Osvobození Prahy

Vávra to po ideové stránce posral. Němou barikádu se mu podařilo ještě z části ustát, před rudou propagandou. Ale tady ne. Toto je politická agitka jak prase, všichni mimo rudých jsou hajzlové, či to poserou. A Rudá armáda je největší kamarád našeho národa. Fůj!!!!! Z čistě filmařského hlediska, je Osvobození nejslabším dílem jeho Novodobé trilogie. Nepodařilo se mu film správně uchopit. Zmateně kombinuje osudy desítek postav. Velmi špatné efekty a ani herci se moc nepředvádí. (20.05.2008)

První část filmu byla doslova odporná. Z filmu jsem měl pocit, že jediný kdo bojoval proti fašounům byli komunisti, ostatní se buď báli a nebo pro autory zřejmě neexistovali. Je to naprostá neúcta ke všem lidem kdo v Praze při povstání padli a neměli stranickou legitku. Ve Dnech zrady a Sokolovu se Vávra i přes jasný nádech propagandy alespoň snažil držil tématu, ale Osvobození Prahy nakonec propaganda z velké míry bohužel pohltila. Samozřejmě i tady najdeme velmi kvalitní filmařské momenty, boj v pražských uliích nemá chybu, tanky v Pařízský, na Vinohradský, přestřelky taky dobrý, to všechno jo, jen je opravdu škoda, že tohle všechno semlela tehdejší doba dohromady spolu s rudým vnímaním historických událostí. (26.04.2010)

" Z celého srdce budeme milovat Sovětský lid, vrátil nám svobodu a mír! " Agitka, poplatná tehdejší době, kde všichni lidé jsou komunisté a bojují za budoucí svobodu. Hrůza, děs a dezorientační informace dělají z této historické události neuvěřitelný blábol. Co na tom, že některé akční nebo davové scény jsou řemeslně dobře zpracované, když dohromady převládá chaos a bolševická lživá ideologie. Teatrální scény, jak vítězný lid vítá Rudou armádu jsou jen střípky v této propagandistické mozaice. Na závěr, jak se ukáže Klement Gottwald a pronese svoji řeč, to by se i prase poblilo. Jednu hvězdu za Liškovu hudbu, i když je vidět, že se u tohoto paskvilu taky moc nesnažil. I herci to měli docela na háku, žádná výrazná role, nic! Někdy bych rád viděl pravdivě natočený film o květnových pražských událostech, ale tady už není nikdo, kdo by to dokázal kvalitně a věrohodně zpracovat. Takové zpracování třeba od Vláčila (to by určitě i Liška hudebně zahřměl), to bych si dal sakra líbit! Tohle už nikdy!! (02.01.2018)

Na historickou věrnost ve filmech sere pes. Respektive, pokud Forman udělal v Amadeovi ze Salieriho žárlivého nedouka, tak je to režisérská licence. Pokud by sovětům u Stalingradu přišla na pomoc US Army, tak je to škvár. Vávra toho sice hodně upravil, něco vypustil a něco přehnal, ale snad kromě ignorování Vlasovců - ve filmu je suplují z prstu vycucaní partyzáni z Brdských lesů, plus mínus převyprávěl historii. Co mu ale neodpustím, je nedostatek atmosféry a celková sterilnost filmu. Vyprávění působí zmateně - zčásti protože některé události nebylo vhodné zmínit a zčásti protože příběh nemá jedinou dějovou linii. Jde spíše o soubor různých výjevů z klíčových situací, jen volně spojených motivem povstání. Zobrazované události jsou samy o sobě slušně natočené a třeba i vtahují do děje, jenže poté následuje další scéna a začíná se nanovo. První hodina je nezáživná, plná strojových hereckých výkonů a mezních událostí podaných bez prožitku, tu druhou táhnou záběry bojů a přehlídka obrněné techniky v ulicích Prahy. Už jenom pro ně stojí za to film vidět. Kde jinde totiž uvidíte T-34-85 na Staroměstském náměstí? (26.08.2016)

Jen si pískej fašisto, spojenci jdou na jisto... - V prvé řadě musím říci, že mně se Osvobození Prahy zdaleka nezdá tak blbé, jak zde mnozí usuzují. Film nelze označit za chaotický. Nevím, jak se dá vylíčit tak komplexní záležitost jako české květnové události 1945 (a některé epizody jim předcházející) coby lineární příběh s několika jasnými postavami. Vávrův nápad sestavit film jako pásmo volně se prolínajících výjevů, kde hrané pasáže ve vhodné okamžiky střídá dobový dokumentární materiál, mi připadá dobrý. (Nikoli však originální, samozřejmě. Něco podobného bylo k vidění minimálně už v Radokově Daleké cestě.) Pravda jistě je, že Osvobození Prahy sdílí problém předchozích dílů trilogie: Demagogii. Všechny tři filmy ukazují 2. světovou válku jako boj dvou ideologií: správné (komunistické) a špatné (nacistické). Všechno, co je mimo tyto dvě pozice jako by neexistovalo. Sem tam se zde sice mihne nějaká postava, reprezentující "buržoazní živel" - ale jde vždy o postavu v lepším případě politicky naivní (v Osvobození Prahy třeba Milada Horáková, ve Dnech zrady Edvard Beneš), v horším přímo kolaborující s nacisty (zlý kapitalista Preiss, apod.). - Je však třeba dodat, že žijeme v době, která upadla do druhého extrému. Každý rok 8. května slyšíme v televizních zprávách o udatných amerických vojácích, kteří nás zachránili. O sovětech se mluví (pokud se o nich mluví) jedině s pohrdáním: Přišli prý stejně moc pozdě a po cestě navíc každého znásilnili a okradli. Zkrátka všechno zpackali. - Bylo by krásné, kdybychom se pro změnu začali dívat na události tak, jak se udály. P.S. Osvobození Prahy má mimochodem velmi pěknou hudbu - od legendárního Zdeňka Lišky. Je pompézní, ale v tomto ohledu ladí s filmem. (14.08.2008)