Cech panen kutnohorských

Příjemně hravá vlastenecká komedie, která v předválečných dobách měla utvrdit vlastenectví, leč opět marně a cizáci se v Čechách opět roztahovali. Je zde humor, mocenské intriky, hamižnost a morální pokrytectví a především velké vlastenectví.. Příjemně zábavný příběh z konce 16. století o bohémském šlechtici Mikuláši Dačickému z Heslova (skvělý Zdeněk Štěpánek), který se tuze rád bavil s dobrým vínem, lámal všemožná ženská srdce a navíc se nebál postavit za utlačované chudé české lidi, které chytrácky ždímali dosazení páni. Je krásně zobrazeno intrikování a neskutečná hamižnost mocných, kteří chtěli zahladit stopy a vyhnout se odhalení a pokrytecké zhrzení žen, když si Mikuláš na veřejnosti vedl za ruku prostitutku Rozinu (Adina Mandlová) a začali volat po cudnosti. Ale herci si role krásně užívali. Druhové Mikuláše v putykách byli Mikulášův sluha Očko (Ladislav Pešek), mincmistrův panoš Zdeněk (Ladislav Boháč), svérázný páter Bonifác (Jaroslav Vojta) a stále společensky unavený bakalář (František Roland). Měšťany krásně zastupovali naivní Tříska (František Smolík) s hrzenou ženou Sofií (Jiřina Šejbalová), rychtář Vodňanský (Theodor Pištěk), jeho žena (Antonie Nedošínská) a naivní dceruška Eva (Elena Hálková) a bojácný kat (Václav Trégl). Podvodné cizáky pak David Wolfram (Bedřich Karen) a Felix z Hasenburka (František Kreuzmann). A nesmí se zapomenout na Alžbětu Mládkovou (Hana Vítová), jakási nová etapa v novém a spořádaném životě pana Mikuláše. Velmi příjemná komedie, kde na rozdíl od reality vše dopadlo dobře. A je to v krásných kulisách stále zachovalého středověkého centra Kutných Hor. (08.03.2010)

Tak nejen Paměti humanisty Mikuláše Dačického z Heslova cenné jsou, jak pravila profesorka při hodině literatury zemí českých. Jest to postava zajímavá, ánžto to není žádný nudný patron, anóbrž velký frejíř, který šlechtice jiného v souboji zabil a v šatlavě mnohokráte pobýval! Stačí několik smyšlených historek přidati (obvinění z čarodějnictví, propouštěcí glejt), dobré herce najmouti a hned humorný film tu jest! Pane Bože, neuveď nás v pokušení, ale zbav nás advokátů. (12.03.2009)

Škoda, že si film nedrží tah na branku a velká škoda, že hlavní roli hraje Štěpánek. Já jeho až přehnaně expresivní herectví nikdy neobdivoval, zvláště u pozdějších Vávrových filmů, ale tady vážně působí spíše oslzle a docela bych se divil, kdyby mu ženy padaly do náruče. Jó, hrát ho třeba takový typ jako mladý Petr Kostka, pak by to bylo jiné kafe. Ale jinak mne film bavil a některé dialogy a hlášky jsou dokonalé - a mnohé kupodivu nadčasové. Jako bych četl dnešní Twitter nebo Facebok - "Chceme důkaz!", "Dvojí metr!" - "Cizáci nás okrádají!" - "Proč si nesníží platy pánové nahoře?" Nic se nezměnilo, pořád je vše při starém. A třeba hláška "Kolik služebníků, tolik zlodějů" by se dala tesat nad parlament, magistráty nebo různé radnice. Pobavil mne nejeden fórek s přesýpacími hodinami, líbila se mi prostopášná, a přitom spravedlivá postava Mikuláše Dačického (aspoň vím, po kom se to pivo jmenovalo Dačický, i když Krušovice ten název pořád drží, byť se už nevyrábí v Kutné Hoře, ale v Březnu), jen bych fakt ocenil lepšího herce. Narazíme tu na pár stereotypů - jak noc ošklivá jeptiška, neustále chlastající fráter, ale taky pár scén ze života, kde ženy vládnou mužům, resp. rychtářům. U některých postav není jasné, jaké vazby ke komu a k ději mají, což je také škoda. Ale celkově je to osvěžující a zábavné a vtipné dílko, a ty dialogy skutečně vybroušené (tedy až na pasáž zhruba dvacet minut před koncem filmu, kdy se děj zvrhne jen v pijatiky a nikam dál se neposouvá.) (18.05.2020)

Aj dnes po takmer osemdesiatych rokoch je Cech panen Kutnohorských veľmi svieža a rýchlym tempom ubiehajúca veselohra. Len vo všetkom tom bláznovstve a množstve postáv sa človek pomerne rýchlo v stratí. Ale je predsa jasné, že v tomto tóne sa musí v závere všetko na dobré obrátiť. Ženy sú tu sebavedomé, ale stále ešte veria, že zmenia mužov a tí ich prestanú podvádzať a chlastať. Našťastie pri tejto požiadavke aj film skončí. Láska, nevera, žiarlivosť, pijatiky v krčme, spev, tane, šermovačky, filmové hviezdy, takmer nič tomu nechýba. 70% (23.09.2016)

Cech panen kutnohorských společně s Filosofskou historií jakoby měl předznamenat budoucí úspěchy Otakara Vávry na poli historického filmu. Nedejme se ovšem zmást, tahle veselá taškařice má s pozdějším Vávrou Kladiva společného jen to, že se odehrává v těch dávno minulých letech. Kdykoliv Vávra v mých očích opravdu exceloval, tam byla vždy přítomna nějaká tíže (Kladivo, Krakatit - žel jeho tvorbu příliš dobře neznám). Cech panen kutnohorských se však obalil do prvorepublikového peří, do lehkosti, do nezávaznosti a také, už to samo je slovo je dnes klišé, do dobových klišé, které, dle mého názoru, jsou zárukou na zeschematizování postav i děje. Je fér uvést pár příkladů. SPOILERY. Můžeme mít hrdinu lehce zhýralého, ovšem jeho chování nesmí nikdy ublížit tak, aby on sám nemohl chybu napravit. Napravit ho může jedině láska, nejlépe opětovaná. Sukničkář Dačický tohle beze zbytku splňuje. Kurví se s kterou může, ovšem nikdy tím žádnou nepřivede do opravdových problémů. Neplatí dluhy, ale film se tváří, že si to zřejmě onen krejčík zavinil sám. Samozřejmě se ze svého záletnictví napraví, když najde tu pravou. Je nezbytné, aby po něm bláznily všechny ženy ve městě. Pravý opak tvoří zlořádní zloději tyjící z tvrdé práce havířů. Přesně podle univerzálního prvorepublikového vzoru, který říká, že záporáci jsou vždy neschopní a v podstatě směšní. KONEC SPOILERŮ. Ono se samozřejmě dá namítnout, že v komedii to ani jinak nejde a dělají to tak všichni napříč státy i dobami. Ovšem ve spojení se schematickými plochými postavami a dopředu snadno čitelným dějem, se jedná o kombinaci vpravdě pekelně nudnou. V první republice dokázali ti nejlepší vnitřní vady svých děl zamaskovat vtipně vypointovanými dialogy. Cech v tomto zaostává. V Mnichovské době snad měl svou cenu jako dílo brojící proti roztahovačným cizákům, jenže dnes silné **. (23.02.2009)