Hrůzná noc 2

Typické pokračovanie. Viac monštier (pribudne i vlkodlak), viac krvi, väčší bodycount, stieranie pravidiel prvého dielu ... proste ako nám to rozpovedal Randy v druhom Vreskote. To by bolo všetko fajn nebyť doslova deravého scenára. Absencia deju je nahradená tupými s ničím nesúvisiacimi scénami (napr. Regina vo Fright Night) a až príliš okatým vykrádaním jednotky v rozhodujúcich zvratoch (zrkadlo, svetlo). A viem si predstaviť aj lepšiu hlavnú upírku ako Julie Carmen. Napriek tomu fajn upírsky horor á la 80s. (02.04.2010)

Pokračování nejslavnějšího homokládského hororu ever je sice méně gay, přesto do něj tvůrci nacpali jednoho vampa ve vedlejší roli, který vypadá jako ultrabukvice a rozhodně mi roztáhl úsměv od ucha k uchu. Jestli takový image v dané době někomu naháněl strach, tak snad jen latentním homosexuálům (no offense ;-). Dvojka je více akční než první díl, její postavy jsou ale stejně hloupoučké a stejně amatérsky zahrané jako v jedničce. Za masky a pár komických situací, podotýkám nechtěných, dávám 20%. Btw main character is the real cock. (20.11.2011)

O level horsi, nez original, ale stale 80's horor/comedy kvalitka, kterou opet tahne vyborna hudba Brada Fiedela. Misto gay upira zde navic mame celou bandu v cele se sexy upirkou a zatimco v jednicce byl Roddy McDowall po vetsinu filmu neverici pritez, tady uz to jeho Peter Vincent diktuje jako spravny fearless vampire killer. Dalsi upgrade je fakt, ze Charlie zde ma i pres svuj strasny 80's uces hezci pritelkyni, nez v prvnim dile. 6/10 (17.06.2011)

Ani jsem o tomhle pokračování netušil, že existuje. A o moc bych nepřišel. Není pravda, že je toho ve dvojce více, spíše naopak. Napětí zmizelo, humor zmizel, děj se ztratil. Na vině je stoprocentně režisér a scénárista, protože většinu filmu se nic neděje a vleče se to ve velice pomalém tempu. Sympatické postavy naštěstí zůstaly, upírů je tu trochu více, včetně mého oblíbeného béčkového záporáka Briana Thompsona a finále má celkem grády. Takže dávám za 3*, ale jednička je mnohem lepší. (29.11.2015)

Druhý Fright night som videla ako prvý v poradí a patrí medzi moje najobľúbenejšie filmy. Možno je to preto, že bol môj prvý... (kvázi) horor, pri ktorom som neutiekla z izby, prípadne z kina (vtedy ma desili aj Ghostbusters, hlavne tá pani z knižnice - ja o mnoho rokov neskôr - v úvode). Kombinácia hororu a komédie zrejme prelomila kliatbu a dnes už z izby nezdrhám a nezakrývam si zraky. Len tak na okraj, Fiedelovu ústrednú pieseň "Come to me" milujem.-------- Po čase som opäť neodolala a pustila si Fright Night 2. Približne po stý krát. Človek si vychutnáva aj rozkošné detailíky, ktoré pri prvej projekcii nemá ako vnímať, keďže sa sústredí na hlavnú dejovú linku. Musím zdôrazniť, že Fiedelova hudba je dielom génia a každý jeden zvuk je bezchybne umiestnený na svoje miesto. Škoda, že neexistuje oficiálny soundtrack. Mnohí sa sťažujú, že vtip sa oproti jednotke nevyskytuje v takej vysokej miere, ale mne pripadá komediálna väčšina filmu, dokonca aj v tých nechutných momentoch. (02.06.2011)