Sokolovo

Druhý díl Vávrovy válečné trilogie považuju za nejslabší. Nejslabší proto, že ony emoce a vlastenectví ze mě sršelo pouze při scénách z protektorátu a poté v závěrečné scéně, což je oproti Dnům zrady a Osvobození Prahy značný pokles. Tyto věci však nijak nesnižují hodnotu díla, které si toto hodnocení zaslouží a to hlavně z důvodu reality. Vávra posunul onu hranici reality nebo spíše reálnosti, chcete-li to tak říct, mnohem výše než to znázorňovali ve svých polo(pseudo)dokumentech Rusové nebo americké patosy. Každá věta, každý zničený tank, každý pohyb v historických scénách se zakládá na skutečnosti. Vávra prostě zobecňovaní nepřipouštěl. Jeho sen natočit film, jehož historická věrnost by byla 100% mu však překazila komunistická strana. Začátek, kdy Klement hovoří k vojákům v buzuluckém divadle je ještě pravdivá, ale dost leze na nervy, poté malá porada se stranickými vojáky (Krampol a spol.), kde Gottwald jako již ve Dnech zrady uplatňuje svůj 6. smysl předvídání a konečně konec všech hrůz. Poté již tolikrát zmiňovaná scéna "Ať žije komunistická strana!". Tato scéna je podle mě naprosto jasný příklad Vávrova potírání komunistických zásahů. Když se na tu scénu podíváte, tak zjistíte, že je to vážný adept na vystřižení. A teď se zamyslete. Stalo by se něco s posloupností scén? Ne! Vávra to tam zasadil tak, aby ta scéna nijak nenarušovala okolní děj a to je právě princip jeho likvidování komunistických požadavků, který nám již jasně předvedl ve Dnech zrady při Internacionále a scén z politbyra. Nejhorší komunistický úsek je Londýn. Opět zde platí již výše zmíněné, ale tohle je fakt moc. Beneš vykreslen jako diktátor, jehož výroky jsou opět pravdivé, ale tvrdě zkreslené. Následuje bizardní scéna s generálem Ingrem, zdlouhavé formování jednotky a pak už je od všech komunistických bludů pokoj. Bitva u Sokolova je natočena lépe než většina bitevních scén z ruské kinematografie. PS: Otakar Jaroš zde není narozdíl od oficiálního komunistického výkladu líčen jako komunista, což je další klad filmu. (02.09.2008)

Vávrův válečný velkofilm s hudbou Zdeňka Lišky. Kdyby nebyl tak pokurven komunisty nebo samotným Vávrou, byla by to síla. Úkolem díla je zdiskreditovat londýnskou vládu, vynést na odiv dělnického opilce Gottwalda a totálně zkřivit historická fakta o našem praporu v Rusku. Co asi komouši dělali, když Štěpánek zdrhl do Mnichova, vůbec nevím, zda ten film zakázali, či nikoliv. (29.06.2011)

Hned na začátku nás Otakar Vávra "obšťastní" vrahovým emocionálním projevem, když se už , už zdá, že se komunisti nabažili a patřičně glorifikovali sami sebe a zneuctili západ, přichází naprosto trapná miniepizoda z Londýna ve který udělali z Beneše pomalu větší svini než z Hitlera. Z toho jsem se fakt málem poblil a díky tomu Sokolovo považuju za mnohem hnusnější propagandu než první díl Dny zrady. Naštěstí se tím zřejmě rudý hadi ukojili a pak už nechali dělat Vávru víceméně jen film, nějaký občasný výkřiky "ať žije KSČ" mě tolik nedraždí, protože mám skvěle vycvičené uši, které mě toto zvolání automaticky překládají na "ať zhyne KSČ". Druhou část filmu považuju za naprosto fantastickou a marně si vybavuju nějaký jiný československý film, s tak přehlednou, dramatickou a časově dlouhou válečnou bitvou. Opravdu hodnotit výhradně druhou část šel bych s hvězdama ještě víc. Nakonec je z toho již tradiční vávrovský hodnocení. Ještě se vrátím k tý první části, samozřejmě krom toho že nám tam komunisti vysrali ty svoje rudý bobky i tento díl má dobrý momenty například vyhlazení Lidic, to byl velmi silný zážitek umocněný vynikajícím dramatickým hudebním doprovodem. Po skončení filmu jsem chvíli přemýšlel jakým způsobem by natočil Sokolovo Vávra asi dnes a došel jsem k závěru, že dnes by se Sokolovo už prostě nenatočilo, protože na kulturu v dnešní době mocipáni z vysoka serou a kdyby přece, tak by nám tam jezdily tanky Rudé armády s reklamou na banku a tanky jednotek SS s reklamou na telefoního operátora a i v tomhle kontextu jsem k propagandisticky podkresleným filmům Otakara Vávry smířlivější, protože kdo alespoň trošku zná historii naší země, dokáže v těch filmech rozeznat komunistický plevel a ocenit zbývající kvalitní zrno, kterého v Sokolovu není málo. Naši kluci bojující za svobodu svý země ať už na západě nebo na východě si svoje hrdinský filmy prostě zaslouží. (08.03.2010)

Šiškote, po Dnech zrady a osmašedesátem jakbysmet, bylo třeba ještě víc propagandisticky zatlačit na pilu a připomenout národu, že Sovětský svaz je nejlepší přítel člověka. Nebo to jsem popletl, to se říká o psech, ale nechme to být.   Komunistický hnojomet tu kosí jednoho třídního nepřítele za druhým a když jsem si ve Dnech zrady myslel, že vcelku Beneše ti kluci rudí šetří, tak tady se na něm vyřádili jen co je pravda. On nám tedy v Londýně s Ingrem a Masarykem upekli vojenskou diktaturu, hmm.  Zaplať Stalin tu  naštěstí těch obrázků z Londýna tolik zase není a víc sledujeme osudy a nezlomné charaktery kluků dělnickejch s Ludvou Svobodou, kteří nám u Sokolova vybojovali ztracenou čest a slávu!  A to je, rudé kecy nekecy, ale zcela bez ironie fakt, možná to bylo lehce jinak, ale ten Svobodův prapor s kapitánem Jarošem (na toho jsme si jako kluci i hráli) tam skutečně statečně bojoval.  Bojové scény jsou pak naprosto parádní a řekl bych, že patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo u nás na tomto poli natočeno a do dnešních dnů se může směle porovnávat se západními produkcemi.   Tady za ten výraznější rudý hnus ale musím ubrat ještě jednu hvězdu, a to i přes  hodně silnou scénu s vyvražděním Lidic, která se zase Vávrovi povedla nejvíc, podobně jako vsuvky ze života obyčejných lidí ve Dnech zrady. (21.09.2023)

Vávrovo zkreslování historie ve prospěch komunistického režimu by vydalo na nejednu studii. Ale to není hlavní problém filmu a vlastně celé jeho trilogie, tím je ta skutečnost, že vypráví o zásadních a mimořádních věcech, které jsou ale tendečně upraveny a pozměněny. Tím pádem dochází ke zvláštní schizofrenní situaci, kdy si člověk uvědomuje, že to co se před ním odehrává, je velmi závažné, zde např. vyhlazení Lidic, jenže Vávra následně to 5 slovy pošle někam, kam by se to v životě nemělo dostat a vyvolá jen nevěřícné kroucení hlavy...Největším zločinem této trilogie je to, že nekomunisté jsou zde vylíčeni jako lidé, kterým je nacistická okupace ukradená a odboj zde provozují jen komunisté, což myslím není třeba komentovat. Jen bláhový by mohl čekat, že bude řečeno, že Jozef Gabčík a Jan Kubiš byli posláni na rozkaz londýnské exilové vlády, takže to vypadá, že atentát na Heydricha spáchali nějací "komunisté" z lidu. Ostatně jejich jméno není vůbec zmíněno, narozdíl např. od hrdinného nadporučíka Otakare Jaroše... Samozřejmě by mě v životě nenapadlo zlehčovat jeho obět, ale tento silně jednostranný pohled mi vadí... Zatímco Dny zrady byly jakžtakž koukatelné, Sokolovo je po filmařské i scénaristické stránce vážně slabota, válečné scény k smíchu a tak bych mohl pokračovat. A to co předvádí pánové Krampol a Jandák, to je vážně něco neuvěřitelného. Takže 1* za všechny ty lidi, kteří padli v boji proti nacistickému Německo, a to jak za komunisty, tak i nekomunisty.... (31.03.2006)