Severní Marseilles

V době, kdy jsem začal mít pocit, že francouzská kinematografie jde ke dnu, se na Netflixu objevila kriminálka Severní Marseilles. A ano Francie, stále na to máš. Drsná kriminálka mě hned uvede do solidní, živelné a syrové akce, představí partičku, která by za sebe dala ruku do ohně a vy víte, že Váš rodící se vztah s těmi všemi super týpky bude za chvíli mít zádrhel. Zádrhel, kterej Vás serve z duše. Francouzi tu otevřeně otevírají témata no-go zón v Marseilles, dělají to hodně dobře s hodně civilní akcí, kterou jsem u nich pár let nezažil. Jsou tu hodně kritičtí, ale stejně si nakonec k večeři rádi dají tabouleh. Ta jejich kultura už je tak protkaná celým světem, že i Babylon by byl na toto krátký. Jaký je ale v té multi kulti bublině život, to netřeba zdůrazňovat. Stačí se podívat na tento film. Po shlédnutí jsem byl jak rozervaná duše. (27.09.2021)

Cenzor Netflusu se pravděpodobně upravdoláskařil xmrti nebo z toho účelového neomarxistického mentorování tabulrasových stádových debilů zkolaboval v levicovém rauši, když soudruzi nechali projít něco takového! Nádherná demonstrativní ukázka dle skutečných událostí pro všechny ty milovníky inkluzí, integrací, asimilací a harmonické multikulti Světoevropy, na věky věků šťastně a všestranně altruisticky žijící pod hřejivými sdruženými barvami Benettonu v moudrém a bezelstně laskavém náručí pro mnohé pasáky velmi ziskové Evropské Utopie. U žabožroutů už to cílevědomě probíhá přes dvacet let a výsledky jsou opravdu zřetelně znát! Rozkošně zdemolované a utěšeně se rozrůstající chalifátní enklávy ve všech velkých městech, pevně semknuté v jakékoliv myslitelné trestné činnosti, kam se výkonná moc státu bojí vkročit a sociálně slabší „domorodci“ jsou ekonomicky nuceni přímo v tomhle svrabu či v jeho nejbližším sousedství žít. No jejich chyba, ty tlučhubovské levičácké impotenty, kteří z oplocených bílých čtvrtí bezstarostně masově mixují do paseného stáda ty tolik kulturní a mírumilovné zislamizované nebo ryze animální čokofrancouze z prvobytně pospolných kolonií, si přece sami demokraticky zvolili. Nebýt toho, že se tohle svinstvo pak může libovolně rozpínat a volně se pohybovat po Schengenu, směju se jim do xichtů a strouhám mrkev. Jenže ono toho je, a tak mě dost mrazí a upřímně mě sere, že se dříve krásná a bezpečná historická města stávají anarchistickými nechoďzónami, zamořenými štěnicemi. A pokud se s tím někdo něco pokusí udělat, tatáž banda od reality běžného života plně odtržených hrabivých pamrdů, bezpečně ukrytá za absurdní fašisticko kocourkovskou systémovou byrokracií a za kohortami bezpáteřních přizdisráčů či krutě zneuznaných skvoterských smažek, zvyklých žít ve svrabu, s ním po bolševicku okamžitě zatočí a hlásá dál své účelové bludy o předsudečném rasismu, který je už dávno vymýcen a nahrazen rasismem empirickým. No, velmi doufám, že toto nešťastné období pomalu vrcholí a už brzy tamní postižená dosud mlčící většina gaučových aktivistů a pokojových žvanilů pořádně pocítí důsledky své lhostejnosti, rozšlape Makronky po Elysejském paláci, vyháže Andělky z nejvyšších oken Reichstagu a Evropa tak bude mít možnost zůstat ještě nějakou dobu alespoň trochu civilizovaná. Dokonale mementivní a solidně odsejpající film, v němž i dříve napomádovaná buzna Lelůš konečně vypadá jako chlap, po kterém nejednomu eurozónaři, co to ještě neviděl na vlastní oči, zhořkne baklava v držce. Ovšem již brzy i ve vašem okolí, stačí volit dredařovy narkáčské neokomunisty, kokoti! (18.09.2021)

Nedávno jsem s americkou produkcí letmo nakoukl do odpudivých arabsko-negerských čtvrtí Marseille s jejich odpudivými obyvateli (Stilwater), aniž bych tušil, že jsem tam už o rok dřív mohl nakouknout mnohem důkladněji a s mnohem povolanější produkcí domácí, tedy francouzskou. A světe div se, tenhle hustoatmosférický, syrový, rasově těžce nekorektní, testosteronem a adrenalinem napumpovaný kriminální akčňák, který má potenciál vyrobit z leckterého sluníčkáře a voliče Pirátů oddaného člena Ku-Klux-Klanu, se prezentuje pod hlavičkou Netflixu, toho Netflixu, který... no jistě sami všichni dobře víme. Je to hodně neradostná podívaná. I kdyby městská "multikulturní" realita v Západní, Severní, ale i Jižní Evropě byla jen z poloviny tak bezútěšná, jak je zobrazena v tomhle filmu, mám obavy, že tamní společenské struktury jsou během dvou tří generací nenávratně v hajzlu. A vládnoucím "elitám" je to zjevně buřt, nebo je to dokonce jejich záměr. (05.10.2021)

Klasické francouzské kriminálky ze staré školy dlouhodobě ctím, mj. pro obdivuhodnou schopnost tvůrců předat divákovi v atraktivním příběhu často i hlubší poselství se společenským přesahem. Tak teď jsem se pro změnu z Francie podíval na jeden současný, čerstvě do světa vypuštěný krimi thriller „nové školy“ a zdá se, že Francouzi v tomhle směru válí pořád. Od počátku mě Bac Nord strhlo svým svižným tempem, doslova adrenalinovou akcí (která naštěstí netvoří jen samoúčelnou atrakci, ale i pevnou součást děje) a k tomu přímo realisticky působivém prostředí současné Marseilles. Byl jsem vtažen do skličující reality, která pro tři sebeobětavé policisty vyvrcholí ještě nekompromisnějším vývojem situace a v nehostiném prostředí plné lidské špíny a bezútěšnosti nabídne další rány osudu. Na jedné straně ve mě stále víc sílel odpor směrem k zkorumpovanému systému velkoměstské policie, ale zároveň se postupně zvyšovaly i mé sympatie k hlavním hrdinům Cervovi a Yassovi a ani na chvíli mě nenapadlo se od dění odrthnout. Na to byl tento film až příliš skvělý a vlastně si od dob Mannova Zloděje (což je film z počátku 80. let) ani nevybavím žádný akční thriller, který by mě dokázal vedle strhující akce rozsekat stejným dílem i jako silné drama. Tohle mě dostalo natolik, že nemám důvod šetřit hvězdičkami a určitě se od Cédrica Jimeneze chci podívat i na tu předchozí marseillskou krimi. [90%] (02.10.2021)

„JSME K NIČEMU…“ ///    Policejní jednotka vs. přistěhovalci. Ne nelegální…. prostě ti domorodí Arabáči, co maj v Marseille svoje čtvrti atd… Takže drama z francouzský reality. Kurva, kam jste (jsme) se to dopracovali? Jestli se nestane zázrak, tak… tohle totiž už nedá nikdo (normální cestou) dohromady! Ale není to jen vo tomhle - voni z toho udělali ještě větší lidskej humus, než je „návštěva“ vyhlášený Marseillský čtvrti. Líbí se, že se nikdo s ničím nezdržuje ani nesere,  jednoduše vyprávěj o všem, jak to tenkrát bylo. I když asi teda tak nějak přibližně... Poctivý, francouzský, policejní drama.   ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu kusy podle skutečnosti. 2.) Chystám se navštívit tetičku v Marseille.  /// Thx za titule „Michal Pokorny“.     /// PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  * (15.10.2021)