Rumburak

"Dělejte, prosím, že se neznáme !! Támhle je jedna nepříjemná vrána.." ;) MUKOFASO RUBUKO aneb nesmírně špatná báchorka, snažící se vytěžit z motivu úspěšné Arabely, v níž Václav Vorlíček naznačuje, kam bude nadále směřovat jeho trestuhodně obludná porevoluční tvorba, a že se vlastně nakonec sám promění v režiséra druhé - Nebo spíš třetí !! - kategorie.. (29.09.2015)

Pokrašování sriálové Arabely se mi moc nelíbilo, ale tento film mě nezklamal skoro v ničem. J. Lábus tady má mnoho prostoru a nešetří svým hereckým umem. Do toho skvělý O. Kaiser. Zasmál jsem se a lehce zavzpomínal. Škoda jen, že z té pohádkové říše jsme toho moc neviděli. Ale zklamání u mě tedy nehrozí :). (20.11.2011)

Chabý pokus o neoficiální pokračování Arabely. Na druhou stranu je to pořád lepší než druhá série Arabely a je tady krásná Eva Jeníčková a slizký Oldřich Kaiser (kterého v mnoha ohledech chápu v jeho počínání). Havelka je taky v pohodě a tím asi tak plusy končí - ještěže to má jen hodinu a půl a není to seriál. Závěrem - Hubero Kororo. (29.12.2016)

Jakési pokračování Arabely, je o trampotách čaroděje II. kategorie Rumburaka (Jiří Lábus), který musel zůstat ve světě lidí, ale lidskou podobu má jen v noci, tu havraní zase přes den. Rozjíždí se trochu pomalu, ale pak se to dostane na celkem solidně zábavnou úroveň. Rumburak nejdříve prahne po cestě zpět do pohádkové říše, ale když už se tam dostane, zjistí, že ho už ten stereptyp nebaví a je rád, když je mu umožněno vrátit se do světa lidí. Dokonce u něj dochází k obratu a stává se dobrým člověkem, s prací a s opětovanou láskou od Helenky Trojanové (živě půvabná Eva Jeníčková). Jeho sokem je milovník techniky a pokroku a nepřítel všech zvířat, inženýr Zachariáš (Oldřich Kaiser), kterého i přes pokání postihne tvrdý trest. Z dalších rolí stojí za zmínku Helenčiní sourozenci Vilík (dětská hvězda Lukáš Bach) a Jakub (Michal Rynes), ředitel Trojan (Vlastimil Hašek) je moc veký suchar, jeho sestra Evženie (Jiřina Bohdalová) zase příliš naivní. (14.02.2010)

Deprimující outsiderovský epilog k Arabele mě již v dětství oslovil (spíše než svou /zevšednělou/ fantaskností či /neúčinným/ humorem) osamoceností, jurodivostí a mimoběžností většiny postav, díky níž celek připomíná spíše zlý sen než pohádkové podobenství o vítězném boji dobra nad zlem. Neútěšnou atmosféru zesiluje nesmělý ekologický akcent: samo téma ochrany přírody je však v souladu s opatrnickým tlením osmdesátých let (jejichž hnusnou šeď film věrně tlumočí) spíše zlehčováno, když se vykládá jako staropanenské tmářství, pionýrské chovatelské hobby či jako fanatismus pošetilých kantorů. Namísto vysněného probuzení však přichází happyend v podobě socialistického coniunctio oppositorum: pohádka a skutečnost se slučují v cudném erótu před obrovským mluvícím počítačem. A někde tady započal Vorlíčkův Untergang... (24.05.2014)