Krakatit

Dobová "protiatomová" a "protiimperialistická" aktualizace se filmu nevyhnula. Nedá se přitom mluvit přímo o překroucení či zneužití, protože jde o posuny v zásadě velmi jemné a zdánlivě takřka neznatelné. Zpracování této předlohy navíc ve své době možná přispělo k tomu, že komunisté Čapka z literatury nevytěsnili úplně, přestože se jim tento bytostný demokrat jinak "do krámu" příliš nehodil... Film samotný (jako ostatně skoro všechny "vědeckofantastické" filmy) za těch padesát let nesmírně zastaral. Může za to na jedné straně obrovský rozvoj filmových postupů a technologií a na druhé straně mílovými kroky kráčející vývoj techniky. Dodnes však zůstalo skvělé herectví mnoha zúčastněných a také skutečně silné poselství. I když i to nám dnes může připadat i poněkud naivní a dobově podmíněné. Čapek totiž ještě stále věřil tomu, že lze literaturou změnit svět. To je ovšem cíl, který se dnešním literátům (a nejen jim) zdá natolik nedosažitelný, že na něj většinou už zcela rezignovali... (17.11.2008)

Dost podivný filmový patvar, něco mezi dramatem o odpovědnosti a vině, a sebeparodií, celé to působí tak křečovitě a amatérsky, přitom to mělo být smrtelně vážné, a určitě nešlo o nějakou záměrnou grotesku. Herecké výkony i stylizace je přehnaná, na to je naroubovaná trocha tý dobový ideologie, a výsledek působí dost nejapně. Solidní je snad jen vizuální podoba filmu a zajímavý je motiv svedení charakterově nepevného inženýra Prokopa vypočítavou Princeznou, ve které probudí cit, snad. Nevěrohodně vyznívaj i snově laděné scény a portréty "válečných štváčů", ve výsledku je to až příliš naivistické ne li docela pitomé. (19.05.2011)

Svržením atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki na konci druhé světové války překročil svět práh atomového věku. Došlo k naplnění vize spisovatele Karla Čapka, který již o dvě desetiletí dříve předpověděl ve svém románu Krakatit okamžik mravního rozcestí mezi mírovým a vojenským využitím jaderné energie. Stejnojmenná filmová adaptace režiséra Otakara Vávry vznikala v době začínající polarizace světa na dva proti sobě stojící tábory. Přes jisté zaktualizování zachoval filmový přepis to nejzávažnější: pohled humanisty na nebezpečí sebezničení lidstva bez návaznosti na jakoukoli ideologii. Vlastní příběh je vyprávěn formou prolínání dvou dějových rovin, skutečnosti a fantastického snu, který prožívá inženýr Prokop po objevu třaskaviny nevídané účinnosti. Do hlavní role byl obsazen brněnský rodák Karel Höger, který postavy rozkolísaných intelektuálů zvládal s velkou tvůrčí profesionalitou. Höger byl všestranným umělcem. Začínal jako divadelní herec v Brně, od počátku války působil dlouhá léta na prknech pražského Národního divadla. Vytvořil řadu postav, od mladistvých milovníků po role charakterní. Přes jejich různorodost měly jedno společné: složitou niternou osnovu, kterou v nich Höger objevoval. Byl dokonalý mistr psychologické kresby, což výrazně vyniklo zejména ve filmu, který v tomto směru poskytoval více příležitostí k detailnímu charakterizování takové postavy. Do pozadí by ovšem neměly být odsunuty ani vynikající výkony Smolíkův, Plachého, Linkerse a mladinké Nataši Tanské, podobně jako vizuálně dokonalá femme fatale Florence Marly. V širších souvislostech pak neztrácí ani kniha, ani film - bohužel - své časové poselství ani dnes. Problém zneužívání vědy trvá a díla jako KRAKATIT zůstávají i v současnosti varovným mementem. (05.10.2008)

Čapkův román psaný po první světové válce natočený po druhé světové válce. Zajímavá kombinace, z filmu je cítit vliv obojího a to je tak nějak logiky spojeno dohromady, nikde to nějak zvlášť nekulhá a nikde není výrazný rušivý prvek, spíše naopak, je to dobré pro oko. Dokonce z toho není cítit nastupující komunismus nebo třetí republiky. Aspoň já to tam nevidím. A to bych to zde i čekal. (06.05.2023)

Bezesporu jeden z nejlepších Vávrových filmů. Silně znepokojový snímek s nadčasových tématem zneužití jaderné energie vyvolává v divákovi pocit totálního zmaru a bezmoci, k čemuž dopomáhá fantastická kamera Václava Hanuše a hlavně dokonalá práce s hudbou Jiřího Srnky a celou zvukovou složkou. Otakar Vávra vlastně natočil film noir, který si světovou pozornost zaslouží i díky skvělým výkonům Karla Högera a tajemné Florence Marly. I přes své téměř sedmdesátileté stáří je Krakatit v dnešní jaderné době ještě více varující než v době premiéry. (19.08.2017)