Kouř

Co Arnoštek, ale Kouř je přímo boží! Těžko hledat v naší kinematografii podobný úlet, který lakonicky a s naprostou nadsázkou líčí, jak to "tenkrát" v totalitním věku chodilo. Záměrná přehrávanost čechrá Kouři slušivý účes a magorné chichotání je tudíž naší přirozenou reakcí. Prakticky už od začátku jsem byl takhle naladěný a nasával ten dým s vůní ironie, satiry a kritiky. A co teprve ty songy, které vás svou demencí/chytrostí naprosto uzemní! Dostal jsem pořádnýho "čouda" a děkuji za to! (27.06.2014)

Afektované dialogy a sarkasmus na hraně únosnosti. Bizarní leporelo Vorlova uměleckého know-how. Jeho síla je v realističnosti vzdor absurditě provedení. Dokonalé panoptikum komunistického průmyslového velkopodniku a života v něm. Stará dobrá garda sklepáků v nejlepší síle. Dnes už taky legendární film. (27.09.2016)

Jestli jsem nějaký film viděl v životě hodně krát, tak je to tento film. Tento film je vlastně takový film, který jsem viděl nejvíc krát. Dal bych sem nějakou krutopřísnou hlášku, ale to je snad každá věta, co ve filmu padla. Nejsyrovější připomínka mého nejranějšího mládí, kdy to vypadalo, že to s komárem seklo a stáli jsme před čímsi novým, nadějným. Že to šlo pak do prdele, je už věc jiná. Ale tu náladu, ten mihotavý okamžik, kdy se rozhodlo, jak to bude s korytnáči, je ve filmu perfektně zachycen. Jaroslav Dušek a vůbec všichni herci i neherci... nemám pro ně ani slova chvály. Kdo se v tom filmu najde, je můj člověk. Ale já nejsem sám, já tu tak chlastááám... (24.08.2013)

Pak že se u nás netočí osobité a originální filmy.... Kouř je svéraznou karikaturou (nejen) dob minulých vyvedenou v zajímavém vizuálu a ozvláštněnou takřka muzikálovými výstupy. Ač si Tomáš Orel hodně hraje s kamerou, v jeho režii jsou stopy divadla více než patrné, stejně jako v projevu herců (škoda nešikovně našroubovaných postsynchronů, které občas činí herecké výkony dosti topornými) a tak Kouř chvílemi využívá potenciálu filmového média méně, než by bylo záhodno. I tak mé palce ukazují jasně vzhůru - vícero českých filmů se rozhodlo kráčet vlastní cestu, avšak ne každý to zvládnul bez větších klopýtnutí - 'rytmikál totalitního věku' ano. (24.01.2008)

Na naší filmové scéně poněkud zjevení, s kterým mohl Vorel přijít v nějakou rozumnější dobu, chápeš. Děj ustupuje do pozadí před dokonalým satirickým detailem. Svérázný humor a stylizace filmu nejsou stravitelné pro každého jedince v českém prostředí (pro okolní svět je film možná i nepochopitelným). Především bych odhadoval, že nebude stravitelný pro zaryté přívržence beztřídní společnosti a ty kterých zosobněním je Šmíd - typická svině:) Děj jako jízda na horské dráze - jednou nahoře, jindy dole, smích střídá rozčarovaní, tápání. ...Ale nakonec - Má to cenu! (12.12.2007)