Ako sa budia princezné

Krásná pohádka, patřící do mého TOP TEN. První polovina je hezky dramatická, romantická i vtipná, druhá zase krásně dojemná. Skvostná je výprava filmu, taktéž jeho obsazení a hudební doprovod. Velikou porci kvalit tohoto filmu nese na svých bedrech mimořádně vynikající sluha v podání Vladimíra Menšíka. Vyzdvihnout je ale třeba skvělé obsazení v téměř každé větší roli. (29.12.2012)

Hodnotit Jak se budí princezny jako slabší pohádku svědčí dle Endrixe o tom, že srovnávám na základě obeznámenosti s nepočetným elitním referenčním vzorkem. V oběhu jsou prý sračky úplně jiného formátu. Uznávám. Faktem ale je, že v porovnání s Princem a Večernicí [taktéž Vorlíček, rok poté] upgradovaná verze Šípkové Růženky neobstojí nejlépe: Hrušínský je coby herec ještě jaksi nedomrlý a role mladšího blba mu neumožňuje rozvinout později objevený smysl pro jemnou hereckou ironii. Scénář bez Brdečkova přispění celkem rutinní a situace, kdy k zakletí dojde vlastně v poslední třetině pohádky, tempu filmu vůbec nesvědčí. Dva trumfy filmu - Kraus a manický Menšík - to nezachrání. V porovnání s valnou většinou pohádkových výplodků posledních 20-ti let nejspíš klenot, na zařazení mezi klasiku to v mém výběru nestačí. (27.01.2015)

Sympatická vtipná adaptace z "české školy", které ale něco chybí k dokonalosti. V komičnosti staršího prince a Matěje se trochu moc tlačí na pilu (nikoli vinou Krause a Menšíka, ti jsou dobří), což vyvažuje neobvyklý, mně velmi sympatický zádumčivý princ Jana Hrušínského. Pokud jde o zásahy do předlohy, mohlo by se zdát, že tou hlavní je škrtnutí sta let a jejich nahrazení motivem lásky, která dá našemu princi odvahu k vysvobození své milé. Mnohem zásadnější je však nahrazení uražené sudičky závistivou příbuznou, což vyznívá nesmírně trapně. Pohádka tím ztrácí něco podstatného, komplikovaného a padá o několik pater níž k primitivnímu "dobrý vládce, dobrý lid a jeden zlý škůdce", což je mimochodem heslo onoho roku (Anticharta). Namísto osudové kletby nastupují intriky frustrované švagrové. Když už jsem vzpomněl antichartu (falzifikát sudičky vystupuje dokonce i v závěru jako zištná uchvatitelka), nedá mi to, abych nesrovnal s dederónskou adaptací Šípkové Růženky (která v zásadě kopíruje originál, je neápaditá, sterilní a nevtipná, jen s krásnou písničkou přadlen v úvodu), v níž je naopak uražená sudička vznešenou, spravedlivou trestající vílou a král nesympatickým nafoukaným feudálem, který pak svými protiopatřeními bezohledně bídačí už tak "vykořisťovaný pracující lid". Dokonce i scéna urážky je vykonstruována tak, aby sudička z toho pro diváka vyšla co nejvíce se ctí. Takže soudruzi z NDR jdou na to z opačné strany. Tam je ale ta "výpověď" očividně záměrná, kdežto shoda české "na pohodu" verze s antichartou je nejspíš dána "jen" zoufale totožným myšlením. Klasická česká obsese v pranýřování "závisti" (a jedním dechem "ziskuchtivosti", což je roztomilé). Prostě sudička vyslovující zlou kletbu musí mít něco za lubem, jinak to český mozek nepobírá. Očividně ale i dederóni s tím měli problém. (09.07.2011)

Vladimír Menšík ať hrál, kde hrál, vždycky na sebe dokáže upoutat divákovu pozornost. Postava Matěje je jedna z nejvtipnějších pohádkových postav, od níž by se všichni představitelé Plancheta mohli učit. "Ne, princi ne! Vy snad nemáte srdce." "Srdce." "Tak nemáte žaludek." (18.03.2009)

Krásná pohádka o šípkové Růžence. Určitě by každý chtěl být princem a jít vzbudit šípkovou Růženku. Tato pohádka má kouzelnou pohádkovou atmosféru a dokáže člověka přinutit přemýšlet o tom, jestli přeci jen nějaký pohádkový svět existuje. Doufám, že některá z našich televizí se probudí a zreprízuje tuto pohádku, místo těch USA nesmyslů včetně Pokémonů atd. (05.07.2008)