Táto, sežeň štěně!

Zvláštní film. Pokud je Horníček na scéně, stojí zato se koukat... Ať už spravuje střechu nebo pod ní píše článek... Pokud je Horníček v nedohlednu, začíná to být slabší, přestože i tak se občas objeví milý vtípek a také kamera není k zahození. Špatná není ani režie, třeba rozhovor "ve" výtahu skoro nemá chybu. Ubohý je ovšem scénář, který i slušné herce vhání do nechtěných trapasů a milý divácký zážitek se postupně mění v pocit, že tohle je tak nějak málo i pro děti a mládež, pro něž to celé snad původně bylo napsáno a natočeno... Škoda vysloveně promarněné příležitosti... (29.01.2008)

Skvělá komedie rozpjatá mezi dospělou satirou a dětským filmem s neodolatelně vtipným Miroslavem Horníčkem. Vlastní reportážní, „klípková“ stavba filmu, která však nepozbývá soudržnosti, umožnila nahlédnout základní příběh z více perspektiv, a tak jej podložit různorodým humorem, od toho sebeironického intelektuálního či žurnalistického po ten dětský. Snímek v mnohém nadčasový. (23.06.2009)

Nejkrásnější okamžik v životě jsem zažil během sledování komedie Táto, sežeň stěně. Dodnes si ho naprosto přesně vybavuji. Je mi 10 let, sedím v obyváku, mamka vedle mě a plete svetr. "Mami, když nemůžu mít bratříčka, tak aspoň takovýho malýho pejska. Slibuju, že ho budu každej den venčit, že se o něj budu starat." - "Ale to by tě za chvíli omrzelo. neměl bys na to čas." - "Ale mamí! Slibuju, že se o něj budu starat." - "No škoda, já myslela, že nám budeš pomáhat s tvým novým bratříčkem..." Tak to byl okamžik, kdy jsem se dozvěděl, že se mi splnil 10 let starý sen. (24.11.2008)

Film Táto, sežeň štěně! je jemná rodinná komedie. S kultivovaným nadhledem, nekomplikovanou zápletkou a s upřímnou radostí ze života. Lehce výchovný tón je střídán rozdíly generačních pohledů. Ze všeho září optimistická nálada a bezprostředně si užívá letního horského slunce. S odstupem času nepůsobí zápletka stejně silným a záživným dojmem, jako rarita doby a nostalgická vzpomínka na starodávnou černobílou televizi je film příjemným zpestřením a odpočinkem v moderní uspěchané době. Příběh zdobí laskavost a citlivě zábavný nadhled. Občas pokárá, někdy výchovně káže a často se hlasitě a upřímně směje. Působí na mládež hrou a roztaženou náručí pochopení. Hlavní postavou příběhu je poctivý redaktor Hlavsa (velmi dobrý Miroslav Horníček), který svědomitě pracuje a tolerantně vychovává. Jeho hra na sílu rozpoutává intenzivnější výchovný políček snaživého humoristy. A děti mohou rozpoznávat psí plemena. Hlavní ženskou postavou je babička (dobrá Jiřina Šejbalová), která s nedůvěrou pohlíží na extravagantní pokrok vnoučat i rozporuplné výchovné snahy jejich otce. Nejvýraznější dětskou postavou je Hlavsův zvídavý a zkoumající syn Franta (velmi zajímavý Zdeněk Deyl), pozadu nezůstává jeho mladší neposedný bráška Milan (zajímavý Rudolf Řepík) a jejich starší a zdánlivě rozumnější sestra Olga (příjemná Zuzana Ondrouchová). Z dalších rolí: Hlavsův náročnější nadřízený a šéfredaktor novin (příjemný Jaroslav Marvan), dobrácký venkovský soused Holina (zajímavý Čestmír Řanda st.), jeho ochotný syn Honza (sympatický Karel Smyczek), rozhořčený dobromyslný hajný Jakoubek (příjemný Vlastimil Brodský), či vesnický praporčík VB Karel (Milan Neděla). Je to lehká rodinná komedie s nadhledem i zajímavým pokusem kontrastů. I když se na filmu již projevil vliv času, jde o stále dostačující nenáročnou zábavu. (15.03.2017)

Naprostý souhlas se “Sportovcem!”Tedy lepšï než 101 dalmatinů a podobné kraviny. Ukázka dětství v socialismu. No a co!  Co jsme měli dělat, když jsme v té době žili? Na ten film si dobře pamatuji, v roce 65 mi bylo deset a moc se mi to líbilo a kamarádům také. Dnes to beru jako okénko do historie a ràd se podívám, jak se tehdy lidé oblékali, jaké jezdily tramvaje a autobusy, jak vypadali esenbáci / ještě hubený Neděla/ jak vypadala vesnice a jak suveréně hrála babičku skvělá paní Šejbalová a tatínka mladý pan Horníček i další. Za mě palec nahoru. Čest! (20.07.2022)