Tri oriešky pre Popolušku

Chápu neustálé omílání Popelky na vánoční svátky, ale po těch prvních šesti sedmi letech, co jsem ji skutečně poctivě každý rok sledoval, už se mi teď její kouzlo trochu vytrácí. Tím ale nechci říct, že by mě příběh už vůbec nebavil a Libuška že by se mi už nelíbila. Naopak uznávám, že Tři oříšky pro Popelku jsou pravým klenotem české pohádkové tvorby, s parádním hereckým obsazením a jako vždy nádhernou hudbou od Karla Svobody. Jen zkrátka sedmkrát a dost! 85% (24.12.2012)

Ať to beru, jak to beru, tohle je opravdu ta nejlepší pohádka, která kdy u nás vznikla. Pohádkovou atmosférou jenom překypuje, bílé zasněžené pláně, stejně jako sněhem obalené smrky kameře přejí a herecký ansábl je bezchybný, včetně německých zástupců. Klukovsky rozverná a zároveň žensky půvabná Libuška je k nakousnutí a tehdy ještě štíhlý Pavel Trávníček je princ, jak má být. No a světe div se, i Svobodova hudba a "božský Kája" to nekazí a jeho zdejší song je snad jediný, který jsem od něho ochoten akceptovat. Od té doby se Vorlíček tomuto skvostu ve svých dalších počinech ani v nejmenším nepřiblížil. (20.09.2003)

Krásna rozprávka, celé je to natočené v takom pousmiatom, skromnom, pozitívnom duchu. Vianoce sú čoraz väčší a zbesilejší gýč, Tři oříšky majú veľmi veľa z ich pravého ducha a približujú ho... nie že by sa na to nedalo pozerať ktorékoľvek nedeľné ráno, najlepšie hneď po prebudení, ešte z postele :-) (11.01.2010)

Jako prťavé kiddlátko jsem chtěla pokračování. Po letech jsem zjistila, že existuje něco jako Robert Baratheon a že co do příšernosti té tragicky zaniklé moravacké nádheře fakt nesahá ani pod lem legín. Teď už nedávám ani originál, aniž bych brečela, jak Popelka, logicky zahynuvší ve třiceti na uchlastání z deprese, měla kurva na víc. (31.12.2017)

S touhle vánoční klasikou mám od počátku trochu problém. Krátce před jejím uvedením totiž zakázali televizní Popelku s Evou Hruškovou a Jiřím Štědroněm, protože emigroval Jan Tříska, který v ní také hrál. Tři oříšky jsem tedy dlouho brala jako náhražku z NDR, jejímž hlavním účelem bylo, aby divák rychle zapomněl. Možná jsem Oříškům trochu křivdila, možná ne, dnes už je to naštěstí pryč. Co na tomhle filmu dnes nejvíc oceňuji, to je určité potlačení pohádkovosti (jsou pasáže, které mají charakter spíš historického filmu než pohádky) a také fakt, že celý film se odehrává v zimě, což je méně obvyklé. (30.10.2006)