Pražská 5

Povídkový film se skládá z pěti podařených částí, každá má své a je něčím zvláštní. První, němá povídka, nazvaná „Směr Karlštejn“ vypráví o měšťácké rodince, která se vypraví do přírody a zažije při tom nemalé dobrodružství. Ve druhé povídce „Bersidejsi“ jsme svědky zvláštního vizuálního díla beze slov a herců. „Oldův večírek“ nás zavede do hotelu za opravářem Oldou, který přijde na to, jak to v socialismu vlastně funguje. Ve čtvrté povídce „Barvy“ nám taneční skupina ukáže strhující taneční představení. A konečně poslední povídka „Na brigádě“ je typickým sklepáckým filmečkem, kde se dozvíme, jak to na brigádách kdysi fungovalo. (20.07.2006)

Zajímavá výpověď o alternativní tvorbě konce osmdesátých let. Výlet na Karlštejn působí velmi neotřele a jeho drastický a kritický humor působí ve své době jako zjevení, výtvarné divadlo je jistě zajímavým a nápaditým experimentem ale bez nadhledu, jenž z nějž činí trochu cizorodý prvek, Oldův večírek zaujme rýmovaným a občas skandovaným dialogem, ale má silně sestupnou tendenci a velmi plytkou myšlenku. Zato taneční skupina Křeč nabízí famózní a nadčasově působící baletní představení, kterému velmi napomáhá plastická a dynamická kamera. Závěrečná parodie na budovatelské filmy nepůsobí tak odvážně jako první povídka, ale je působivá po filmařské stránce a vévodí ji charismatický Hanák jako tajuplný "kovboj". Ve výsledku tedy Pražská pětka nabízí barvitou podívanou, jejiž prostřední část však oslabuje její silné okrajové pilíře. (02.11.2010)

Je to celé jako Kouř v0.5 - místy vtipné, místy MIMO, místy KŘEČ... leč dokonalosti Kouře samotného nedosahuje. Od úvodního znechucení s počátkem cesty na Karlštejn, mířící VPŘED k opatrnému nadšení Na Brigádě. Jinak vcelku standartní, byť satirické tak palčivě, že se s tím mnozí raději schovávali do SKLEPa ... jen u těch baletně brazilovských Barev jsem se cítil jako na KOLOTOČi. 7/10 (03.05.2010)

Kultovní, ale kvalitativně dost nevyrovnaný povídkový film, jeden z filmových hitů roku 1989. Několik citátů ze dvou nejlepších povídek se mi vrylo do paměti: "Skřítku, milý skřítku" + ten opravdu hnusný skřet (Směr Karlštejn); nebo: "když ty jsi takový ... jiný" - milostný dialog svazačky a kovboje (Na brigádě). (15.02.2009)

Pět příběhů, z čehož tři tragické a dva tak fantastické, že je dozajisté bude doporučovat kinematografickým gurmetům minimálně následující dekádu. První z těchto fantastických počinů je groteska reprezentující výlet na Karlštejn. A nebyl by to Vorel, aby se ve filmu neobjevil skřítek, u nějž si divák nemůže být zcela jist, zdali tento vykutálený pobuda a cestovatel po nocích nevraždí holčičky, kterého pozorovaly z okna jeho pelešení v nedalekém kontejneru. Druhým fantastickým počinem je něco mezi básní a rapem, a to v prostředí nějakého žižkovského Hiltonu. Nový pracovník zde dostává šanci ukázat svůj um a současně své ornitologické hejno kurů. 65% (18.01.2019)