The Guild of Kutna Hora Virgins
The Merry Wives
Réžia:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHrajú:
Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Helena Friedlová, František Smolík, Jiřina Šejbalová, Theodor Pištěk, Antonie Nedošinská, Elena Hálková (viac)Obsahy(1)
Otakar Vávra natočil v roce 1938 výpravnou historickou veselohru Cech panen kutnohorských o příhodách rozverného rytíře Mikuláše Dačického z Heslova. Zdeněk Štěpánek, který nejen vytvořil hlavní roli, ale podílel se na námětu a scénáři, vzpomíná: „Při natáčení Panenství se mi Vávra zmínil, že hledá libreto pro nějakou veselou historickou fresku. Vzpomněl jsem si na zajímavou postavu našeho znamenitého frejíře, fechtýře a básníka Mikuláše Dačického z Heslova, tak jak nám ji neméně znamenitě zachoval Stroupežnický ve svých aktovkách Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Začal jsem honem shánět historický materiál, hlavně Dačického vlastní spisy, Prostopravdu a vše, co se týkalo jeho života, osudů a doby. Sehnal jsem toho tolik, že by z toho byl pořádný tlustospis. Práce mi šla rychle od ruky, psal jsem hlavně v noci a brzy jsem Vávrovi předal návrh scénáře. Vávra byl spokojen, začal psát technický scénář a brzy se začalo točit. Film byl na tehdejší poměry velmi nákladný a jedině zkrácení natáčecí doby v ateliérech by mohlo znamenat úsporu, protože ateliéry byly velmi drahé. Vávra dokázal natočit tento na tehdejší poměry velkofilm v rekordním čase – za 19 dní…“ Mikuláš Dačický z Heslova znamenal pro Zdeňka Štěpánka, který byl v té době ve vynikající formě a postavu zahrál přímo brilantním způsobem, obrovský úspěch u publika i u náročné kritiky. Vedle něho si zahrála plejáda výborných herců – např. Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Jiřina Šejbalová, František Smolík, Hana Vítová a Adina Mandlová. Film i po letech patří k tomu nejlepšímu, co v 30. letech v české kinematografii vzniklo. (Česká televize)
(viac)Recenzie (100)
"A vůbec, kdo je tady pánem domu?" Plesk! "Co blázníš?" "Já myslela, že se chceš prát." Dvojice Antonie Nedošinská a Theodor Pištěk jsou tím pravým kořením tohoto historického kostýmního filmu, který v závěru dává jasně najevo svoji nespokojenost s Mnichovskou dohodou. Není tedy divu, že po okupaci nacisté film zakázali. ()
Víte, není to jednoduché. Uživatel salahadin totiž odjakživa podceňoval černobílé filmy a myslel si, že budou nudné, strojené, bezkrevné a tak podobně. A od té doby již s železnou pravidelností na čsfd otvírá hubu s údivem, že tyhle nebarevný filmy, z jejichž protagonistů jsou všichni dávno pod hlínou, jsou vlastně hodně, hodně dobré, svižné, vtipné, zábavné a herecky velmi příjemné. A že de facto novodobé slátance těmto stařečkům nesahají ani po šněrovačky. ()
Přípravy na velkolepou dekoraci pro třetí celovečerní film režiséra Otakara Vávry byly zahájeny stavbou monumentálních dřevěných staveb, připomínajících středověký život kutnohorských havířů. V barrandovských ateliérech potom vznikaly pod dohledem architekta Štěpána Kopeckého honosné interiéry včetně radnice a vězení. Základem scénáře se staly dvě z divadelních her Ladislava Stroupežnického, populární jak u diváků, tak u herců řady českých profesionálních i ochotnických divadel. Titulní roli hýřivého milovníka života, vína a žen Mikuláše Dačického z Heslova si její představitel Zdeněk Štěpánek napsal sám. Svým Dačickým odevzdal české kinematografii snad nejlepší filmovou postavu, jaká se tehdy na stříbrném plátně objevila. Jeho bouřlivák a frejíř renesanční doby ztělesňoval nejen kus sympatické bezstarostné volnosti, ale i zcela vědomou a přesně cílenou vlasteneckou odpovědnost. Jeho vyznání, vtělené do slov: "Já budu vichrem, který vyfouká všechen neřád, hlavně cizáky z tohoto města", bylo jakýmsi programovým symbolem, nadšeně kvitovaným diváky v kinech. Ti chápali jinotaj, skrývaný v těchto slovech, stejně jako rozuměli odporu vůči alchymistům z Německa a s nefalšovaným nadšením přijímali rozhodnost a odvahu při záchraně na smrt odsouzeného havíře Jakuba. Vávra si do dalších rolí prosadil nejvýznamnější členy činohry Národního divadla i vinohradské scény a k umělecké spolupráci přizval i dvě nejzářivější české filmové hvězdy Adinu Mandlovou a Hanu Vítovou. Premiéra, uskutečněná nedlouho před mobilizací a tragickými událostmi Mnichova, reagovala na tehdejší atmosféru ve společnosti a v Benátkách si film vysloužil dokonce jedno z prestižních ocenění, Zlatý pohár. Bilance Vávrova režijního profilu potom naznačuje, že Cech náleží zcela jistě k tomu nejlepšímu, čeho tento kontroverzní umělec vůbec kdy dosáhl. ()
Naivní pseudohistorická hra o zlých pánech a poctivém havíři. Rok vzniku předznamenává lehce národovecký patos díla, patos, který díky humornému obalu a zajímavým hereckým výkonům kupodivu zaujal i na fašistickém filmovém festivalu v Benátkách. Jméno režiséra budoucích epopejí rovněž naznačuje, kudy se film ubíral. Ale dnes nám obsazení Němci nehrozí a svěžest filmových vtípků dávno odnesl čas. ()
Krásná historická veselohra s nádechem vlastenectví, vrátila jsem se k ní po letech a užila si to mnohem víc, než když jsem byla mládě.. Zdeněk Štěpánek v roli Mikuláše občas k zulíbání, sem tam na facku, každopádně skvělý herecký výkon.. Bavil mě Ladislav Pešek, Adina Mandlová, Jiřina Šejbalová, František Smolík.. Po pravdě nemám výtek, valím si to na filmové vlně.. ()
Galéria (5)
Fotka © Lucernafilm
Zaujímavosti (14)
- Premiéra snímku trvala ve dvou pražských kinech bez tří dnů celý měsíc, a když byl znovu promítán v roce 1952, přišlo se podívat dva milióny diváků. (Olík)
- Představitel hlavní role Zdeněk Štěpánek si Mikuláše Dačického zahrál i na jevišti Národního divadla. (Teres)
- 1939 - odměna ministra průmyslu, obchodu a živností. (ČSFD)
Reklama