku, která by za sebe dala ruku do ohně a vy víte, že Váš rodící se vztah s těmi všemi super týpky bude za chvíli mít zádrhel. Zádrhel, kterej Vás serve z duše. Francouzi tu otevřeně otevírají témata no-go zón v Marseilles, dělají to hodně dobře s hodně civilní akcí, kterou jsem u nich pár let nezažil. Jsou tu hodně kritičtí, ale stejně si nakonec k večeři rádi dají tabouleh. Ta jejich kultura už je tak protkaná celým světem, že i Babylon by byl na toto krátký. Jaký je ale v té multi kulti bublině život, to netřeba zdůrazňovat. Stačí se podívat na tento film. Po shlédnutí jsem byl jak rozervaná duše. (27.09.2021)

Drsné marseilleské čtvrti žádají drsné policejní praktiky, které jdou mnohdy za hranu zákona, ale jinak to nejde. Že si policisté občas přilepší nějakým tím zabaveným matrošem je víceméně samozřejmost. A že pro to panáci v kravatách nemají pochopení také. Francouzi až nečekaně otevřeně ukázali, jak to v okrajových čtvrtích chodí a kupodivu z toho neviní policisty nebo systém. Stejně jako ostatní se divím, že to prošlo přes cenzora. Akce i působí řádně syrově, prostředí je pořádně drsné a  herci jsou důvěryhodní a není problém jejich postavám fandit. Snad je jen škoda, že když se film přehoupne do druhé poloviny a začne se řešit vyšetřování, ztrácí trochu dech. Ale jinak výborná práce. 80% (20.09.2021)

Velmi dobrá kriminálka postavená na podobných základech jako nedávní, ještě o něco lepší, Bídníci. Trojice policistů jsou sympaťáci a ty dennodenní hovna, které musí řešit jim opravdu závidět nebudete. Občas mi to přišlo trochu přitažené za vlasy (akční sprinty kvůli pytlíčku trávy), ale o francouzské drogové politice vím kulový, stejně tak, jako tom jak to chodí na tamějších sídlácích.  Každopádně film mě bavil celou dobu a s hlavním triem jsem opravdu soucítil. (05.09.2022)

Klasické francouzské kriminálky ze staré školy dlouhodobě ctím, mj. pro obdivuhodnou schopnost tvůrců předat divákovi v atraktivním příběhu často i hlubší poselství se společenským přesahem. Tak teď jsem se pro změnu z Francie podíval na jeden současný, čerstvě do světa vypuštěný krimi thriller „nové školy“ a zdá se, že Francouzi v tomhle směru válí pořád. Od počátku mě Bac Nord strhlo svým svižným tempem, doslova adrenalinovou akcí (která naštěstí netvoří jen samoúčelnou atrakci, ale i pevnou součást děje) a k tomu přímo realisticky působivém prostředí současné Marseilles. Byl jsem vtažen do skličující reality, která pro tři sebeobětavé policisty vyvrcholí ještě nekompromisnějším vývojem situace a v nehostiném prostředí plné lidské špíny a bezútěšnosti nabídne další rány osudu. Na jedné straně ve mě stále víc sílel odpor směrem k zkorumpovanému systému velkoměstské policie, ale zároveň se postupně zvyšovaly i mé sympatie k hlavním hrdinům Cervovi a Yassovi a ani na chvíli mě nenapadlo se od dění odrthnout. Na to byl tento film až příliš skvělý a vlastně si od dob Mannova Zloděje (což je film z počátku 80. let) ani nevybavím žádný akční thriller, který by mě dokázal vedle strhující akce rozsekat stejným dílem i jako silné drama. Tohle mě dostalo natolik, že nemám důvod šetřit hvězdičkami a určitě se od Cédrica Jimeneze chci podívat i na tu předchozí marseillskou krimi. [90%] (02.10.2021)

Jaká je hranice mezi dobrým a špatným poldou? A jaká je hranice mezi tím, co dělá člověka z ghetta kriminálníkem a "tím, co pomáhá komunitě?" 'BAC Nord' je vlastně nádherná ukázka toho, jak dnešní Svět funguje (ač jen inspirováno skutečnými událostmi) a jak se snaží každý každého ve finále jen a pouze ojebat, aby se měl lépe, dostal se do lepší pozice, cítil lépe sám o sobě, v bezpečí. Je to vše jen hra, kde málokdy narazíte na něco opravdu ryzího a upřímného. Chápu, kde se tahle mentalita bere, když člověk vyroste, nebo žije ve velikém městě, když chce mít život, lepší, než ostatní, nebo jen "mít se lépe" "nezaplést se do sraček" "nejít odnikud nikam" - mě tohle vždy míjelo, zároveň ale vím, že kdybych vyrostl jinde, mohl jsem být tenhle polda, nebo tenhle člen gangu, ale fakt, že nejsem ani jedno, mi dává možnost vidět nezaujatě ten rozdíl. Málokdy je příležitost pro to, být stoprocentní a bezchybný, i jako polda, se dopouštíte chyb, i jako zákon, se musíte v pravém slova smyslu, zodpovídat a nic není tak snadné - a tak to většinou končí, že ač vám kdokoliv tvrdí cokoliv, většinou je to obklopeno notnou dávkou sraček, protože každý se musí starat o vlastní holý zadek a zájmy... lidi říkají, slibují, tvrdí, a vy žijete v bláhové nevědomosti, pokud si dovolíte jim věřit, protože "tohohle by se moje blízká osoba přece nedopustila" / "znám tohohle člověka přece celý život". Ve výsledku, je jen na vás, čemu se rozhodnete věřit, je to vše jen vaše volba, se kterou pak musíte žít. Můžete přijmout pohodlí ve lži, ale můžete taky nalézt bolest v pravdě. Tři policisté tohohle příběhu to i přes nasazení pocítí. Gilles Lellouche, který hraje jednu z hlavních rolí, je mi (kupodivu) dobře znám skrze dva filmy co natočil (Narco a Le Grand Bain), stejně tak si pamatuju Karima Leklou z 'Le Monde est à toi', casting hlavní trojice je celkově velmi vyvedený. Charaktery, Chemie. Balanc. Francouzský afekt. Velice solidní záležitost, ač bych řekl, s trochu slabším zakončením. (+track: JuL - La Bandite). (14.04.2023)