Jan Žižka

O druhém dílu velkolepé historické trilogie Otakara Vávry se dá říci to samé co o prvním. Navíc přidám poznámku, že role Jana Žižky Zdeňkovi Štěpánkovi padla mnohem lépe než role Jana Husa v prvním díle. Tendenčnost je možná o něco vyšší než u prvního filmu, nicméně závěrečná bitva rozhodně stojí za to a mnohé "napravuje". Myslím si, že v dějinách československé a české tvorby není snad lepší bitvy. (25.04.2018)

Další český velkofilm s působivou výpravou, se kterým mám po ideologické stránce už větší problémy. V některých případech herecké umění ustupuje "vznešeným" heslům a proslovům, které vyzdvihovalo hrdinství prostého lidu a nutnost vzít do kolektivních rukou osud celé země. Z hereckých výkonů snad stojí za zmínku Jan Žižka (Zdeněk Štěpánek), ve kterém probíhá velký vnitřní boj na jakou stranu se postavit, a když to nakonec krásně vykoumá, tak se to znenadálé smrti krále Václava IV. (Karel Höger) zhroutí. Pro něj však smrt byla vysvobozením z jeho nerozhodnosti a částečné slabosti z výhružek mocných. Z dalších zajímavých rolí opět Zikmund Lucemburský (Jan Pivec), pán ze Šternberka (Miloš Kopecký), koumák Čeněk z Wartenberka (Václav Voska), který rád přijal post místokrále za Zikmunda a staroměstský purkmistr (František Kreuzmann) . Z agitátorů a "komunistických" pohlavárů jsou to válečný štváč Jan Želivský (František Horák), který na rozdíl od Žižky vidí jedinou možnost v třídním boji, ženská hrdinka Johanka (Marie Tomášová), která nechtěla do trojky a raději v bitvě umírá. Film vrcholí bitvou u Sudoměře, kde se projeví velká fikanost komunistickohusitckých bojovníků a velkého stratéga Žižky, který jen svojí přítomností dokáže strhnout na svoji stranu nejednoho protivníka. Otázkou je jestli jdou s ním z přesvědčení, či ze strachu. Film, ve kterém se dochází k závěru, že nejnižší třída musí vést proti mocným válku, protože to je jediná cesta jak dospět ke spravedlnosti. To, že se ta cesta vždy zvrhne trochu jinak je už vedlejší. (11.03.2010)

Na dobu vzniku je to povedený historický film v čele s nezapomenutelným Žižkou Zdeňka Štěpánka. Bez dějepisných nepřesností a politického agitátorství , by tento film nespatřil světlo světa. Proto by se měly za a) přehlížet a nebo za b) nikdy více na film nekoukat. Sama za sebe volím variantu a) (21.05.2014)

Ne tak dějově sevřený, ne tak silný a především ne tak burcující je druhý díl husitské trilogie. Sled událostí se rozbíhal jen pozvolna a přiznám se, že jsem se občas ve vyprávění ztrácel. Snaha scénáře postihnout hnutí v celé jeho šíři je nejen marná, ale i neúčelná. O historické něvěrohodnosti nemluvě. Dobrý dojem ve mě zanechaly jen jednotlivé scény, především závěrečná bitva a konkrétně útok těžké jízdy. Něco takového se už dnes vidí jen v CGI. Choreografie soubojů je ovšem prachmizerná. V téhle disciplíně by Vávra prohrál s téměř libovolným filmem žánru meče a sandálů. (21.04.2020)

V komentářích k tomuto filmu je spousta „odborníků“ na historii, což dokládá i fakt, že zde někdo může napsat, že Prokop Holý byl mnohem větší vojevůdce než Jan Žižka (Prokop Holý vedl husitská vojska hlavně v rovině ideové a politické, nikoliv vojenské). Nová doba se vyžívá v kritice všeho a za jakoukoli cenu bez řádného zamyšlení. Husitské revoluční hnutí bylo jedním z nejvýraznějších fenoménů v naších dějinách a zaslouží si úctu. Ano, filmová trilogie je propagandistická, naivní, a někdy až s trapnými vyšinutými výstupy (Vávra tím záměrně naznačuje ideový fanatismus), přesto je to ojedinělé, výjimečné dílo, plné vlastenectví, rozsáhle výpravné, které v naší kinematografii nemá obdoby. Držíme se dramat a komedií ze současnosti, ale natočit nějaké velké historické dílo se nikdo nepokusil a občasné snahy jsou skromné nebo skončily nezdarem. Husitská trilogie je skvělý filmový počin a ve své kategorii jediný v dějinách našeho filmu a zasluhuje obdiv. Poučme se od našich polských sousedů, co je v kinematografii národní hrdost a úcta k vlastní historii. (02.11.2011)