Pražská 5

V osmnácti, kdy jsem na tom byla v kině (těsně po premiéře), bych dala čistých 100%, protože to byl do té doby můj nejlepší filmový zážitek... když jsem se nesmála, tak jsem žasla :-)... pak přišly samozřejmě i lepší filmové kousky, ale tenhle experiment doteď stojí za vidění, i když mladší publikum nemůže (naštěstí) všecko pochopit. (02.02.2007)

Směr Karlštejn. Rodinná groteska sousedských vztahů jedné rodiny a vleZLÉHO skřítka. **** Bersidejsi. Artový počin, který povětšinou nudil. ** Oldův večírek. Rýmovaná povídka mladého hotelového údržbáře neohromila. *** Barvy. Art klip, že by inspirace Cremasterem? * Na brigádě! Budovatelé všech zemí spojme se! To jsou jablka! ***** Komentovaný doprovod Šteindlera je výrazně ulítlý. (10.02.2012)

Päť amatérskych pražských divadiel sa predstavilo v piatich filmových poviedkách, ktoré v roku 1988 zrežíroval Tomáš Vorel starší. Titul "Pražská 5" je zložený z krátkometrážnych filmov: "Smer Karlštejn" (Pantomimická skupina Mimóza), "Bersidejsi" (Výtvarné divadlo Kolotoč), "Oldúv večírek" (Recitační skupina Vpřed), "Barvy" (Baletní jednotka Křeč), "Na brigádě" (Divadlo Sklep). Úvodného slova ku jednotlivým snímkom sa ujal Milan Šteindler. Nebavilo ma to. ** (24.06.2018)

Tohle jsem viděl před revolucí dvakrát v kině. V kinech se to dlouho neohřálo, ale musím říct, že na velkým plátně byla jednoznačně nejlepší Křeč. V televizi už to tak nevynikne, takže sklepáci nemají konkurenci. Tenkrát bych rozhodně neváhal s plným počtem, ale po těch skoro dvaceti letech už to trochu ztrácí dech. (18.12.2008)

První povídka,,Výlet na Karlštejn´´ je skvělá modernizovaná satirická groteska a patá ,,Na brigádě´´ klasická a přesná parodie na agitační filmy se skvělou atmosférou i výbornými písničkami. Tyto části mě svými nápady (kterými srší na každém rohu), fakt zaujaly.  Mezitím je pro mě trochu rozporuplný stylizovaný,,Oldův večírek´´ (který mi ale připomněl  Kouř) a dva pokusy o úmělecké cosi. Nejprve ve výtvarné podobě v případě nicneříkajícího Bersidejsi a pak v podobě tance u podstatně lepších (ale pro mě krapet nudných) Barev. Jednotlivé povídky jsou tedy krapet nevyrovnané. Ale to mi vlastně až tolik nevadí (stejně jako nulová dramaturgie), ba naopak. Ono se to sem snad i hodí. Tomaš Vorel totiž natočil na pokraji normalizace s představitely nové generace úmělců nevídaný nekonvenční experiment plný rozpustilosti, mladické energie a upřímnosti. Něco takového nemá v naší kinematografii skutečně asi obdoby a už by se to nemohlo opakovat, proto mě to zaujalo a rozhodně skláním filmu uznání.  Asi jsem na to i měl náladu. A pokud zbytek ne,  tak minimálně první a poslední povídka má náběh na srdcovku stejně jako mezivýstupy (s přibývajícími minutami stále více na mol..D) hlasatele Šteindlera, který jako by se v závěru vrácel do dob mladosti.:D A písnička Strom kýve pahýly už srdcovkou bezesporu je, bez ohledu na film. Samozřejmě v rámci humoru filmu může působit vtipně (s tím kyčovitým klipem.:D)  Ale jak někdo trefně někdo poznamenal na YT, je to písnička, která z kotlíkařské parodie přešla na kotlíkařskou modlu. . Vedle Sáry, od Trabandu, Země vzdálené (a Probuzení  a Kabinky od Pokáče.:D)  dávám do playlistu pro mě aktuálně nejemotivnějších milostných písniček.: Je prostě zážitek ji slyšet.. Chtěl bych jen na chvíli, tebe.:D Tak soudruzi ještě jednou, za všechno vám vopravdu moc děkujeme..... Ale teď už musím jet, protože v našem autobuse je naštěstí dost místa pro všechny. Takže  batůžky na poliček nebo na zem a jedem.   Tak a to já to je asi tak všechno, co jsem vám chtěl dneska nabídnout.:D❤ Dobrou noc... (06.03.2020)