Tajná invázia

„Slovensko reptá.“ – „No tak ho vybombardujte.“ V období vrcholiaceho záujmu o Nicka Furyho (v charizmatickom podaní svojského Samuela L. Jacksona) sa hovorilo o tom, ako veľmi je Marvel spokojný s celosvetovo nadšeným prijatím riaditeľa S.H.I.E.L.D.-u a tým pádom mu dokonca túži podarovať celovečerný spin-off. Celý svet sa na to tešil. Roky utekali... a utekali... a utekali. A film nikde. Naopak, začali sa opatrne nad hladinu vynárať názory, či nie je načase postavu reštartovať a pre-obsadiť. Na Tajnej invázii preto napokon nie je najprekvapujúcejšie ani tak to, aká je priemerná, ale to, že vôbec vznikla (viď. obdobná situácia okolo celovečeráku Black Widow so Scarlett Johansson). Nick Fury medzičasom trochu upadol, z drsňáka (dvojka Captaina Americu) sa začal presúvať do cameí a odľahčených polôh (Marvels). Ukázalo sa, že to nebude „obyčajný“ celovečerný spin-off pre kiná, ale televízna mini-séria Secret Invasion. Fanúšikovia samozrejme vedia, že je to názov komiksu z r. 2008, ktorý možno nepatrí k najlepším na svete, fakt má svoje chyby (a nie málo), ale inak sa jedná o mohutný event. Pracoval s výbornou zápletkou o Skrulloch, ktorí na seba vedia brať podobu hocikoho, takže ak ste Thor a bavíte sa so Spider-Manom, nemôžete si byť istí, či je to naozaj Spider-Man. Osobne si myslím, že jednou z najväčších strategických chýb Marvelu od Endgame je, že tento jednoduchý, ale v jadre geniálny, námet prešustrovalo a z veľkolepých, trojhodinových Avengers 5 za 355 miliónov dolárov (pokojne sa v takejto konštelácii mohol vrátiť Robert Downey Jr. bez toho, aby to poprelo zásadné udalosti z Endgame) spravilo nenápadný, civilný a komorný seriál, v ktorom zostalo len pár snaživých, ale povedzme si otvorene biednych odrobiniek á la Martin Freeman, či Don Cheadle. Ono by to samozrejme nevadilo, ak by to bol majstrovský napínavý, nervydrásajúci technotriler špionážno-politického formátu á la Hitchcock. Námet „nikto nemôže nikomu veriť“ by fakt reálne mohol fungovať. Endgame predstavovalo natoľko veľkolepé uzavretie istej kapitoly, že sa paradoxne dalo prebiť nie čímsi väčším, ale paradoxne menším, intímnejším, subtílnejším, osobnejším. To sa žiaľ nestalo. Na stole nám pristál unavený 6-dielny materiál, kde mi vadil už spôsob, akým sú poňatí skrullovské schopnosti. Dokážu si zmeniť tvár. OK. I typ postavy. OK, prečo nie. Samozrejme chôdzu. OK, to dáva logiku. Aj hlas. Jasné. Ale aby si dokázali v sekunde zmeniť oblečenie a dokonca strelnú zbraň... a tá zbraň je plne funkčná... sorry, mám 42, toto už nie. Samuel L. Jackson svoju ikonickú rolu poňať trochu inak, než sme zvyknutí. Objavuje sa v civilnejšej, menej namachrovanej podobe. Ukazuje sa v pozícii človeka, ktorý sem-tam robí chyby a nedokáže zachrániť každého, na kom mu záleží. Viď. skvelá krátka pasáž na lavičke, kedy vidíme, ako Fury vyzerá, keď je po akcii a vie, že sa naňho nikto nepozerá. To je síce v ostrom kontraste s tým, ako vystupoval v doterajších marvelovkách, ale nevadilo mi to, skôr naopak. Možno proste na ňom všetko od prvého Iron Mana (vrátane) zanechalo stopu. Dáva to logiku. Problém nastáva však už v druhej epizóde, kedy mu explicitne navrhnú, aby povolal do akcie Avengers. Keďže vieme, že na to neboli peniaze, je nám jasné, že musí starý dobrý nick vyrukovať s fest vydarenou výhovorkou. Žiaľ, je to presne naopak. Povie, že to neurobí z dvoch dôvodov: jednak by tým pádom jednotlivým členom tímu hrozilo skopírovanie (čo je blbosť, ak by Skrullovia chceli, bez problémov by si pár členov vyhľadali dajme tomu počas toho, ako nakupujú rožky v Lidli alebo venčia psa) a jednak preto, že je to jeho problém a on si ho chce vyriešiť sám. Počujete dobre: hrozí tretia svetová a on uprednostní svoje ego pred celosvetovým mierom. Fakt dole klobúk, v Marvele nevedia vymyslieť už ani normálny dôvod, prečo nezavolať Avengers. Aby nebola nuda, tak v 5. epizóde sa Nick ZNOVU vyjadruje k tomu, prečo nezavolal superhrdinov, ale pravdupovediac pôsobí to ešte egoistickejšie, než na prvý raz. Aby som len nekritizoval... Pokus o nového (ženského) Nicka Furyho podľa mňa pred rokmi dopadol otrasne (Julia Louis-Dreyfus) a osobne by som ju považoval rád za slepú uličku (dúfajme, že mi Marvel toto prianie splní, hoc u tejto firmy sa už nemožno zjavne spoliehať na nič, je to tak lepšie). Ale taká Olivia Colman, hoc ju mnohí máme spojenú s komikou (a sama sa tak občas v tajnej invázii správa) mi pripadá ako oveľa dôstojnejšie riešenie. (26.04.2024) (menej) (viac)

Nick Fury je jedna ze stálic Marvel Cinematic Universe, která je navíc díky po-titulkové scéně prvního Iron Mana jeho součástí od samotného počátku. Z várky cameí se někdy Fury dočkal i výraznějšího prostoru a obsazení Samuela L. Jacksona je v jistých kruzích vnímáno jako jedno z nejlepších castingových rozhodnutí v rámci komiksových adaptací (afroamerický Nick Fury byl ostatně nakreslen právě dle Jacksona). Leckoho tak mohlo jistě potěšit, že se Fury dočká vlastního seriálu, časem se ovšem ukázalo, že jde o menší háček. Fury je sice hlavní tváří tohoto seriálu, seriál ovšem nese název jedné proslavené komiksové série - Secret Invasion. Tvůrcem tohoto seriálu se stal Kyle Bradstreet (scenárista seriálu Mr. Robot), o režijní povinnosti se poté původně měli podělit Thomas Bezucha a Ali Selim, aby nakonec režie všech 6 epizod po odchodu Bezuchy padla na Selima. Oblíbená komiksová událost poté měla jistě svůj potenciál, je to ovšem již nějakou dobu, co seriál došel ke svému závěru. A nikdo kvůli němu vlastně s odstupem nemůže skákat do vzduchu. Chyba dost možná tkví už v tom, že na Tajnou invazi vůbec došlo v seriálové formě. Prapůvodně se totiž jedná o komiksovou událost, kde díky paranoie spojené se schopností přeměny Skrullů nemusí být skutečně jisté, zda je Ant-Man pravým Ant-Manem či Iron Man pravým Iron Manem. Skrullové již sehráli důležitou úlohu v Captain Marvel a mnozí predikovali, že by po Infinity War a Endgame mohlo dojít na „komornější“ Avengers 5, které by mohli pracovat právě s adaptováním Tajné invaze. Ve výsledku ovšem došlo na seriál, který má například štěstí v obsazení. Samuel L. Jackson nezklame, Ben Mendelsohn svůj prostor táhne, Olivia Colman si krade každý svůj moment pro sebe a Kingsley Ben-Adir zpočátku naznačí, že by jeho záporák mohl být nosný. Jenže vše není zalité sluncem. Náznak špionážního nádechu mohl například naznačit, že se Tajná invaze vydá po stopách Captaina Ameriky 2 a i přes sci-fi prvky nabídne tak trochu přízemnější marvelovku. A skutečně to celé v jistých ohledech začne sympaticky. Temnější atmosféra, která oproti zbytku MCU ubírá na humoru, skutečný špinavější nádech, náznak zajímavých motivů i zpočátku zdánlivě zajímavá nová práce s tím, jak ujmout postavu Nicka Furyho. Jakmile ovšem dojde na jeden pokus o atentát a během něj umře jedna z hlavních postav, seriál se definitivně začne tak nějak rozpadat, aby to nakonec celé vedlo k finále, které.... prostě existuje. Zpočátku mohla Tajná invaze nejvíc urazit svými úvodními titulky, které byly experimentálně vyrobené A.I. (a dokázaly, že A.I. ještě určitě nesvede vše). Vlastně by ani tak nevadilo, že po Avengers není vidu ani slechu (a potenciál, který byť jen v náznacích nabízí původní komiksový event tak v podstatě letí do záchodu). Největší problémy seriálu se začnou vyskytovat v moment, kdy se ukáže, co vlastně hlavního záporáka žene dopředu a jaké to má následky. MCU má již delší dobu problém v tom, že je hierarchie moci pořád tak nějak vybudovaná, klíčový bod zápletky, který spojuje krev několika Avengerů a dalších superlidí, je ovšem vyložený paskvil, který navíc vytvoří superhrdinu, který by měl zákonitě automaticky ukončit veškeré hrozby, které přijdou po tom. Právě odhalení nového nejmocnějšího superhrdiny dokazuje, že více někdy nemusí automaticky znamenat více. Finále Tajné invaze jde tak snadno protrpět nejen kvůli vyloženě odpudivému CGI, kdy jsou efekty v She-Hulk: Neuvěřitelné právničce najednou v porovnání parádní. Největší problém je jednoduše v tom, že celá tak nějak po celou dobu sympaticky budovaná atmosféra v posledních dvou epizodách vyloženě zmrzačená. Jakoby se náhle někdo rozhodl, že je nutné seriál přiškrtit.  Právě toto ,,epické´´ finále ve výsledku může za to, že seriálu chybí uspokojivé zakončení, kdy se sice otevírají některá otevřená vrátka pro spousty projektů (čtvrtého Captaina Ameriku i Armor Wars), seriál ovšem nepůsobí dojmem, že by nějak uspokojivě fungoval sám o sobě. Nechybí sice poté nějaká odhalení o tom, že někteří lidé vlastně celou dobu nebyli lidé, především jedno odhalení ovšem zpětně ničí hned několik silných emocionálních momentů v Avengers: Endgame. S touto postavou, která je s MCU též prakticky od samého začátku, tento seriál rázem začne pracovat tak urážlivě, že to snad ani nejde popsat. A těžko vlastně říct, zda nějaký sólový projekt dané postavy toto zvláštní scenáristické rozhodnutí dokáže ospravedlnit. Jde o seriál, který v rámci rozšířeného světa MCU nedává nějaké uspokojivé odpovědi a dokáže nějak velmi široký vesmír nějakým způsobem propojit. Celá mytologie se tak trochu komplikuje, i když je poté zajímavé sledovat Nicka Furyho, který hledá své staré já (především proto, že Jackson je schopný i přes šustivý papír nějaký tento emocionální rozkol uhrát), vyplnění období mezi Captain Marvel a prvním Iron Manem ovšem vlastně tak trochu schází pohled na Furyho jako takového. Fury se tak možná konečně dočkal vlastního projektu a milovníci této postavy mohli zdánlivě začít jásat, výsledná Tajná invaze ovšem jednoočkovi rozdává spíše medvědí službu. Dojde možná ke dvěma úmrtím, které zvládnou vyvolat nějaké emoce, Kingsley Ben-Adir dokáže uhrát prakticky již fanatika, který se nebojí jít proti vlastnímu lidu (jeho Gravik v jistém ohledu připomíná Kobu z Úsvitu planety opic), výsledku ovšem chybí údernost. Ten pravý zápach paranoie, špionážního thrilleru i politického konfliktu po čtvrté epizodě v podstatě vymizí, v podstatě komorní seriál (který přesto Disney+ vyšel na 210 milionů dolarů) přitom nutně nemusí sázet na akční sekvence (kterých je po čertech málo). Když už ovšem dialogy každou epizodou začínají více šuštět papírem a ani sebeschopnější herci (Mendelsohn) nezvládnou tahat víc než minimum možného, něco jednoduše smrdí. Je to přitom škoda. Po komediálně laděných Ms. Marvel a She-Hulk mohl vzniknout temnější seriál, který by připomněl staré zlaté časy, kdy šel úklon žánrem tolik znát u první ságy MCU. Chvílemi to působí, že má Selim nakoukaného Winter Soldiera a přesně ví, co v něm fungovalo, výsledek přesto tolik nefunguje, protože nestojí na pevných základech. Má problémy s tempem, příliš velkým počtem postav (Furyho tajná žena jeho charakteru nepřidává tolik, jak by zřejmě všichni doufali) a faktem, že by vlastně vůbec nemuselo jít o minisérii. Jeho rozpočet ve výši 210 milionů dolarů by stačil na jeden celovečerní film, do kterého by jistě nebylo těžké uvrtat nějaké ty Avengers. Výsledkem by mohl být slušný přechodník mezi epickými Infinity War s Endgame a chystanou Kangovou dynastií s Tajnými válkami. Jestli nějaký projekt skutečně za poslední dobu tak mohl postrašit skutečným úpadkem, je to právě Tajná invaze. Její neúspěch ve sledovanosti by alespoň mohl přispět k tomu, že se podobné omyly jen tak opakovat nebudou. Po slušných 4 epizodách se totiž podobný úpadek jen tak nevidí, především promrhání takového potenciálu nejenom zamrzí, ale vyloženě urazí. Bylo tak nějak jasné, že Skrullové budou důležitou součástí Marvel Cinematic Universe a člověk alespoň částečně orientující se v komiksové předloze jejich potenciál těžko hodlá shazovat. Zrovna tohle ovšem nebyla ta správná cesta a výsledkem je seriál se slušným rozjezdem a slušnými prvky, v základech ovšem jeden velký mišmaš, který potvrzuje, že MCU skutečně potvrzuje regulaci. Svou cestou k tomu už teď dopomáhá jistý neúspěch Marvels v kinech a fakt, že se nejspíš bude volat po starých známých. Pomůže to ? Těžko říct, jestli totiž Tajná invaze něco zvládla, tak jedině utvrdit začínající úpadek něčeho, co ještě pár let bylo na samotném vrcholu.... (07.11.2023) (menej) (viac)