To

Pro tři hvězdy vysypu z rukávu hned několik důvodů: za prvé - jsem předlohou nedotčená, což bude, soudě podle komentářů zde, filmovému zpracování výhodou, za druhé - má se jednat o film televizní, takže vyžaduje trochu odlišné nahlížení, tím si rovněž polepšil, za třetí - uběhlo asi patnáct let od dob, kdy u nás frčel na videu, a krom nepříjemných pocitů přinesl také pobavení, neboť výkřiky "nechcete balónek?" a "všichni se vznášíme" se mezi členy rodiny pro jejich častou reprodukci staly až, nebojím se toho slova, kultovními:-). Za čtvrté - nyní, po dlouhém časovém odstupu, jsem opět cítila mrazení v zádech, ani ne tak z klauna, i když příjemný, TO tedy vážně nebyl, ale z celého podtextu dětských vzpomínek a návaznou snahou dospělých řešení, k tomu jsem však musela dozrát, tehdy jsem TO tak neviděla... (20.03.2010)

Pennywise – the Dancing Clown. Jak se nám naše dětské strachy vysmívají i v dospělosti, převlečené za "kreténského klauna" z kanálu, a s vrčením na nás vycení zuby ze zrcadla třeba ráno při holení. Svého času jsem si tuhle dětsky nevinnou, civilní hrůzu pustil několikrát. A při sledování filmu za mnou v obýváku ze skříně vykukoval můj vlastní klaun a s úlisným úsměvem mi nabízel pestrobarevné balónky... To jsem se hned vystrašeně chytil za ušní lalůček a přeříkával si ten skautský slib z dětství (kecám, já chodil do Pionýra). Bohužel mě ale vždy při prožívání příběhu děsně naštval ten pitomý boj s ještě pitomějším pavoukem v závěru (ne, knížku od Kinga jsem nečetl, napravím). No jo, no. Nakonec však všichni navždy zvítězili nad hrůzou, ukrytou v zásvitech svých vlastních myslí? Pche, to bych chtěl vidět, jak porazili své dětské strachy! Leda tak prd. Například já sám teď jdu otevřít opatrně skříň a...       BALÓNEK ! (08.02.2013)

It je opravdu nářez, myslím však časový nářez. :) Tři hodiny je opravdu moc. První polovina je celkem ucházející, dětští herci jsou celkem přirození a i to spojení děti-vraždící klaun je tak trochu znepokojivé. V polovině ovšem přichází zlom, na scénu se dostávají především dospělí a jejich naprosto toporné výkony. Chovají se jako pubertální blbečci. Dokonce můžu říct, že mě opravdu štvali. Závěr je neskutečně natahovaný a trapný, doplněný o příšerně nezvládnuté speciální efekty. Přesto mě film neodradil od knihy, kterou mám určitě v plánu si přečíst. (27.10.2008)

A pak že s klauny neni legrace! Jsou veselí, barevní a mají spoustu vznášejících se balónků. Ano, všechny se vznášejí. Navíc vám pomůžou najít ztracené věci (třeba papírovou lodičku v kanále) a vůbec vymýšlejí spoustu zábavných prkotin, jen aby jste se nenudili. Třeba takový Pennywise, to je mistr v oboru. Pobaví vás bizarním překvapením v asijských "štěstíčkách", ocákne vás krví z umyvadla, navodí vám parádní halušky i bez houbiček, a příjemný společník je to i do knihovny nebo do sprch. Mno, a pokud se ten šašek umí proměnit třeba na obrovskýho pavouka, není vůbec co řešit. Zkrátka optimální kámoš. Horší je to s těmi, co neoplývají černým humorem. Ti si radši řežou tepny. Mě ale vždycky pobavil. Škoda, že ten nejproslulejší ze všech klaunů žije až v Derry ve státě Maine, je to trochu z ruky. (31.08.2014)

TO a o čtyři roky starší STůJ PŘI MNĚ jsou pro mě celoživotními srdcovkami - poprvé jsem je viděl v pubertě, okamžitě si je zamiloval a následně mě navedly na dráhu autora hororů s dětskými postavami (nebýt jich, nebyla by žádná TŘÍDA SMRTI). Filmový rok 1990 byl rokem Stephena Kinga - do filmu bylo adaptováno nejen To, ale také Misery, tedy hned dva z jeho podle mě nejlepších románů (plus povídka Noční směna). Komorní MISERY měla výrazně lepší startovní pozici - vzhledem k střízlivému rozsahu knihy a minimalismu příběhu s de facto jen dvěma postavami představovala podstatně menší výzvu a přitom nafasovala prvoligového režiséra Roba Reinera, který se už dříve blýsknul právě vynikajícím STůJ PŘI MNĚ. Oproti tomu zhustit epickou symfonii hrůzy se sedmi hlavními postavami (zachycenými navíc v dětství a dospělosti), nepočítaje Pennywise a samotné Derry s jeho pohnutou historií, do jednoho tříhodinového televizního filmu byl vpravdě herkulovský úkol (stejně jako u později zfilmovaných, podobně rozmáchlých a špalkovitých Nezbytných věcí) a i když výsledek za MISERY nutně zaostal, nemusel se za něj béčkař Tommy Lee Wallace (režisér mého nejoblíbenějšího, třetího HALLOWEENU) zas tak moc stydět. Košatý děj je nezbytně, ale citlivě a smysluplně redukován a přepsán, první, reminiscenční polovina s dětmi je velmi příjemná a připomene STůJ PŘI MNĚ, dětští herci včetně představitele Henry Bowerse byli dobře obsazeni a dobře hrají (a Tim Curry je skvělý Pennywise) a film tasí několik kvalitních hororových momentů (scény s krví, výrostek mizící v rouře, odvrácená stařenka mluvící klaunovým hlasem). Film sice není tak drsný jako kniha, což mi ale osobně nevadí, ale s odstupem času vidím, jak levně a naivně to působí, i díky přehrávajícím dospělým hercům a zatmívačkám, po kterých v americké televizi zjevně nastupovaly reklamní bloky. Jelikož jde ale o jednu z mých největších nostalgických srdcovek, nemůžu jít pod čtyři hvězdičky. Jinak popularitu tohoto snímku v českých luzích a hájích ilustruje i song skupiny Plexis To ("TO se zase vrátí, TO nás neopustí... Chceš balónek? Chceš balónek?" :) (03.10.2005)