Proti všem

Už předchozí snímek "Jan Žižka" ukázal, že by síla Vávrovy trilogie mohla být i v bojových scénách, a právě snímek "Proti všem" to naplno potvrzuje. Vynikají velmi dobrým provedením, kdy skutečně máte pocit, že jste se ocitli na středověkém bojišti. Není to tak hluboké jako "Jan Hus", ale bavilo mě to více než druhý film. (28.07.2017)

Film plný patetických hereckých výkonů ale i vtipných postav (Jaroslav Vojta se sekerou a v transu celých 100 minut). Druhá půlka plná řeží je vyloženě dobrá. Děj je notoricky znám, chtěl bych jen vyzdvihnout krásnou jeptišku Janu Rybářovou, kterou můžeme vidět prakticky jen zde a v Krškově Stříbrném větru. Škoda! Nádhernou roli tu také ztvárnil Václav Voska, který, chtěje aby svět byl jeden velký grupen-sex z toho udělal odnož církve. Docela jsem mu fandil ale nepovedlo se to. Zajímalo by mě, co by na tuto krvežíznivou bandu s cepy řekl Jan Hus. Obávám se, že to byl jen farář, který chtěl reformovat církev a že jeho záměrem nebylo rozpoutat občanskou válku. (12.05.2012)

Třetí díl velkolepé husitské trilogie je důstojným završením celého díla. Sice se tendenčnosti nevyhneme ani tentokrát, ale celková "politická" situace je nastíněna dobře a vyznění, že boje pánů o moc nakonec vždy odnesou především ti nejchudší, je pravdivé v každé době a situaci. Ten, kdo má majetek a moc se bije za to, co má. Kdo nic nemá, musí se bít za pravdu a čest. Třikrát bravo Otakaru Vávrovi. Celá trilogie je jedním z největších děl československé filmové tvorby. Byl bych moc rád, kdyby se této látky ještě někdy někdo ujmul. Jen se obávám, že by to jen stěží někdo dokázal lépe. (25.04.2018)

Tohle nahlédnutí do naší vlastní historie se mi velmi zamlouvalo, husité jsou mi v mnoha ohledech sympatičtí, to upřímné volání po reformě církve a odhodlání bít se za pravdu i za cenu vlastního života nesmírně obdivuji.. Pochvalu zaslouží výborní herci, úchvatná a velkolepá výprava a v neposlední řadě je to úžasně natočeno.. (07.01.2021)

Tělo v moci ideologie. Každý úd se v okamžiku, kdy ze sebe vyzařuje tajemství, svou duši – šílenství, úzkost, radost, štěstí, vůli – může stát oporou ve vzletu i při nachýlení. Více než pět set let od husitského povstání, něčeho spíše zemského, přírodního než vypočteného, kulturního, konstruovaného, „historického“ nedokážeme ani naznačit, jak tehdy plynul čas, co kdo z nás tenkrát prožíval, a nyní tváří v tvář těm promyšleně sehraným tělům, která se tak důvěrně známě pootevírají, aby vynesla svůj soud, musíme jistě říct to jediné: stojíme proti jakémukoliv násilí a fanatismu. Záhy jsem nabyl dojmu, že zde nejde o nic víc než o přizpůsobení si něčeho nepřisvojitelného. Hnutí se změnilo v pouhé gesto, a to v gesto vybízející k podobnému povstání – žel k jakému asi? Ovšem asimilovalo se to přesvědčivě… Propaganda. (22.12.2018)