Kladivo na čarodějnice

Veľmi smutný film, až sa človeku nechce veriť, čo všetko bolo kedysi možné a aké ľahké bolo prísť o život, a naopak, ako ľahko sa dalo zbohatnúť. Stačilo byť len inkvizítor alebo aspoň jeho pätolízač a peniažky sa len tak hrnuli. Názory a myšlienky, ktoré vo filme odznejú sú nesmierne iritujúce. Napríklad, ak niekto vydrží útrapy mučenia, tak mu celkom určite pomáha diabol, takže je vinný aj tak, naozaj úchvatné. Aj preto, keď sa už niekto dostal do spárov inkvizície, už nebolo cesty späť, maximálne tak milosť v podobe uškrtenia na hranici ešte pred zapálením ohňa. Na druhú stranu ma však po čase ten monotónny motív zatknutia, vypočutia, mučenia, priznania pred tribunálom a upálením začal trochu nudiť. Myšlienková hodnota filmu však vysoko prevyšuje uvedený nedostatok, preto snímok odporúčam všetkými desiatimi. 85/100 (30.07.2014)

Velmi temné a depresivní dílo a rozhodně nejlepší film Otakara Vávry. Kemr se Šmeralem jsou nádherně hnusní a zejména Šmeral tu herecky exceluje a předvádí svůj životní výkon. Dílo tak nadčasové a plné metafor (nepřímo připomínající i politické monstrprocesy v 50.letech), že je div, že se nestalo trezorovým filmem.___Vzkaz pro igi B.: Ale když já to viděl za bolševika v kině a nebyl to filmový klub :o) (16.09.2002)

Přiznávám, že Kladivo na čarodějnice mi příliš nesedlo. Myslím totiž, že film točící se jen kolem mučení nevinných potřebuje lepší (trpitelskou) atmosféru a méně nudící myšlenkový přesah. Zkrátka nepodařilo se mi do toho řádně proniknout, ač jsem jistou filmařskou kvalitu cítil. Navíc i z hlediska technických dovedností je film rovněž odpudivý, za sebe mohu tedy pochválit jen intermezza záhadného muže v kápi a z čistě subjektivních dojmů udělit 5/10 (01.02.2008)

Kdybych měl někomu doporučit film, který s ním spolehlivě emociálně zamává, nebyl by to ani explozivně romantický Moulin Rouge, ani historicky tragické Statečné srdce ba ani děsivý Vymítač ďábla. Byl by to tenhle Vávrův opus na téma nezastavitelná zvůle moci, vykřičník křičící do světa o vítězství omezenosti a hrubé síly nad osvíceneckými ideály a lidskou spravedlností. Příběh o bezmoci, o nevině, o krutém zlu, proti kterému není zastání... o bolesti, před kterou tváří v tář neexistuje odvaha ani přátelství. Je už jedno, jestli budete tento příběh interpretovat jako historickou výpověď o inkvizičních hrůzách nebo jako obžalobu bolševických monsterprocesů u nás a hlavně v Sovětškém svazu... poselství je bolestně všeobecné. Ten vztek, ta žluč, která ve mě vařila, když Šmeralův inkvizitor (špičkový výkon) zkoušel malíčkem teplotu svého vína s horkou vodou je nepopsatelná. Jediná útěcha pro pánské obecenstvo může být snad jen půvab krásné Soni Valentové, jinak je poselství filmu pusté a zoufalé jako nespravedlnost světa sama. 100% (Mimochodem, kolik stupňů tortury si myslíte, že byste vyrželi, než byste zradili přátelé a rodinu? Jestli nad těmito otázkami nechcete uvažovat, na Kladivo raději zapomeňte...) (17.11.2006)

Nepochybně jeden z vrcholů české kinematografie. S jistou pořádnou dávkou inkvizitorského nadání lze snímek vnímat i jako kritiku církevního tmářství. Je ostatně dobrou vlastností velkých filmových děl, že bývají otevřena interpretaci. Pro mě je však Kladivo na čarodejnice spíše filmem o (nejen) náboženské horlivosti, která dláždí cestu ďáblům, není-li usměrněna moudrostí (přesněji ctností zvanou "prudentia"). Je podobenstvím - současným i nadčasovým - o ďábelské moci a lidské bezmocnosti; o křehkosti našeho já, jež lze bolestí a strachem rozhlodat a zlomit a zbourat, a pak postavit znovu a jinak podle vůle mocných. Avšak také o odpouštějící lásce, která nesoudí jako inkviziční tribunály a člověku otevírá cestu právě tehdy, když selhal... a z Jidášů dělá Petry. (28.03.2009)