Krakatit

Nadčasový román našeho velikána literatury a minimálně výtvarně a co do atmosféry dokonalá adaptace velikána našeho filmu.   Monstrózní obžaloba světových pořádků, kde mocní světa konspirují za asistence sil pekelných, aby zničili demokracii.  Z dnešního pohledu možná trochu naivní představa černobílého světa, ale sotva skončená druhá světová a doznívající tvrdý kapitalismus moc nedávaly možnost jiným složitějším výkladům..  Chvilku mi trvalo, než jsem přistoupil na Vávrovo filmové vyprávění, poněvadž diváka hodí do psychedelie hlavního hrdiny a ber nebo nech být. Postupně mi ale  Höger přestal lézt na nervy a zejména jeho setkání (setkávání) se třemi femme fatale nemělo chybu - nástroj, babylónská děvka a naivka aneb panenka Marie, ehm, tedy pracovitá dívka z chudých poměrů...   Závěr jsem si pak představoval jinak, ale kdo jsem, abych radil Čapkovi, potažmo Vávrovi... (21.06.2024)

uzasna adaptace velmi dobre a jako vzdy velmi paranoidni a nepekne knihy Karla Capka.. Vse, co melo byt dobre prevedeno, prevedeno bylo a primo skvele. karel Hoger mel za svuj vykon dostat nejake oceneni, jedna silena scena strida druhou a do toho hlavni protagonista temer sileny tim, co zpusobil septa: Krakatit, Krakatit.... záver je pak nakonec mene kruty, nez sem cekal, ale to asi Vávra musel trochu potesit divaky, kteri nejspise byli z takovehoto filmu uplne odvareni a deprimovani.. A pokud sem to nenapsal, Vávra je opravdu jeden z nejlepsich reziseru Ceskoslovenska a velice mu ten jeho vysoky vek preji velmi dobre 4, na pet mozna priste (28.03.2010)

Hereckým projevem velmi divadelní: patos a tíže - ale tak se tenkrát hrály tragédie, stačí si poslechnout záznamy divadelních her z poválečné doby. Vávra má vše pod kontrolou, takže se mu horečnatý sen nerozpadne na sled expresionisticky pojatých výstupů, a věrně převádí myšlenky knihy - krakatit jako lidská pýcha ničící místo budující, žena- můza jako cíl a odměna dobyvatele, který se nevědomky stane tím ovládaným, venkovská idyla s hodnou dívkou se nám zdá krásnou, až když ji ztratíme, předtím nás nudí a nenaplňuje... Myšlenky zůstavají, jen se mění způsob uměleckého vyjádření - dnes je hlavní civilní projev, dřív vládla exprese. (28.03.2010)

Velmi kvalitní film, který se zabívá zneužitím vědy pro vojenské účely, který ukazuje lidi, kteří lační po moci. Vše se odehrává ve snu inženýra Prokopa (dobrý Karel Höger), který v nemosnici bojuje o život. Film je obžalobou systému, který dotlačí lidi tam, kam potřebuje. Protože každý systém, který je založen na výhrůžkách a trestu jednou musí zákonitě skončit a jedinou cestou (ale kdo ví jestli někdy proveditelnou) je vzdělání a osvěta, jak říká doktor Tomeš (František Smolík). Prokop je ve svém snu hnán za svým snem, záhadnou dívkou (Vlasta Fabiánová), ale do cesty se mu nejdříve staví doktorova mladá dcerka Ančí (mladicky půvabná Nataša Tanská) a později vznešená princezna Wilhelmina Hagen (Florence Marly), která je ochotna se mu oddat pro získání moci, kterou může stvořit. Každá z nich ho přitahuje. Ale nejdříve musí překonat sám sebe a svoje démony Carsona (skvělý Eduard Linkers) a D'Hemona (Jiří Plachý), kteří ho šikovně postrkují tam kam mají, k nadvládě nad světem. Ale ta touha je v Prokopovi samotném, až na konci dochází ke zjištění, že věda nemusí sloužit jen k výbuchům a destrukcím, ale že má sloužit k lepšímu životu lidí. Zajímavé je porovnání aristokratických představitelů k mrtvým překonaným mumiím, které k životu přivádí jen síla moci, krásné je vyobrazení hamounství a mocechtivosti skupinky těch vyvolených a přirovnání řečníka (František Vnouček) k nacistům. Je to velmi pozoruhodný film se zajímavou myšlenkou potřeby změny vnímání světa a lidí, kteří jsou stále zneužíváni úzkou skupinou mocných ve svůj prospěch. (10.03.2010)

Ze začátku to je pomalu noirová detektivka. Hra světla a stínu je perfektní a zápletka napínavá. Poté nastoupí idylická část na vesnici, proti které též nemám výtky. Jenže jakmile přijde zajetí, vše začne být zbytečně rozvláčné a nudné. Chvílemi jsem u toho opravdu usínal. Závěr s tajnou radarovou stanicí je roztomile naivní, ale zpracování se mi líbilo. Vizuálně to není ničemu nic dlužno. Poselství je taky dobré, i když by mohlo být podáno malinko méně polopatě. Drhly mi tam občas jen některé otravné postavy (teroristi, všichni co ho věznily kromě princezny) a občasná rozvláčnost. (07.09.2009)