Což takhle dát si špenát

Jasný protagonista českej vlny sci-fi komédii 70-rokov v zaužívanej tradícii, ktorú načal Pane, vy jste vdova a jemu podobný, čiže nič nové neprináša. Scenár kráča v tých istých šľapajách diváckeho úspechu narušenia každodennej reality, čo jeho žánrový kolegovia, slovné gagy sú do polovičky filmu približne tiež na rovnakej úrovni, ale potom príde strmí spád v podobe lacnosti dialógov a moc na pílu hraného efektu - špenátománie a jej dôsledkov. Po určitom bode kúzlo humornosti stráca na pôvabe a po slovných šarapatách som si začal pripadať ako v nepodarenej veselohre, ktorej chýba vyciberenejší finiš. A tým špenát zapadá do zabudnutia. Efektnejšie a pohodlnejšie ako Zítra vstanu a opařím se čajem, kvalitou ale nepresahujúcejšie. (26.09.2014)

Ďalšia zo série science fiction českej vlny sedemdesiatych rokov, ktoré síce oplývajú nápadmi a originalitou, ale ich realizácia však postráda komplexnosť. Napriek veškerej naivite vyznieva milo, sviežo a úsmevne. Bohužiaľ len úsmevne, žiadne vodopády smiechu sa nekonajú, dej však plynie pomerne plynule a vďaka pohodovým hercom sa na to príjemne pozerá. 65%. (20.03.2015)

Dle mého soudu jedna z nejlepších českých crazy komedií, která vlastnosti žánru plní beze zbytku. O Menšíkovi a Sovákovi ani mluvit nebudu, Janřurová je skvělá jako matka dětí, žena kriminálníka, dvera otce i jako přerostlé mimino páchající totální brajgl v grandrestaurantu. Stejně tak Dona Izabela Lopézová v podání Zázvorkové s nastávajícím Somrem zabijí a Kostka s horkou latinskoamerickou krví jak by smet. Úžasné jsou detaily, ale trochu mi vadí to ryze normalizační "pokrokový" prostředí a neustálé oslovování "soudruhu", ale s tím se vzhledem k roku výroby nedalo nic dělat. (25.04.2006)

Vyloženě nesnášim špenát. Moje averze k němu se táhne už od školky, kde nám ho vychovatelky na obědě nutily a nikdy sme ho nesměli vrátit nesnězenej. Trpěla sem velice..Ale naštěstí se vždycky našel někdo, kdo ho snědl za mě, a tím mě ušetřil dalšího psychického týrání. (Obvlášť obtloustlé kuchařky se tvářily vražedněji než takový Arnie). Tenhle film sem viděla poprvé celý až před pát lety veojedinělém večerním kině na libereckém náměstí. Byl to zážitek a nejenom kvůli tomu prostředí. Povedené. Ale prostě moje dávná újma mi brání dát tu pátou. Nehledě na to, že se vědci sekli o desetinnou čárku v obsahu železa ve špenátu, takže vyváření téhle láhůdky bylo na houby! (25.02.2007)

Tenhle film vnímám spíš jako zprávu o své době, než jako nadčasovou komedii. Tudíž nepřekvapí, že tam v podstatě každý druhý krade, aby si přilepšil, že kuřecí kung pao bylo něco vybraného/exotického, co si člověk mohl dát v nóbl hotelu (kde ale stejně tak vařili i obyčejného vrabce s knedlíkem), nebo že ústředním motivem, který uvede vše do pohybu, je snaha zlepšit dojivost krav (jejich "regenerací"), což je stejný motiv, který se objevil už 11 let před tím ve starším Vorlíčkově snímku Kdo chce zabít Jessii?, v němž šílená vědkyně vpraví krávě speciální roztok, aby jí upravila sen, v němž ji obtěžují ovádi, a tím jí zlepšila psychiku a dojivost (a dojivost krav se rovněž řeší ve Slunce, seno, jahody z r. 1983). A osobně mi ten macourkovský humor zas tak vtipný nepřijde, a někdy mi přijde i poněkud nucený, například i co se týká samotného názvu, protože ta replika číšníka nedává smysl -  jaksi "ústřední" složkou toho jídla je přece moravský vrabec, který se tradičně podává se špenátem a bramborovým knedlíkem, a každý normální Čech by si takové jídlo objednal slovy, že si dá "vrabce", a ten špenát (a knedlíky) by vůbec nezmiňoval, protože to je přece samozřejmé, a stejně tak číšník by to takto i nabídnul hostům - zda si nedají vrabce - ale filmový číšník zde místo toho pronese: "Což takhle dát si špenát?", a teprve PO vyvolání zájmu hostů (který je sám o sobě překvapivý, protože samotný špenát sám o sobě jen těžko tehdy mohl někoho tak zaujmout) dodá: "S bramborovými knedlíky a s vrabci samozřejmě", a ještě je to celé podbarveno napínavou hudbou, aby i ten poslední debil v publiku pochopil, že se jedná o zásadní dějový zvrat. A takových momentů je ten film plný - děj se kupříkladu nijak neobtěžuje vysvětlit, jaktože dětským (ale i těm seniorským na konci') verzím Lišky a Zemánka zůstaly dospělé hlasy (ale hlavně, že to působí komicky!), o trapném vtipu s "rozbitými" dveřmi na fotobuňku nemluvě, vydávat Somra se Zázvorkovou v parukách za Španěly působí jako špatný vtip, a takto by se v tom šlo pitvat asi ještě dlouho. Navíc jsem vždy nesnášel i tu příšerně ohranou Schelingerovu píseň, takže se asi nelze moc divit, že když jsem dostal chuť si to po letech osvěžit, byl jsem z toho spíš zklamaný. (20.11.2022)