Dívka v modrém

Jeden z mých nejoblíbenějších, nejkouzelnějších filmů s nadpozemsky krásnou a tentokrát také nebývale vtipnou Lídou Baarovou, s Oldřichem Novým v jeho osvědčené bázlivé poloze a s Natašou Gollovou, báječnou jako vždy. Ne že by ostatní herečky a herci nestáli ze zmínku, ale v porovnání s tímhle skvělým trojlístkem jako by snad ani neexistovali. (25.01.2016)

Dívku v modrém natočil Otakar Vávra podle námětu autora zábavné četby Felixe de la Cámary. Příběh je založen na vtipném, i když vlastně nijak originálním nápadu o dívce, která vystoupí ze starého obrazu a pohybuje se jako živoucí anachronismus v moderním prostředí. Doktor Karas v podání Oldřicha Nového se samozřejmě nemůže nezamilovat do sličné komtesy Lídy Baarové, která mluví tak půvabnou staročeštinou. Ve výborně rozehrané partii nesmí scházet ani patřičně komické figurky, které příběh sytí svým vlastním humorem a zároveň posouvají hlavní protagonisty k závěrečnému happyendu. Jízlivé dámy z lepší společnosti hledající zálibu v klevetách a potenciálních snoubeních pro svou hloupoučkou dcerušku, představované obvykle bez sebemenšího zaváhání Růženou Šlemrovou, byly nevyprchávající ozdobou takových filmů. Jisté satisfakce se zde dostává Jindřichu Lázničkovi, věčnému herci malých rolí, Nataše Gollové byl potom zcela výjimečně vyměřen jen velice zúžený prostor, ale i ten suverénně ovládá prostřednictvím ironie a drobného sarkasmu. Romantická staročeština, všudypřítomná úzkost z upírů i záhadný obraz spanilé krasavice vytvářejí z Vávrovy komedie vskutku originální film, kterému se můžeme obdivovat a klanět i po více jak sedmdesáti letech. (03.10.2008)

Solidní společenská prvorepubliková veselohra podle námětu podřadného spisovatele Felixe de la Cámary, který naštěstí Otakar Vávra vhodně adaptoval, takže vznikla vtipná a lyricky půvabná komedie.Vávra například oživil dialogy použitím kontrastu mezi starou a moderní češtinou.Výborné bylo obsazení, když se hlavním mužským hrdinou stal Oldřich Nový ( spolupracoval s Vávrou i na scénáři). Zatímco pro Nového to byla jen jedna z dlouhé řady postav psaných mu přímo na tělo, pro Baarovou to byla životní příležitost. Nebyla bůhvíjak dobrou herečkou a představovala spíš dobový ideál krásy a ozdobnou dekoraci ve filmu. Ve své stylizaci do dívky z dávné minulosti ale její obvyklá herecká topornost a divadelní gesta nevadily. Za svůj výkon Baarová dostala mimochodem Národní cenu ( jak dalece se v tom angažoval říšský ministr propagandy je ovšem otázkou). Každopádně ve své době se jednalo o filmový hit, který plnil kina po celou dobu protektorátu. Přes svou naivitu je film plně použitelný i dnes. Celkový dojem 60 %. (09.12.2007)

Vtipná a neskutečně miloučká komedie s jednoduchou rádoby fantastickou zápletkou, která čistě těží z konverzačního humoru a jde jí to na jedničku. Oldřicha Nového úplně nemusím, ale tady mě kupodivu opravdu velmi bavil, stejně tak Baarová, kterou popravdě vidím ve filmu poprvé. Jen škoda, že nemá více prostoru moje oblíbená Gollová. Každopádně opravdu vyvedené i se studijní výpravou. (07.03.2016)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů z "pro pamětníky" a také můj nejoblíbenější film od Otakara Vávra. Roztomilý Oldřich Nový a životní role okouzlující Lídy Baarové jako Blanky, jejíž staročeština je tak roztomilá. :) Nezapomenutelná je záhadná země Helianda, kde jsou sto let za opicema, protože tam žijí jako ve středověku. ... "A odkud že je?" - "Z Helliandy." - "Z Helliandy, a prosím vás, kde to je?" - "Ale má drahá, vy nevíte, kde je Hellianda?" A nebo: "A co vy myslíte o té Heliandě, profesore?" - "Ale ovšem, to je známá neprozkoumaná země..." ... Tak vidíte, jaký jsou lidé blbci. :) Každý Helliandu zná, a přitom nezná. (22.12.2011)