Farma zvierat

Už dlouho mě z nějakého animovaného filmu nemrazilo v zádech, jestli vůbec někdy. Dobré vystihnutí myšlenky Orwellovy předlohy, ku prospěchu jde i jednoduchá symbolika (hlásnou troubou lidu jsou ovce, vůdci představují prasata...) a líbí se mi i disneyovská roztomilost zvířecích hrdinů - kontrast se zdejšími "světlými zítřky" dělá pak dílo více působivým. Kvalitativně srovnatelné s hraným 1984. (25.05.2010)

Vzhledem k tomu, že jsem fanoušek Pink Floyd a vzhledem k tomu, že se Pink Floyd nechali inspirovat knihou Orwella při natáčení alba Animals (1977), tak jsem tuto knížku již dávno četl. K filmu jsem se dostal až teď. Přemýšlím, co se mi na něm líbilo a co nelíbilo. Nelíbilo se mi, že tam umřelo hodně zvířátek a že prasata tam hrála opravdové svině. Ale tak to asi má být. Ta knížka není jiná, není ani méně napínavá či drtící svojí krutou pravdou. Animací mi to přišlo velmi podobné filmu Dumbo, i těmi písněmi. Celkově vzato.. Já asi nemám co vytknout. V roce 1954 to technicky asi lépe udělat nešlo a knížka samotná už byla napsána taky hodně dávno, takže já jsem prostě spokojený. (15.11.2010)

Brutální alegorie na diktátorské režimy vytěžená do maxima, které bylo možno získat. Tvrdá atmosféra, postavy podřizující se nomen omen, postupné přebírání moci a konec horší než začátek. Farmu zvířat považuji za nejlépe zpracovaný vykřičník proti totalitě, který kdy vznikl. Z tohohle filmu totiž i idiot pochopí vše potřebné. 95% (03.12.2016)

No, moc mě to nenadchlo. Sice jsem nečetla knížku, ale je jasné, že musí být lepší... Možná je to tím, že něco takového je kreslené, možná je to tím, že jsem od Orwella četla 1984 a stále na ten odlišný příběh během sledování myslela, ale tohle mě prostě moc nezaujalo, neuchvátilo a ani ve mně nic nenechalo. Slabé 3* ... Škoda, byla jsem totiž dosti zvědavá a natěšená. (19.02.2009)

Osobitý kreslený britský film ještě zvýrazňuje klady nadprůměrné Orwellovy literární předlohy. Levicový britský demokratický socialista, aktivní účastník španělské občanské války, měl vzácnou možnost poznat zblízka všechny formy komunismu v jejich "čisté" podobě a zřejmě podstoupil i jejich teoretické studium. O to působivější je alegorie, kterou nabídl svým čtenářům. Prasata bych však v žádném případě nepodceňoval: tito naši biologicky blízcí příbuzní se vyznačují - jako všichni všežravci, mezi které z biologického hlediska náležíme i my sami - vysokou inteligencí, tvořivostí a také - i ve svém vlastním zvířecím statusu - poměrně snadnou zneužitelností. Jedno z prvních děl, která se ve své době začala s úspěchem vymaňovat z disneyovské šablony, si uchovává i po desetiletích svou diváckou přitažlivost a s úspěchem dokazuje, že pohled na dějiny jedné ideologie k tomu, aby o ní poskytkl dostatečně plastickou a věcnou informaci, nepotřebuje ani plochou agitaci, ani vesměs matoucí démonizaci; vůle upozornit varovně na její zápory a propady tím nejen není oslabena, ale naopak získává na přesvědčivosti a hloubce. Kdybych si nepamatoval z dětství svůj odpor k povinné četbě, řekl bych, že toto klasické dílo by mělo být povinnou součástí výuky dějepisu novodobých dějin. (23.10.2010)