Night Stalker: Hon na sériového vraha

Richard Ramirez - Night Stalker. Pěkná svině a psychopatická bestie. Mordoval a znásilňoval staré i mladé ženy, muže i děti, vydloubával obětem oči, zabíjel čímkoliv nebo je střílel pistolí. Klidně si po vraždě v domě obětí otevřel lednici, nažral se aby to hned vyzvracel a nad zvratky masturboval. Zkrátka extraprasák a zmrd první třídy. Někdy po sobě nechával v domech na zdech znamení pentagramu a sám potom při dopadení vzdával Satanovi slávu. V jeho hnusném xichtě a v uhrančivých očích je skutečně cítit cosi hodně zlověstného. Vrah, který svoje oběti zabíjel nahodile a proto měla policie nemalou práci ho dopadnout. V dokumentu hovoří skuteční vyšetřovatelé Gill Carillo, který byl ve své době prohlašován za velkého mazáka a Frank Salerno, jehož si k sobě Carillo povolal, nebo vypovídají přeživší oběti, novináři a osoby, co měly s případem tenkrát co do činění. Dále uvidíme autentické fotografie z míst činů a dobové záběry a reportáže, které do dokumentu vnášejí velkou porci autentičnosti a sugesce. Spousty mravenčí práce, shánění důkazů, problémy s novináři a byrokracií, které vyústily v jednu obrovskou chybu policejního sboru, když si podezřelého Ramireze nechala policie uniknout a on mohl vraždit dál. Neskutečné! Jen je škoda, že se v posledním díle o samotném Ramirezovi a jeho životě dozvíme jen velmi povrchně a co ho k tomu bestiálnímu vraždění vedlo, není zde tak zcela objasněno. V celkovém výsledku je tento čtyřdílný dokument mimo vše zmíněné také odkazem doby, jak se žilo v L.A. v roce 1985. Netflix konečně vyplodil něco smysluplného. (23.02.2021)

Šleha. Night Stalker senzačně kombinuje dobový scény se současnou výpovědí, fantasticky dávkuje napětí, a především má Gila s Frankem, který coby detektivní duo strkaj do kapsy i ty nejpreciznějš napsaný postavy z detektivních fikcí. Russell to vede skvěle. Díky dynamický kameře a skvělý hudbě jsem totiž místama zapomínal na dvě věci. Že je to 'jenom' dokument. A dejchat. (18.01.2021)

Trochu mi to připomnělo Fincherova Zodiaca. A nemyslím tím samozřejmě po formální stránce, spíše jde o pocit, který sledování obou děl evokuje - pocit opakovaného zmaru tváří v tvář nelidskému nepříteli, jenž nenásleduje žádný racionální vzorec a nenechává takřka žádná vodítka, která by jeho až mysticky děsivé konání umožnila včas zastavit. Ale zatímco Zodiac přinesl kompletní zpochybnění a rozklad procedurálního vyšetřování, v tomto případě se vraha polapit podařilo a celý proces tedy pochopitelně směřuje k tíženému zadostiučinění - tvůrcům se totiž podařilo odvyprávět poměrně osobní příběh dvou policistů, kteří v průběhu vyšetřování takřka nezamhouřili oka a báli se o životy svých rodin, a skrze často velmi brutální náturu jednotlivých zločinů a množství dobového materiálu je divák nevědomky nucen oživovat samotnou atmosféru zákulisí (na níž Zodiac z velké části stavěl) ve své vlastní hlavě. Aktéři navíc vypráví události chronologicky a k jednotlivým vraždám se vracíme podle toho, kdy byly motivačně propojeny s klíčovým podezřelým, tudíž dobře funguje i udržování zvědavosti ohledně toho, která stopa kriminalisty k neúnavnému maniakovi nakonec dovede. Motivační škála kolem celého případu je samozřejmě nesmírně komplexní a ne vždy se daří tnout vyloženě do živého - některé výpovědi pamětníků nemají tak konstruktivní základ jako jiné a občas škodí protahované fiktivní dramatizace (v tomto formátu by zkrátka mělo jít o nepřetržitou záplavu informací, které spojují tehdejší hypotézy se zpětnou reflexí v různých tematických kruzích), ale přesto je dokument velmi dobře strukturovaný a bez problému drží pozornost od první do poslední minuty (čemuž napomáhá i promyšlené dávkování klíčových zvratů i dalších otázek do závěrů epizod, přesně ve stylu seriálového vyprávění na pokračování). Nevadila mi ani vyšší míra názorové subjektivity a ani občasná oslavnost mužů zákona, která vytlačovala jakékoli hlubší emoce - stejně tu nešlo o psychologii, ale jen o popis vyčerpávající procedury. A na mě to dost zabralo. 85% (15.01.2021)

Mexickej policajt Gil měl mimořádnou schopnost vyvolat svým vyprávěním silné emoce, ale jinak jsem opět sledoval dokument o tragické práci policie. A kdyby se Ramirez nechlubil svým vražděním bezdomovcům, tak by ho chytali ještě dnes. Míra anonymity a nevšímavosti musí být v L.A. neskutečná, když si ho za 5 měsíců nikdo pořádně nevšiml. Pokud by takhle vraždil na vesnicích jižní Moravy, měli by jeho identikit ještě ten den. I s typem auta a poznávací značkou. Pokud by tedy ty uřezané hlavy policajti neoznačili za přirozená úmrtí. Že, paní Stodolová... (20.01.2021)

Sázka na dva poldy ze staré školy se vyplatila. Divák se s nimi ztotožní lépe než se samozvanými vyšetřovateli, kteří mnohdy nadělají více škody než užitku. Ramirez je většinu času chytře upozaděný, prostor exhibovat dostane až na konci. Jeho zločiny často prezentují přeživší a pozůstalí. Tvůrci správně zdůraznili příčiny, které z něho udělaly zrůdu. Média mu pak přidělila stylovou přezdívku a hvězda byla na světě. (28.08.2021)