Krakatit

Technická stránka filmu ( kamera, výprava, hudba, triky...) na svoju dobu a na krajinu pôvodu doslova berie dych. V brilantnej réžii vyznieva snímok nie ako sci-fi, ale ako psychologická dráma o mužovi, ktorý má vo svojich rukách ( či skôr v hlave ) obrovskú moc. Jeden z vrcholov fantastického žánru v Československu. (20.11.2014)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 6/10 Hudba 6/10 Efekty 8/10/// PLUS: předloha, hlavně v závěru atmosféra filmu, s přihlédnutím na dobu vzniku triky MÍNUS: zřejmě to bude vyžadovat druhé shlédnutí, protože od začátku jsem byl poměrně zmatený a až později se více ponořil do filmu, pravdou je, že jsem se do té doby poměrně nudil./// Shrnutí: Nedostatkem určitě není celková složitost díla, která těm co četli knihu, nebo film již viděli opakovaně, bude připadat zřejmá a jasná. Já však hodnotím subjektivně a tak se přiznám, že to pro mě bylo poměrně náročné a nezáživné. Objektivněji by si film zasloužil 4*, na dobu vzniku se jedná o výborné a ve své době jistě naléhavé zpracování./// Celkem 66%/// (17.07.2016)

Krakatit predstavuje skutočne výbušný filmový problém. Videl som ho ako pomerne malé decko (7). Bol som nadšený. Roky som si živil v sebe pocit výnimočnosti Vávrovho diela. Kadekomu odporúčal ako klenot československej kinematografie. Po desaťročiach od osobnej premiéry som sa nadšene usadil k ďalším dvom sledovaniam. Oba razy som cca po polhodine zaspal. Nie únavou tela, lež materiálu. Tak teraz neviem. A preto nehodnotím. Možno sa raz, sťaby šípkový princ zobudím a rébus detsky explozívnej a dospelo anemickej výbušniny menom Krakatit rozriešim. (01.01.2021)

Bílá nemoc na mě působila silněji a naléhavěji, Krakatit však nechce působit tak přímo a neméně palčivé a ve své době aktuální téma díky Vávrovi získalo opravdu úctyhodnou formu, která používá širokou škálu postupů filmové řeči, která výrazně obohacuje klasický styl (skvěle se vypořádal se stylizací příběhu jako snu - subjektivní strast postavy výborně a atmosfericky promítl do objektivního světa, jeho mizanscény i zajímavé práci s kamerou) a i po narativní stránce je film na svou dobu ojedinělý (rámec ohraničující sen a někdy ho i okrajově ovlivňující, vzpomínky v samotném snu pronikající v jednu chvíli i do objektivního obrazu jako odraz v zrcadle). Zmiňovat práci s osvětlením a architekturou je u Vávry jako nošení dříví do lesa. S postupem děje od jakési mátožné přizračnosti po slušnou akci a opět přízračného přechodu do bělého stavu se mění i herecký projev, zprvu těžkopádnější, s pomalými reakcemi a zámlkami, který se rychle oprošťuje tohoto jistě kýženého efektu a nabývá na dynamice a ne tak teatrální vypjatosti. Höger zde však oproti jiným filmům divadelnost výkonu posouvá z dikce i na samotný výraz, což někdy trochu vadí, stejně jako příliš mondénní a vampovská Marly. Zajímavé jsou aktualizační prvky levicového charakteru, které nepůsobí příliš ústrojně, ale nápad se v čase zmrtvělou buržoazií čekající na další válku jen dodává na mrazivosti výpovědi, stejně jako náznakovost světové katastrofy. Navíc veškeré dění podbarvuje dramatická hudba, na hony vzdálená klasickému orchestrálnímu podkresu, zvláště když do ní začínají pronikat elekronické zvuky. Vávra zde dosáhl opět jednoho ze svých vrcholů a jen potvrdil skutečnost, že Čapek měl na české adaptace jeho děl docela štěstí (až na pár vyjímek z nichž jedna se ve srovnání s tímto filmem plně nabízí). (17.11.2008)

Vynález, který se stal katem svého stvořitele. Buď paralyzována myšlenka, buď setnuta ruka, buď polita tekutým železem hruď nepovolané osoby, která zmocnit se chtěla „patentu“ Ing. Prokopa. Vyplenit zem, strach a paniku vyvolat, lidstvo do války zahnat, k bídě přivést, ve zkáze svět utopit. Varovně příkladný překlad snu a nemocí ochromené pravdy. Mír ať není omráčen, ať neomdlévá v horečkách, ať v bdělém stavu zachován zůstává po generace. (12.09.2016)