Princ a Večernica

Byli jednou čtyři sourozenci, vlastně živly a přírodní jevy, a ti si hledali partnera. Vlastně byli jednou čtyři sourozenci, princ a tři princezny ... a ty princezny se ztratily, aby je princ mohl najít a při tom našel i svou Večernici. Jenom nechápu, proč ve všech pohádkách princezny spí v jedné ložnici. Mám pocit, že právě tahle pohádka tuhle tradici začala. (30.09.2010)

Docela se mi líbí, jak švagři prince vyučí, jak si z něho dělá legraci i Mrakomor, a dokonce některé špílce mezi králem Menšíkem a šaškem Filipovským jsou dokonalé a nadčasové. Ty tři princezny mi přišly poněkud unylé a ten fór, že jedna má brýle, jsem nepobral, a jejich význam pro děj je minimální kromě vdavek a švagrů. Jinak ale zaučování prince je pěně temné a Brzobohatý si svého čaroděje vyloženě užívá. (15.04.2020)

Jsem čaroděj Mrakomor, král všeho nečasu! Brzobohatý v jedné ze svých nejlepších rolí. Postava zlého čaroděje mu perfektně sedla a to nejen díky povedenému kostýmu, celkové atmosféře pohádky, ale i díky jeho svalnaté postavě a hřmotnému hlasu. Řada scén mi od dětství utkvěla v paměti a kdykoli je Vorlíčkův počin reprízován, nějakou tu chvilku jej vydržím sledovat (často až do konce). :) Dovoluji si nebýt jelimanem... (05.08.2017)

Radoslav Brzobohatý si Mrakomora doslova vychutnává. Záporák, jak má být. K tomu perfektní a vtipné dialogy, nějaké to poučení, krásná Libuše Šafránková, i ten princ Velen si dovoluje nebýt takový jeliman, takže mu člověk jeho odhodlání i docela věří. K tomu napínavý souboj mezi hrdinou a záporákem o Večernici na konci - prostě pohádka jak má být. (09.02.2007)

Jakoby na půl plynu ve srovnání s nejklasičtějšími z klasických, místy vypadá i trochu fušersky, přesto výjmečný skvost. Brdečkův scénář nemůže zkazit ani Vorlíček. Vyprávění dýchá aktualizovanou prapříběhovostí tak mocně, že ani všechny ty komické rodinné historky nepůsobí zde nepatřičně. (Že při tom Brdečka nebyl pouhým nevědomým tlumočníkem můzy, svědčí šaškovo předčítání z knihy - jednak že o králi Artušovi, jednak co zrovna: "...hahaha, jsem tak vesel, že už ani veselejší být nemohu".) Nálada vyprávění je zhuštěna a sevřena do velmi těsného prostoru, divák je umístěn do Velena, který má a zná vždy jen velmi omezený výsek světa. Jde za Večernicí, což je cesta k Jitřence. Ty wtf prostřihy z místa na místo. Velen má nakonec vlastně všechno zadarmo. Jenže o tom to je. Iniciační cesta. Obstál. Ještěže to Vorlíček nenechal zkurvit Svobodou a Gottem nebo nějakým tehdejším skoroslavíkem. Nečekaný trubadůr úvodní písně Ondřej Havelka otvírá pohádku o princi a Večernici přenádherně (na hudbu svého otce a s patřičným, byť poněkud slabším Koptovým textem). Komentáře Ony (3 hv.), Romadoor (4 hv.). (06.08.2011)