Kamenný most

Film je úžasné natočen. S Kouřem absolutně nejlepší Vorlův film... Poctiví depresivní snímek ze života člověka - uměleckého tvůrce užírajícího se sebou i okolím, což je přesně věc, na kterou lidé nejčastěji dojíždějí... Možná pár věcí bylo příliš osobních, ale těžko říci do jaké míry byly myšleny vážně. Nicméně koukalo se mi na to dobře a i hudba se tomu potetovanýmu šílenci velmi povedla :)) ....... 90%....... Ps.: Pro všehcny zarputilý kritiky DVD verze: Je udělaná velice dobře a komentář tomu dodává zase trochu jiný rozměr. Obě verze mají své pro a proti..., pokud vám to vadí, sežeňte si někde starou verzi a nebrečte!!! (20.06.2009)

Hodně osobní záležitost režiséra Tomáše Vorla, která mi učarovala jak po formální stránce, tak i obsahové. Temné a depresivní, skvělá kamera a hudba pana Franze. Citlivý divák si v tom něco svýho najde. Ale beru i výčitky těch, kterým se to nelíbilo. Výčitky ve smyslu "Co nás Vorel otravuje se svojí zpovědí. AŤ si raději zajde k psychoterapeutovi." Nebo výtky směrem k přílišne depresívnosti. Uznávám je a chápu, že pokud někdo není naladěn na stejnou notu a nemá potřebu se sžít s hlavní postavou, film se mu líbit nebude. Ale to není můj případ. (11.05.2003)

Pane režisére, važte si toho, že můžete svobodně tvořit, říká tehdejší prezident režisérovi, který hledá co vlastně má dělat. nechce jít cestou komerce, jako jeho kolega, který tagzvaně jede v novém proudu, ale současně neví co a jak točit. Je bezradný, asi podobně jako Václav Havel, když byl uzavřen již na Hradě a život kolem se řítil už úplně jinam, než ty jeho tehdejší monology z Lán pro rádio. Myslel jsem si, že ten film je z roku tak 1993, ale on je až z roku 1996. Vystupuje zde i postava osvícené dívky, ženy, která sice načne dost zajímavé otázky, ale nedopovídá je a neukazuje jak je aplikuje v životě. Málokdo asi čekal, že film NA BRIGÁDĚ bude pro režiséra VORLA vlastně vrcholem jeho kariéry, ke kterémmu se už žádným dalším filmem nepřiblíží. Proto se nedivím, když se jednou vyjádřil, že ho mrzí, že ta filmová povídka, že z toho neudělal celovečerní film. (22.06.2010)

Tomáš Vorel mě už nejednou překvapil některými filmy o kterých jsem občas ani neměl tušení, že existují... A podobně jako Cesta z města je i tenhle počin trošičku podhodnocený. Autor natočil netradičně depresivní zpověď z prostředí Karlova mostu. To prostředí umělců a "umělců" se mi dost líbilo. Vorel se zajímavě vypořádává s FAMU, Věrou Chytilouvou (opravdu zajímavý pohled), ziskuchtivým producentem, cenzurou, komercí, reklamou, popularitou, zodpovědností, libidem, kapitalismem a komunismem... A ano, někdy to vyznívá jako trapné kopání kolem sebe na intelektuální úrovni studenta páté třídy, jindy Vorlovská poetika přehrávání a přehánění funguje dokonale. Každopádně nikdo nemůže tvrdit, že kamera (a mizanscéna) není chvílemi totálně geniální, a že příběhy zneuznaných umělců a jejich děl nejsou úžasné. Jó a viděl jsem to v DVD verzi, jestli tomu rozumím správně, tak nejhorší na tom je, že to bylo doplněno o ten Hanákův vnitřní hlas, což mě dost mrzí, protože jednak působil mnohdy trapně a byl jsem ochuzený o možnost tápat, uvažovat sám a v tichosti si interpretovat vyobrazení... To je něco, co se mi asi už nikdy nepoštěstí (již jsem všechny ty komentáře jednou slyšel a to nelze vzít zpět). Ale třeba je to jenom logický následek střetu Tomáše a producenta Roberta... :) (18.10.2009)

Příklad Kamenného mostu je dalším mezníkem, kde se opět neshodnu s Alenou Prokopovou. Ona například ještě v roce 2014 bilancovala tuto hořkou komedii jako nediváckou čili nereprízovanou čili nám se to tehdy nelíbilo. Sorry, ale volby dramaturgů našich TV jsou tím posledním ukazatelem kvality. Jasné, Kamenného mostu se všichni většinou spíš bojí, protože nemají zájem se nořit do absolutní deprese a bilancovat si vlastní rozhodnutí v době doznívajícího prozření. Nicméně očekávat, že po Pražské 5 a Kouři nám Vorel nabídne komorní civilní melodrama s jemnými autobiografickými prvky v malebném prostředí Karlova mostu, to by bylo poněkud naivní. Geneze Vorlova a Duškova scénáře jen až na kost odhalila tu degenerující prudu poloviny 90. let, kterou na straně jedné geniálně portrétuje Milena Dvorská jako matka trpitelka, na straně druhé Jana Synková jako karika božské Věrrry Chytilové. Deziluze, krize, kapitalismus a ponor do hlubin kamenného mostu, to je, oč tu běží. Není to příjemné, ale samozřejmě nějaké to vhodně odhalené ňadro a potrestání archetypálního zla může potěšit ty chrabré kralevice v každém z nás. A samozřejmě DRA kopie je to nejlepší, co ten film mohlo potkat. (26.06.2015)