Farma zvierat

Velmi známý román v nezapomenutelném kresleném podání. Zub času není prakticky znát a kreslená prasátka, slepice, koně a krávy si to s klidem rozdávají s nejnovějšími animáky a odcházejí vítězně, proč? Díky nadčasovosti tématu a výborným vykreslením zvířat uzavřených ve světě, kde se může každá "svině" postavit mimo zákon. Velmi dobře je zvolená především stopáž, která dává prostor pro vše důležité, ale zároveň zbytečně neprotahuje celý příběh do délky, kterou už by kreslené postavy nemuseli zvládnout. George Orwell by byl za takovéhle zfilmován svého díla nadšený. (20.05.2009)

Projekt 100 2009. Když pomineme poselství filmu, které nemá cenu hodnotit, protože je převzato z knihy, o nic světoborného se nejedná. Disneyovskou animací prostě nejde dosáhnout té správné atmosféry. Farma zvířat není kniha ani film pro děti a proto nechápu, proč se ve filmu vyskytovaly některé scény (například s nemotorným kačátkem). Někteří v něm viděli další symbol, ale já opravdu ne. Celou dobu mě navíc iritoval naprosto nadbytečný hlas vypravěče, který pouze komentoval to, co se děje na plátně. Zklamání. (06.04.2009)

Takže tohle má být ta slavná Farma zvířat? Říkám, tak napůl. Určitě je tady zanecháno to hlavní poselství a tak, ale prostě mi tady toho hodně, hodně chybí. Knížka byla úžasná, takže jsem očekával temný film. Žel bohu je to film kreslený, tudíž určen pro mladší publikum, takže je to spíše taková pohádka. Jo jasně Napolen se pořád mračí, ale prostě vymizela úplně ta Orwellovská atmosféra. Ten komunismus, který z knihy přímo čiší, tady je jen okrajová záležitost. Strašně mi tady chybí, ten "věrný" Pištík, který všem radil, že to co dělají je pro dobro všech no. Ten konec ještě prohloubil mé zklamání. Na druhou stranu, tohle asi jinak natočit nešlo. (11.02.2010)

Vynikající animované zpracování slavné bajky Georga Orwella se smutnou satirou na komunismus. Animace je jednoduchá díky době svého vzniku, ale rozhodně neubírá tomuto dílu na síle vyprávění s hlasem vypravěče (Gordon Heath) a dabéra všech zvířat (Maurice Denham). Skvělým a originálním způsobem je znázorněn komunismus a postupná zrada jeho vzletných a ušlechtilých ideálů. V komunismu jsou si sice lidé rovni, ale někteří jsou si rovnější. I když to je v každém státním i komunitním zřízení. A už je vedlejší, jestli je nadřazenost zasloužená, či docílená mocichtivostí vysoce postavené osoby. Příběh ukazuje zranitelnost a nespolehlivost jakéhokoliv povstání a revoluce, kterou se prostý lid bouří proti tyranské a despotické vrchnosti a někdy jenom proti vrchnosti. Vskutku ušlechtilé ideály rovnosti všech jsou vždy brzy vystřídány novým kastovním systémem, kde někteří jsou si rovnější, než prostá většina. Většina bude vždy nějakým způsobem utlačována a vedena k poslušnosti jakýmkoliv pochybným způsobem, včetně tělesné likvidace. A rovnější než rovní se začínají více a více podobat dřívějším tyranům, neboť opětovně zas a znova dochází k omámení opojnou mocí. Vyciťují svou šanci se dostat k moci, po které tak touží a která přináší tak sladké ovoce. A to je na tom to nejsmutnější, neboť sebeušlechtilejší myšlenka a ideál jsou překrouceny do neuvěřitelné absurdity krutosti, po které dochází pouze k bolestnému rozčarování. A tak snad není cestou násilné převzetí moci, kdy vyplouvají napovrch skryté násilnické povahy silnějších a bezohlednějších. Ale cesta rozumu a osvěty. Ale je toho člověk, respektive lidstvo schopno? Jsem věru více než skeptický. A prasata budou vládnout dál. Zábavné, půvabné, a přesto trochu deprimující svým neodvratným průběhem a koncem. A svojí stálou podstatou, kterou nejme sami od sebe překonat, protože naše skryté nízké choutky mohou s neuvěřitelnou silou vyplout na povrch. (15.08.2012)

Bajka ne o komunismu, ne o totalitě, ale o tom, proč lidové revoluce (nejen ta ruská, na kterou Animal Farm zhusta naráží) nefungují, aspoň ne tak, jak si lid představuje. Formou disneyovštější než Sněhurka, ovšem s mrazivě kontrastující a postupně houstnoucí temnou atmosférou, co by se dala krájet (tlumené barvy, nezúčastněný komentář, těžkotonážní hudba). Imperialistická propaganda jako řemen, ale kéž by každá propaganda vypadala takhle (a propagovala takhle pravdivé myšlenky). — První setkání někdy kolem osmdesátého devátého bylo jako zjevení (už jen ta omamující/oblbující síla pospolitosti tajných „táborů lidu“ a málem nábožensky povznášejícího zpěvu u ohně byla ach tak povědomá, nebo to osamělé žalující hýkání oslíka..., taková emocionální působivost spojená s přímočarou političností u animáče doslova šokovala, a k tomu ta příchuť zakázaného ovoce); obával jsem se, že s dvacetiletým odstupem už to nebude ono, ale je to tam pořád, i když těžko říct, nakolik je „to“ mezigeneračně přenosné. Knížku jsem četl dodatečně a možná proto mi (nevyhnutelné) zjednodušení nevadí, ba ani změněný konec, který mě nikdy nenapadlo vnímat jako happyend (i když nějaký náznak, kdo bude příštím Napoleonem, by nezaškodil). — Svěže udělaný a na zajímavosti bohatý bonusový film o filmu (ve skutečnosti tematický díl jakéhosi britského TV cyklu o animovaných filmech) na DVD z Levných knih stojí za to vidět, už pro objasnění dobového kontextu. (31.12.2010)