The Stone Bridge
Réžia:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Marek JíchaHudba:
Vladimír FranzHrajú:
Tomáš Hanák, Milena Dvorská, Václav Strasser, Hana Tallerová, Jan Slovák, Romana Sittová, Naďa Šafratová, Otakáro Maria Schmidt, Martin Horák (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Hořká komedie a v pořadí třetí celovečerní film režiséra Tomáše Vorla (Pražská pětka, Kouř), odehrávající se v samém srdci Prahy - na Karlově mostě, tak jak jej známe z dnešních dnů. Je to příběh plný romantiky, vášní, černého humoru a temné pražské mystiky. Hlavní hrdina Tomáš, absolvent FAMU a někdejší slibný mladý režisér, řeší klasickou třicátnickou krizi. Potlouká se bez cíle po Malé Straně, propadá čím dál tím větší beznaději. Všude kolem něj kraluje důmyslný i prvoplánovaný duch komerce, na níž se on sám nechce podílet. Kromě tvůrčího prázdna a snad i v závislosti na něm se kolem Tomáše trhají i osobní vztahy. Pro manželku Martinu je už Tomášův bezbřehý způsob života neúnosný. Pro ní i jejího syna Péťu svitne naděje v osobě bohatého a úspěšného producenta Roberta, který se svižně pohybuje přebujelým světem reklamních šotů. Tak se Tomáš stává jedním z vrcholů manželského trojúhelníku. Robert Tomáše donutí, aby se dal do psaní filmového scénáře a slíbí mu, že bude financovat jeho natočení. Očekává, že se mu Tomáš nebude plést do jeho slibně se rozvíjejícího se vztahu s Martinou. Dochází však k nečekanému rozuzlení...
Příběh režiséra, jenž zoufale hledá cestu ze slepé životní uličky, naznačuje jistou autobiografičnost nejen křestním jménem hlavního hrdiny, ale do značné míry kopíruje i Vorlovy názory na českou současnost a rozvíjí jeho utkvělá témata. Přes všechny své kvality, výjimečný myšlenkový přesah a vnitřní upřímnost vyznívá Vorlovo hledání životní a tvůrčí autenticity poněkud uměle - lze mu minimálně vytknout stylovou nevyváženost, místy i tezovistost a přebytečnou ornamentálnost. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (92)
Škoda hlavně scén v poslední třetině, co byly už moc na houbách. Kdyby se to prostříhalo, byla by to slušně černohumorně zparovaná deprese rozervané umělcovy duše, ale takhle to bylo chvílema už moc natahovaný a nudný, a to i v kratší DC verzi. Zajímalo by mě, jak by film působil v té původní verzi bez vnitřního monologu Tomáše, který mně hlavně ke konci už dost štval už jsem skoro nevnímal jeho obsah. Nevím, jestli by nakonec nebylo lepší vidět to bez něj celé a tu Tomášovu depresi si do toho projektovat sám, nebo jestli by to nefungovalo a film tak byl naopak nuda k nedokoukání. ()
Kterak se režisér utopil ve vlastní šťávě. Film je o to smutnější, že Vorel je mnohem obludnější a patetičtější právě v tom, co Pražskou pětkou a dalšími počiny tolik kritizoval. Kdyby z toho filmu udělal komedii a opřel se o svoji nejsilnější zbraň, groteskní nadsázku, oslovil by diváky mnohem víc. ()
Marnost nad marnost. Tak neodbytně kvílí bezútěšný pražský umělec. Rozerván, rozčarován. Rozevlátý chodec bez cíle, tápavým krokem našlapuje vlastním životem. Seslanými múzami nezachycen. Přijal roli zdejší bohémy. Rozložené srdce duší i dušiček na místě, které stejně tak jako ráno i večer, oslňuje mystickou vyhlídkou, láká kejklířskou přehlídkou. Zbourat tíži zemské gravitace, stíhat lehkost bytí. Se zavázanýma očima magicky se toulat samospádem myšlenek. ()
(DVD verze) Jelikož nejsem pamětníkem, nemohu srovnávat s původně natočeným filmem, což tu spousta lidí dělá. Pastiš (to je slovo:-) na Chytilovou mě potěšil, ale jinak mi Vorlovo tápání devadesátými léty příliš nesedlo. Ovšem jako další divný film z poloviny devadesátých let je to další kamínek do skládačky. ()
Celá plejáda pitvorných tlam a polotlam se snaží ozlomkrk předvést to nejlepší, co do sebe nasáli během svých angažmá ve sklepích a jiných kdysi slavných ansámblech. Hlavní hrdina Tomáš, absolvent FAMU a někdejší slibný mladý režisér nás zatím připravuje na svá budoucí veledíla, nad kterými už jsem téměř omdlíval ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (10)
- Některé záběry vznikly u trosek domů na adrese Cihelná 2b, Praha – Malá Strana. Jednalo se o objekt Hergetovy cihelny. Bývalá barokní cihelna pocházela z roku 1781. Začátkem roku 2000 prošla náročnou rekonstrukcí, ale také nevratným poškozením, kdy firma svévolně zbourala barokní klenby interiéru tak, že z objektu zůstalo zachováno jen obvodové zdivo. V objektu se nachází Muzeum Franze Kafky a restaurace, výstavní prostory a několik bytů. Objekt je kulturní památka. Před Muzeem Franze Kafky je instalována Čůrající fontána, kterou vytvořil český umělec David Černý v roce 2004. (sator)
- Kamenný most je jedním z dávných názvů Karlova mostu. (sator)
- Už v době svého uvedení šel film do kin ve dvou verzích. Jedna měla mezititulky s názvy jednotlivých „kapitol“, zatímco druhá měla mezi nimi jenom poněkud delší „zatmění“. (charles3)
Reklama