Temné slunce

Tragédie. Vsadím se, že film měl štědrý rozpočet, ale v konečném důsledku vypadá jako italské béčko, nevím proč, ale připomnělo mi to italské zombie horory z 80. let točené na Filipínách.To, že film se vleče a je trapnej, je tak z části i vina samotné předlohy - i v Čapkově lehce trapné knížce vědec Prokop na začátku blábolí nebo se pořád válí s nějakou lehčí ženou, zvláštní ovšem je, že ve své prastaré černobílé verzi to Vávra zmáknul líp než po letech za spoustu prachů s přízní politruků za zády. Přišlo mi, že v tom ani nechtělo hrát moc českých herců, tentokrát angažmá neunikl chudák Radek Brzobohatý, tady spíš Radek Bezmocný. Trochu zahřeje Luděk Munzar tradičně jako bezcharakterák - jenže je na plátně příliš málo, aby to nějak rozjel a tradičně herecky přesný Rudolf Hrušínský jako asi-americký generál se slabostí pro předběžnou kalkulaci obětí útoků. Pokud tihle dva nejsou na plátně, tak už vás nepotěší nic a speciálně musím zdůraznit, že Magda Vašáryová je v tomhle filmu příšerná herečka. Tohle je prostě tragédie, vůbec nedoporučuju to vidět ani z recese. (21.11.2009)

,,Všechno je třaskavina, když se to vezme pořádně do ruky."                                                                                           . . . V rámci početné tvorby Otakara Vávry z dob 70.-80.let jde o jediný moderní film popři snímcích s historickými náměty. Také žánrový kousek akčního sci-fi thrilleru není nic obvyklého v našich končinách. Nehledě na to, že už vůbec nebývá zvykem, aby jeden režisér sáhl během své kariéry dvakrát po stejném námětu. Karel Höger v Krakatitu z roku 1948 vytvořil mnohem hutnější výkon plný psychologie, než zde Brzobohatý, který se více předvedl v akčních scénách, jsou tu ale ve vedlejších rolích vynikající Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar i polský herec Jerzy Kamas. Místy to připomíná typickou socialistickou krimi s politickým pozadím, někdy polskou filmovou psychologii, jindy americké akční blockbustery. Vávra nezapomíná na osobité odkazy: scéna s demonstrací evokují hippiesácky muzikál Vlasy a hned následní únos letadla (brzy po odzpívaném protestsongu) dává vzpomenout na čerstvě kultovní díl Majora Zemana Mimikry. Vzhledem k aktualizaci Čapkovy povídky do posledního desetiletí studené války to moc nevadí, spíš mi film přišel ve své délce trochu rozvláčný. Těch unikátních prvků v různých kontextech by se našla celá řada, co mě ale vedle vší té exotiky a modernosti opět nejvíc uvedlo do transu, je poselství.                             . . .    Původní Krakatit (kniha i film, byť ten vznikl až tři roky po válce) zobrazil varování před pokrokem vědy do nebezpečných rozměrů, Temné slunce přichází s obrazem této zkázy v době, kdy se z této hrozby stává realita. Fenomény fanatismu v politice a propagandy v médiích totiž nevymizli ani s rokem 1945... ani s rokem 1989 a námět zůstává silně nadčasový. S přibývajícími minuty hutná paranoidní atmosféra neskutečně graduje až do hrůzostrašného závěru. Jako vrcholné scény vnímám, když dr. Tomeš (Munzar) mluví o výhodách vynálezu nové výbušniny, která zničí jen životy lidí, ale prostředí zůstane nepoškozeno, i křehký šálek zůstane po výbuchu na svém místě... a pak dlouhá ponurá pasáž, kde chodí ing. Prokop (Brzobohatý) městem sám mezi mrtvými, ale velkovýroba strojů běží dál a následuje pohled na onen nepoškozený šálek na svém místě. Síla...! Mazec! Po dojemném epilogu s návratem do rodné zemi a rozhovorem s holčičkou (,,kde ses tak ušpinil? jsi celý od bláta! něco hledáš? ...a byl jsi pro tu pravdu daleko?") nakonec přes všechny výhrady sahám po plném počtu. Pro mě osobě jde tady stejně jako v případě původního snímku o nezapomenutelný a jedinečný snímek. 85% (25.02.2017)

Moderní verze Čapkova Krakatitu. O. Vávra mluvil o tomhle filmu, že se mu nepovedl. Viděl jsem ho jako dítě, a to se mi líbil. Ale později, když už se prodával v levných DVD, a mohl jsem si ho pustit znovu, tak už mi tak zajímavý nepřišel, obzvláště poté, co jsem si přečetl, a shlédl něco o vodíkové bombě, studené válce, a poznal, že třeba takového doktora, co je oddán pacientům až do krajních mezí, tak jen těžko člověk najde. Jinak samotný film přesně, jak ho cítím, tak popisuje BoredSeal. ale stojí za to si to pustit, neb i filmy, které nám nešmakují, tak si z nich můžeme něco vzít, třeba špatný pocit, nebo dojem, že bychom to udělali lépe (kdybychom byli filmaři). (07.08.2010)

Ani po dlouhé době mne film nepřesvědčil, abych mu zlepšil hodnocení. Pokud film z roku 1948 je hororovou noční můrou o touze vládnout, pak tenhle počin je jen zoufalou protiválečnou agitkou. Dnes z toho možná ideologie nečouhá tak prvoplánově, v době vzniku ale bylo zcela jasné, kdo jsou ti zlí. A špatně je tu úplně všechno. Brzobohatý přehrává jak o život, Vašáryová pojala svoji postavu tak křečovitě, až z ní udělala karikaturu, a Hrušínský, pokud by neměl příjemný hlas, svou roli jen odříkal. Úvod je pomalejší než filmy ze 60. let, pak se sice děj trochu rozjede, ale ty neustálé řeči o míru a válce jsou jedno velké klišé. Zarazí prachobyčejná vizuální podoba, když Ondříček i Illík byli mistry řemesla. Hudba je naprosto otřesná! Snaha dát jí sci-fi kabát se míjí účinkem a diváka jen rve za uši. Rozhodně už se na něj nikdy nepodívám a doporučit ho můžu jen největším filmovým masochistům. (26.08.2022)

Uvědomovat si, že  během svého života prožijeme několik historických období - alespoň v minulém století tomu tak bylo - není snadné. To, co mi před desetiletími připadalo frázovité a povrchní, se dnes v TEMNÉM SLUNCI jeví naopak jako předvídavé a až téměř vizionářské. Dnes by se ovšem spíše než o paralelu jaderných zbraní jednalo o některou z biologických nebo chemických zbraní, které jsou v porovnání s neutronovou bombou nepoměrně levnější a efektivnější. Předvídaný vzestup organizovaného zločinu doprovázený postupným hloupnutím politických špiček a viditelný pokles kvality vzdělání dokonávají zbytek. Takže film "futurologicky" vlastně uspěl; ne nadarmo je spoluautorem scénáře Jiří Šotola. (24.12.2023)