Kladivo na čarodějnice

Veľmi smutný film, až sa človeku nechce veriť, čo všetko bolo kedysi možné a aké ľahké bolo prísť o život, a naopak, ako ľahko sa dalo zbohatnúť. Stačilo byť len inkvizítor alebo aspoň jeho pätolízač a peniažky sa len tak hrnuli. Názory a myšlienky, ktoré vo filme odznejú sú nesmierne iritujúce. Napríklad, ak niekto vydrží útrapy mučenia, tak mu celkom určite pomáha diabol, takže je vinný aj tak, naozaj úchvatné. Aj preto, keď sa už niekto dostal do spárov inkvizície, už nebolo cesty späť, maximálne tak milosť v podobe uškrtenia na hranici ešte pred zapálením ohňa. Na druhú stranu ma však po čase ten monotónny motív zatknutia, vypočutia, mučenia, priznania pred tribunálom a upálením začal trochu nudiť. Myšlienková hodnota filmu však vysoko prevyšuje uvedený nedostatok, preto snímok odporúčam všetkými desiatimi. 85/100 (30.07.2014)

Tosim mé pocity víceméně vystihl, jen já bych šel s hodnocením o malý kousek výš. Stáří filmu je na Kladivu až příliš vidět - ne na vizuálu, příběhu, nebo snad hereckých výkonech, ale na způsobu narace, která zastarala opravdu velice. Dnešní doba už si holt žádá poněkud sofistikovanější přístup. 8/10 (07.12.2010)

Přiznávám, že Kladivo na čarodějnice mi příliš nesedlo. Myslím totiž, že film točící se jen kolem mučení nevinných potřebuje lepší (trpitelskou) atmosféru a méně nudící myšlenkový přesah. Zkrátka nepodařilo se mi do toho řádně proniknout, ač jsem jistou filmařskou kvalitu cítil. Navíc i z hlediska technických dovedností je film rovněž odpudivý, za sebe mohu tedy pochválit jen intermezza záhadného muže v kápi a z čistě subjektivních dojmů udělit 5/10 (01.02.2008)

Inkvizitor Boblig má rád svou krásnou práci. S nadšením se věnuje mučení a jakýkoliv výsledek své činnosti dokáže vysvětlit po inkvizitorsku. Když se mučený přizná, tak musí být potrestán. Když své činy popírá, tak lže pod vlivem ďábla. Když mlčí, tak ho umlčel ďábel. Když křičí nebo se směje, tak je nepříčetně posedlý ďáblem. Když vydrží mučení, tak mu ďábel znecitlivěl tělo. Ortel je vždy stejný: popravit a zabavit majetek! Je to velmi depresivní snímek, jež by mohl v mladých nerozhodných mužích vzbudit touhu po zajímavém povolání. (30.11.2008)

Pokud bych si teď rychle měl vzpomenout na všechny české filmy, které jsem měl tu možnost vidět a ohodotit je, Kladivo na čarodějnice by jistě získalo nejvyšší možnou známku. Otakar Vávra si jako režisér vede opravdu skvěle, dokáže nechat pořádně gradovat napětí a současně se věnovat silné vizuální stránce. Ve filmu je hodně zhuštěný děj, což ovšem v žádném případě neznamená, že bychom mohli nějakou linii odejmou, aniž bychom příběh poškodili, každá částečka totiž zapadá na své místo a plní účel, který je pro celkové vyznění snímku nezbytný. Rád bych se také zmínil o hudební stránce, která je na svou dobu značně pokroková, a přestože je ve filmu použito malé množství různých témat, každé vyvolává přesně ty pocity, které vyvolávat má. Možná se ptáte, zda neustálé opakování pár stejných úryvků nenudí... není, myslím si, že decentní a neveliké používání hudby spolu s poutavým scénářem je dokonalá kombinace, která nedovolí divákovi odpoutat se od obrazu, ba právě naopak nutí ho dílo nerušeně sledovat dál. Nejhorší na celém filmu je ovšem jeho opírání se o fakta, jistě příběh není podle skutečné události, ale je inspirován inkvizičními procesy, které byly neméně drsné, než jak je ve filmu zobrazováno. Zabijáci čarodějnic si vybrali nějakou bohatou rodiny a obvinili ji z čarodějnictví a spolčení s ďáblem, tito odsouzení pak neměli prakticky žádnou možnost vyváznout a jejich majetek propadl inkvizitorovi, který tvrdil, že většinou uhradí nákladný proces vyhledávání a likvidace této spodiny. Kdyby jen bylo víc takto povedených snímků... (08.03.2006)