Tři oříšky pro Popelku
Drei Haselnüsse für Aschenbrödel
Three Wishes for Cinderella
Réžia:
Václav VorlíčekKamera:
Josef IllíkHudba:
Karel SvobodaHrajú:
Libuše Šafránková, Pavel Trávníček, Carola Braunbock, Rolf Hoppe, Karin Lesch, Dana Hlaváčová, Jan Libíček, Vítězslav Jandák, Jaroslav Drbohlav (viac)Obsahy(1)
Netradične poňatý klasický príbeh patrí už dlhé roky medzi najpopulárnejšie rozprávky, ktorého divácka obľúbenosť je naozaj trvalá. Ide o známy príbeh o sirote Popoluške, ktorú macocha po smrti otca vyhostila medzi služobníctvo a netúži po ničom inom, len aby jej dcéra Dora očarila mladému a krásnemu princovi. Popoluška však nemieni pasívne znášať svoj osud odstrkovaného dievčaťa. Milej a dobrej dievčine pomáhajú aj tri zázračné oriešky, v ktorých vždy nájde to, čo potrebuje: poľovnícke oblečenie, plesovú róbu i svadobné šaty. Aj keď si to jej nevlastná matka nepraje, vďaka Popoluškinej kamarátskej povahe a dobrosrdečnosti učaruje princovi ešte skôr, ako sa v zamaskovaní zjaví na tradičnom kráľovskom plese... (TV Markíza)
(viac)Videá (1)
Recenzie (995)
Ať to beru, jak to beru, tohle je opravdu ta nejlepší pohádka, která kdy u nás vznikla. Pohádkovou atmosférou jenom překypuje, bílé zasněžené pláně, stejně jako sněhem obalené smrky kameře přejí a herecký ansábl je bezchybný, včetně německých zástupců. Klukovsky rozverná a zároveň žensky půvabná Libuška je k nakousnutí a tehdy ještě štíhlý Pavel Trávníček je princ, jak má být. No a světe div se, i Svobodova hudba a "božský Kája" to nekazí a jeho zdejší song je snad jediný, který jsem od něho ochoten akceptovat. Od té doby se Vorlíček tomuto skvostu ve svých dalších počinech ani v nejmenším nepřiblížil. ()
Popelka zamete podlahu a pak si sedne k cukroví a ..... ne, u toho cukroví sedím já, Popelka jde na chvíli k Juráškovi. U smrčku sesedne z koně a otevře krabici s ozdobami .... ne, tak ten stromek taky zdobím já. Popelka u potoka v ledové vodě pere jemné prádlo své nevlastní sestry a potom jde obalit rybí řízky .... to vlastně taky nedělá ona. Prostě Tři oříšky pro Popelku a Vánoce mi naprosto splývají. ()
Viackrát som túto vyhlásenú rozprávku videl v niektorej jej časti, nikdy celú. Tohto roku som využil jej pravidelné reprízovanie vo vianočnom čase a pozrel som si ju takmer celú. Výnimočne pridávam k pôvodne prideleným trom hviezdičkám ďalšiu. Je to kvalitná rozprávka s dobre vybranými hercami, s príslovečným vtipom tak typickým pre Vorlíčkove diela, Gottovou pesničkou a najmä s krásnym príbehom, tak čo by ešte niekto chcel? A aj keby chcel, viac toho tam nie je a nemusí byť.. ()
S touhle vánoční klasikou mám od počátku trochu problém. Krátce před jejím uvedením totiž zakázali televizní Popelku s Evou Hruškovou a Jiřím Štědroněm, protože emigroval Jan Tříska, který v ní také hrál. Tři oříšky jsem tedy dlouho brala jako náhražku z NDR, jejímž hlavním účelem bylo, aby divák rychle zapomněl. Možná jsem Oříškům trochu křivdila, možná ne, dnes už je to naštěstí pryč. Co na tomhle filmu dnes nejvíc oceňuji, to je určité potlačení pohádkovosti (jsou pasáže, které mají charakter spíš historického filmu než pohádky) a také fakt, že celý film se odehrává v zimě, což je méně obvyklé. ()
Galéria (55)
Zaujímavosti (184)
- Když Popelka (Libuše Šafránková) přijíždí k zámku, vidíme, že schodiště se skládá ze dvou polovin (horní a dolní), mezi kterými je podesta. Při útěku z bálu Popelka v prvním záběru sbíhá ze schodiště, probíhá podestu a pokračuje po spodní části schodiště. Přichází střih a nový záběr, jak Popelka opět přebíhá podestu a následně, na dolní části schodiště, ztrácí střevíc. To ale není možné, protože schodiště má jen jednu podestu, kterou už, v minulém záběru, Popelka přeběhla. Následuje třetí záběr, kde se Popelka chce vrátit pro střevíc, jenže v tom okamžiku stojí na podestě, což je logický nesmysl, protože střevíc ztratila až pod podestou, na dolní části schodiště. (pjotri)
- Komparz na plese tvorilo približne sto tanečníkov. Tvorili ho prevažne tanečníci z východonemeckého televízneho baletu DDR-Fernsehballett. (Raccoon.city)
- Vladimír Menšík (Vincek) dal údajne Pavlovi Trávníčkovi (princ) po jeho páde do hnoja prezývku fekálny princ. Trávníček o ňom ale povedal: "Je mi ľúto, ako sa jeho povesť sprofanovala. Všetci hovoria, ako bol stále počas natáčania len opitý, a nie je to vôbec pravda. Bol úžasný a aj v Nemecku pri nakrúcaní vstával v hoteli ako prvý. Priniesol nám raňajky až do izby a všetko zariadil." (Raccoon.city)
Súvisiace novinky
Režisérský sestřih Rebel Moon je dle Snydera úplně jiný film
Netflix si vždy s koncem roku připravuje nějaký trumf v podobě velkolepého filmu, jenž má sebrat diváky Třem oříškům pro Popelku a během Vánoc hromadně nalákat lidi k obrazovkám. V minulých letech to… (viac)
Popelka se dočká krvavého zpracování
Ikonický příběh o Popelce se v průběhu let dočkal mnoha verzí, přičemž mezi ty nejznámější v Česku patří samozřejmě Tři oříšky pro Popelku, animovaná Popelka z roku 1950, a pak možná moderní Popelka… (viac)
Zemřela Libuše Šafránková
Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (viac)
Zemřel režisér Václav Vorlíček
Legendární český režisér Václav Vorlíček zemřel ve věku 88 let. Tvůrce řady známých českých klasik jako Tři oříšky pro Popelku, Arabela nebo Dívka na koštěti zemřel v pražské nemocnici, informaci… (viac)
Mi Nü-Chai mě přiměla konečně se jednou vyjádřit i k Popelce, ačli je vůbec možné napsat k tomuto filmu komentář po Verbalovi. Z mého hlediska je nutno postavit tento film vedle Jak se budí princezny (to je ta o Šípkové Růžence), s nímž má společný sympatický první dojem, strojenou vtipnost (taky toho Menšíka), ale hlavně perverzi klasického námětu. Liší se v těchto ohledech jednak nepřebitným trumfem v podobě Libušky Šafránkové, jednak tím, že perverze není zde sice tak ohavná, ale zato postihuje samotný smysl příběhu, byť ho zdánlivě ozdravuje. Základním kamenem úrazu je právě Šafránková a charakter, který zde zosobňuje. Náležitá Popelka je utištěná, v koutku sedající chudinka, která zásahem dobré víly uloví nejexkluzivnějšího ženicha: nezdravě melancholická story s odpudivým koncem, příběh pro ukřivděné, definující je jako barbinae larvatae, střevíček, kočár, myší lokajové. Šafránkové Popelka je zcela jiná: hrdá, vnitřně nespoutaná, vzdorovitá dědička krve (patrně některého zchudlého šlechtického rodu), zdravě povětrná, s klučičími zájmy; téma „ženich“ je to poslední, co bychom v mysli tohoto rozkošného dítěte očekávali. A hle: ona chce na ples, cože? Sotva se objeví princ, nota bene nejrozjívenější floutek v celé zemi, nota bene Trávníček, je celá hin a jde po něm. Co si o tom myslet? Je to snad „o dospívání“? Pak ale o dospívání dcer, jejichž života smyslem je pokračovat v kynutí svých matek. Nebo nějaký psychický komplex? Máme snad pátrat v raném dětství? Víme, že je dcerou otce, který ji vychoval jako syna, načež ji asi vydědil ve prospěch megery, která, jak z jednoho dialogu vyplývá, nepřidala k rodinnému jmění nic. Evidentně muselo být něco v nepořádku, svou roli sehrála zřejmě i absence matky. (Také je na místě připomenout, že původní pohádka představuje Popelku jako špindíru u kamen, což tvůrci filmu vtělili delikatissime do některých symbolických scén a zvláště do trapné hádanky o kominíkovi.) Ale protože to vše jsou jen dohady, musíme hledat motiv. A ten je nasnadě: Popelka musí mířit vysoko. Sňatek s princem je její jedinou nadějí, nehledě k tomu, že s sebou nese budoucí titul královny. Její rafinovaný lov na hloupého prince je nepochybně veden chladnou rozvahou. Ale nikoli počtářsky: Popelka nechce než to, co čeledínovi cvrnkne do nosu, což ji činí způsobilou k vítězství. Ostatně, královská povaha toho nezvedeného floutka (který se NECHCE ženit) se přece jen projevila tím, jak ukončil lov na dravého ptáka. Popelka vlastně působí jako element, jímž princ teprve přichází sám k sobě. Dobrá, to všechno by bylo moc hezké. Ale přichází výsměch nebes či spíše pekel: Popelka je při jízdě na zámek a opět v samotném závěru definována jako skutečná Popelka. Všechno, co jsme viděli, byla lež. Mýtu nelze uniknout, pravá substance celého příběhu šklebí se odporným gottliche „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, skrýš svou a zázemí. Vždyť ještě léčky málo znáš, málo, zdá se mi. Hej břízo bílá skloň se níž, dej ptáčku náruč svou a skrýš, já pak můžu jít a v duši klid můžu zas mít.“ Takže hovno hovno. Česká politická zkušenost posledního čtvrtstoletí, neobnášející nic jiného než tutéž frustraci posledního žvástu pologramotných narcistních pacientů, napovídá, že spojení prince s Popelkou přinese zemi jen neštěstí. K psychologii Popelky dále viz fleker. () (menej) (viac)