Cena za nežnosť

Fakt nevím, kdo na ČSFD přidává k filmům kategorie, ale pokud ho někdo znáte, prosím, vyřiďte mu, že CzN fakt není komedie. Je to vztahový příběh s několika málo úsměvnými momenty. Je to v mnoha ohledech ze života a dobře fungují i dvě paralelní dějové linie. Zvlášť ta, kde je Nicholson, je živá a energizující. Ta hlavní je vlastně spíš smutná, když člověk sleduje, jak se lidem postupně jejich život rozpadá a pak zase spojuje a pak... Je pro mne fascinující, jak v osmdesátých letech dokázali dělat filmy, kde se lidi vlastně chovají docela normálně a přirozeně (ať už je to tohle nebo Kramer vs. Kramer) a film si přitom dokáže udržet svoje tempo vyprávění. Nejsem si vůbec jistý, jestli by to v dnešní době takhle šlo. Nebo to možná jde, a jen mne ty filmy míjí. V každém případě je Cena za něžnost kousek, který stojí za zkouknutí i to skoro 40 letech od natočení a pořád člověk nemá pocit, že by to vyprávělo o nějakém jiném světě, než v jakém žijeme my. (27.11.2018)

Tak tohle byl opravdu zvláštní film. Chvílemi jsem měl pocit, že bych se měl nudit (ale nenudil), chvílemi jsem měl pocit, že bych měl všechny postavy nesnášet (ale dopadlo to přesně opačně), a měl jsem taky pocit, že bych si měl postěžovat na příliš rozmáchlou stopáž, ale vzhledem k tomu jakým časovým obdobím mě tvůrci provedli, musím naopak ocenit, že měla celá záležitost vcelku umírněnou zhruba dvouhodinovou délku. Vzhledem k tomu, kudy se příběh v závěru ubíral, jsem očekával prvoplánovou hru na city podkreslenou tklivými melodiemi, ale pak mi došlo, že tehdy tvůrci ještě něco uměli, takže postavy i ve chvílích nejtěžších nedeklamovaly jen tisíckrát omleté prázdné fráze, protože je scénárista nadále zásoboval smysluplnými replikami. Shirley MacLane byla zase jednou skvělá, Jack Nicholson lavíroval mezi slizkostí a démoničností (a na jeho ultrakrátký župánek hned tak nezapomenu) a veškeré herecké výkony tady rozhodně tvořily základ pro mou čtvrtou pěticípou. S příběhem jsem měl jeden větší problém; hlavně v první třetině snímku se mi zdál být poněkud chaotický a neučesaný, ale později se to nějak utřáslo. / "Před pár lety jste mě pozval na oběd. A zajímalo mě, jestli to pozvání pořád platí." / "Mám rád světla rozsvícené." "Tak jdi domů a rozsviť si tam!" / Poučení: Tím nejhorším, co jsem zatím v životě zažil byly projevy soucitu. Ať už pravého nebo falešného. (03.04.2023)

Výborný film. Už jen ten scénář je brilantní k tomu připočtěte velice dobrou režii a HLAVNĚ skvělé herecké výkony nevím koho bych měl víc vyzdvihnout jelikož všichni přítomní to zahráli prostě bravurně, ale nejlepší byla asi Debra Winger. No prostě skvělá podívaná s naprosto zaslouženou Oscarovou sklizní. (18.12.2005)

Člověk v ryzím stavu vztahů. Radosti, smutky, bolesti, mozaika nejlidštějších emocí. Rozpoznatelné, nezapomenuty. City, které se vznáší kolem, které se nerozprchly. Užívej, co to jde. Užívej dne, carpe diem než....po tváři skane několik slz, tříštících se v kapky, které vysuší... naberou směr úsměvy, nové štěstí, až čas vše vyléčí. (04.06.2017)

Výborný film postavený na zvláštním vztahu upjaté a hyperprotektivní matky a její dcery, která je jejím pravým opakem. Vtipný film o citech a vztazích postavený na skvělých dialozích a hereckých výkonech MacLaine, Winger a Nicholsona (ten snad ani nemusel hrát, takhle si ho představuju ve skutečnosti:-). Závěr extrémně smutný (plakal jsem:-), ale finální vyznění filmu v duchu "life goes on no matter what" mne dojal a nakupnul víc než celých 90 minut přeceňovaného "životabudičného" filmu Harold a Maude. (17.06.2008)