Rumburak

Typická klasická česká pohádka, která právem může být považována za klasiku českých filmů osmdesátých let. Jiří Lábus ve své první hlavní roli v pohádkovém filmu, ukázal jak se dá zahrát několik postav jedním člověkem v jednom filmu tak, aby divák nelitoval času stráveném u filmu a naopak byl spokojen naprosto se vším. (18.07.2008)

Deprimující outsiderovský epilog k Arabele mě již v dětství oslovil (spíše než svou /zevšednělou/ fantaskností či /neúčinným/ humorem) osamoceností, jurodivostí a mimoběžností většiny postav, díky níž celek připomíná spíše zlý sen než pohádkové podobenství o vítězném boji dobra nad zlem. Neútěšnou atmosféru zesiluje nesmělý ekologický akcent: samo téma ochrany přírody je však v souladu s opatrnickým tlením osmdesátých let (jejichž hnusnou šeď film věrně tlumočí) spíše zlehčováno, když se vykládá jako staropanenské tmářství, pionýrské chovatelské hobby či jako fanatismus pošetilých kantorů. Namísto vysněného probuzení však přichází happyend v podobě socialistického coniunctio oppositorum: pohádka a skutečnost se slučují v cudném erótu před obrovským mluvícím počítačem. A někde tady započal Vorlíčkův Untergang... (24.05.2014)

Hodnotím obě části jako jeden celek. (Česká Televize má film rozdělený na dvě části.) Je to slušný blázinec, jak se připojí počítač a kouzla. Inu jako v Arabele, i tady je to znát, že sem nepatří Rumburak ani jeho kouzla. Nečekejte nic velkého, a nebudete zklamáni. Je to jen pohádka. 👍 Poznámka: Věřili by jste tomu, že i Rumburak se může napravit? Poznámka: A na závěr krásná melodie. Hvězdiček 4 (15.02.2022)

Rumburak je sice složen z nekonečné řady stejných drobných kreténismů jako o rok starší a v mnohém podobný Létající Čestmír, ale velké kreténismy se na skromnější ploše naštěstí nestačí rozvinout, k čemuž podstatně přispívá skutečnost, že ústředními protagonisty jsou tentokrát dospělí a ne děti. Záhy po velmi pitomém prologu se Rumburak začíná pěkně rozjíždět, Lábusovo sólo sežvejkaného bývalého mistra zla je famózní a třeba takový Hašek místy dosahuje až smoljakovských poloh. Navíc stačilo obsadit místo Andrlové Jeníčkovou a hned to má jiný grády, díky čemuž je také ústřední dichotomie příroda - technika (sice provedená až hloupě primitivně, ale ve své extrémnosti a šikovné dramatické výstavbě docela půvabně) obohacena o jakousi moderní verzi mýtu o manželovi či ženichovi, který je v noci člověkem a ve dne zvířetem (vlastně nevím, jestli nějaký takový mýtus existuje, ale určitě to aspoň v nějakých exotických pohádkách bude). Což by s Andrlovou dost dobře nešlo, kdežto Jeníčková je zde, abych tak řekl, přirozeně mythopoetická. Teda jestli mi rozumíte. Důležitý komentář má vypravěč, ostatní netřeba číst. (03.02.2018)

nostalgické +2* není divu, že po úspěchu Arabely chtěli autoři z projektu vyždímat co se dá a tak vznikl Rumburak. Mýma dětskýma očima to nebylo tak špatné, ale s odstupem času musím uznat, že to za moc nestálo. Rozhodně to však není takový propadák jako "Arabela se vrací". [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (04.03.2018)