Jan Žižka

Prostřední díl z filmové Trilogie, která se nás „vážně nenápadným“ způsobem snaží přesvědčit, že husitství byla jakási forma protokomunismu. Kde se všichni milovali a žili v jednotě a bratrství bez třídních rozdílů…no zkrátka idyla jak vystřižená ze skutečného Československa padesátých let. Pod taktovkou Velkého bratra tak vznikl film, v němž jsou v podstatě všechny postavy a události pokroucené, jakoby se na ně jeden díval přes prasklé rudé sklíčko. Namlouvá se nám, že český lid byl prost všech špatných vlastností, poháněn láskou k bližnímu svému, a že i nuzáci a lůza v ulicích byli čistí a vymydlení krasavci. Že Žižka byl bůhvíjak významný šlechtic, který trávil život na poradách s tehdejší politickou špičkou (jedou je dokonce přirovnán k Tatíčku Stalinovi). Že Václav IV byl zlý maniodepresivní šílenec. Zikmund proradný slizoun (no to je slabé slovo, spíš absolutní zlo) a všichni ti feudálové stojí za pendrek. Z věrolomných buržoazních měšťanů jsou potom opravdické karikatury – scházelo jim ještě obarvit obličeje nazeleno. A vůbec…Tenhle film se svou hysterickou a nenávistnou agitkou stačí vypořádat s každým, kdo soudruhům z politbyra nešel pod nos: okrajově to slízne inteligence, církev, věřící a všichni, „kdo nejdou s námi, jdou proti nám! A basta!“. Hlavní překážku, kterou tehdejší soudruh scénárista-agitátor obtížně překonával, je fakt, že husité byli taky věřící. Takže husitská víra je tu směšným způsobem prezentována jako „drobná kosmetická vada na kráse prvních světových revolucionářů.“ Skutečným věřícím je mezi husity snad jen Želivský, a ten je v podstatě zaslepený cvok; zbytek husitské kohorty se k víře raději nevyjadřuje nebo se k ní staví vlažně. … Teď něco k filmu samotnému: Hodina dvacet bezbřehých rádobyhistorických pindů a v závěru (na tehdejší dobu) celkem podařená bitevní scéna. Zrychlená vřava sice pro dnešního diváka může působit jak nechtěná groteska, ale takhle se tehdy točilo a bylo to „in“. Co hodnotím opravdu kladně, je vynikající znalost dobových reálií, věrohodné repliky a kulisy, velkolepá (ba přímo monstrózně velkolepá) výprava a úžasné kostýmy od Trnky. Architekti a designéři a technici u mě mají jeden krásný červený puntík. Formálně tedy na výbornou, přes obsahovou část se přenést nedokážu! (24.08.2009)

Klasicke Vavrovske filmy su o tomto : ideologicky hnoj, ale technicky a rezisersky genialne, dokonale diela. No a druha cast trilogie Jan Zizka nie je vynimkou. Fakt je tu az neumerne vela toho prorezimneho ideologickeho balastu a film ide pekne ruka v ruke s vtedy oficialnou marxisticko -leninskou historiografiou, ba dokonca opat stavia husitov do pozicii kam nepatrilo a s niektorymi postojmi nemalo dokonca ani nic spolocne. Zdenek Stepanek je vsak aj tu, a pekne je ukazane stupnovanie napatia ceskeho ludu a RKC. Ale uznavam aj ja, ze je to vela prace natocit to, + kostymy, masky, dialogy napisat .....a to si zasluzi uznanie, nech sa ten ideologicky hnoj pocita hoci aj na tony : 86 % (14.07.2015)

Po pustení si "moderného" Žižku je toto ako pohladenie na duši. Krásna čeština, dialógy na úrovni, vzletlé slová, hrdinstvo a hrdosť na vlastný národ. Takto má vyzerať historický film, ktorý má povzbudiť národný duch. V dnešnej dobe ale radšej pošleme milióny cudzincom a necháme ich do stredoveku navláčiť černochoch a emancipované ženské... (14.10.2022)

"Jan Žižka" vlastně překrucuje historická fakta o poznání méně, než "Jan Hus". Tento zdánlivý paradox je ovšem pochopitelný, neboť husitské hnutí mělo svým nadšením k představě beztřídního komunismu nepochybně daleko blíž, než věrný čtenář Bible - Hus k sociálnímu reformátorství. Zamlčet bylo potřeba vlastně "jen" jedinou věc, že totiž husité očekávali bezprostřední příchod Krista jako Mesiáše a soudce posledního soudu. Právě proto se scházeli na horách s biblickými jmény, proto se nazývali Božími bojovníky a vojskem Kristovým. Království, které očekávali totiž nebylo z tohoto světa. Ostatně, stačí odcitovat slova nejznámější husitské písně, aby to bylo zcela jasné: "Kristus vám za škody stojí, stokráte viec slibuje, pakli kdo proň život složí, věčný život mieti bude, blaze každému, kdož na pravdě sejde."... Samozřejmě, i v "Janu Žižkovi" lze najít velmi výrazné ideologické vsuvky, anachronické hledání paralel a překrucování historických fakt, ovšem celkový dojem není zas tak špatný jako u "Jana Husa". Čistě filmově je ovšem zajímavá vlastně až závěrečná bitva u Sudoměře, která je rozhodně nejlepší válečnou bitvou, jaká kdy byla v českém filmu k vidění. Ostatek jsou především poměrně nezajímavé konverzačky, případně sice působivé davové scény s lesem sudlic, bez znalosti historických fakt ovšem poněkud nepřehledné... Celkový dojem: 60% (11.02.2012)

Jan Žižka režiséra Otakara Vávru nie je objektívnou sebareflexiou chýb dejín ale účelovou sebareflexiou niektorých dejín. Áno, je to farebne neodolateľne naivný snímok pre očné potešenie - množstvo dekoratívneho materiálu, megalomanská výprava, stovky štatistov a komparzistov a napokon vznešené heslá ako PRAVDA či SPRAVODLIVOSŤ sú to podané spôsobom, že aj úplný debil pochopí. Lenže Vávra bol zarputilým komunistom a tlačí divákovi do hlavy pozlátkovo smutne natočenú a divácky prívetivú očistu o prenasledovaní kresťanov ehm... vlastne súdržných ľudí „revolučným spôsobom“. Robí to však o čosi šikovnejšie než jeho kolegovia z počiatkov 50.rokov - ukrývajúc sa za oný historický témat. A používa k tomu všetky dostupné zbrane režimu : skresľovanie a mechanickosť postáv dobra a zla, kde dobro je len dobro a zlo je zase len zlo, falošná politická prezentácia a naprieč vďačnej filmárskej téme – nevierohodne poňaté emócie. Pravda, Kladivo na čarodejnice je onou výnimkou potvrdzujúcou pravidlo. Tam som mu zožral úplne všetko... (19.08.2014)