Réžia:
Otakar VávraKamera:
Josef IllíkHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Elo Romančík, Vladimír Šmeral, Soňa Valentová, Josef Kemr, Lola Skrbková, Jiřina Štěpničková, Marie Nademlejnská, Miriam Kantorková, Lubor Tokoš (viac)Obsahy(1)
Jeden z nejznámějších filmů Otakara Vávry vznikl podle stejnojmenného románu Václava Kaplického a podle dochovaných soudních zápisů z čarodějnických procesů z let 1678-1695. Inkvizitor Boblig, povolaný do města Šumperka, aby vyšetřil přestupek jedné žebračky, zkonstruuje proces, jehož metody zaručují doznání všech obžalovaných. Proti spořádaným a ušlechtilým občanům se náhle vynoří moc, která pod rouškou očišťování kraje od čarodějnic sleduje pouze vlastní obohacení a která neváhá pro tento cíl ničit všechny odpůrce a obětovat životy desítek nevinných lidí... Na scénáři s Vávrou spolupracovala i výrazná osobnost českého filmu Ester Krumbachová. Oba obohatili scénář neskrývanou analogií s politickými procesy 50. let, jejichž hrůza začala vycházet v 60. letech najevo. Film se tak v obecné podobě stal působivou výstrahou před zneužíváním neomezené moci nad životy lidí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (962)
Film vytěžil z knižní předlohy vše, co se asi dalo. A je to jeden z velmi mála filmů, který mě přivedl ke knize. Pokud po ní sáhnete i vy, objasní vám nejen atmosféru života běžného občana té doby, politické postupy a byrokracii, ale (pro mě především) i časové údaje jednotlivých případů. Z toho zjistíte, že chování lidí dnes a v době děkana Lautnera není vůbec tak rozdílné, jak bychom si přáli. K filmu samotnému není moc co dodat. Hutná atmosféra podtržená černobílým provedením, sqělé výkony herců a když panu děkanovi mlátili železnými tyčemi do holení, vyskočil na hlavě pot i mně. A kdykoli se mi zdá, že se mám blbě a chce se mi stěžovat na život, vybaví se mi věta:"Mučili mě devět hodin." (nebo devět dní….teď nevím), hned je mi líp. O moc líp. Super líp. Báječně. ()
Celé sa to začína tak nevinne a, ako zle sa to nakoniec skončí. Jediná vec mi vadila, že film bol vytvorený čierno-bielo. Ponaučenie z príbehu by malo byť nasledujúce: ak sa niečo zle stane, nikdy sa nedá presne predvídať, čo to spôsobí a aké to bude mať následky pre okolie. Ľudia väčšinou podceňujú nebezpečenstvo a preceňujú si vlastne sily. Pozor na ľudí, ktorí dostali veľkú moc. Mučením je možné dosiahnuť úplne všetko. Vyzdvihol by som scénku biskupa a dekana, hlavne biskup je veľmi presvedčivý a málo kedy sa vidí tak dobre zahraná rola ako vizuálnym zobrazením tak aj zvukovým prevedením. ()