Réžia:
Peter WeirScenár:
Tom SchulmanKamera:
John SealeHudba:
Maurice JarreHrajú:
Robin Williams, Robert Sean Leonard, Ethan Hawke, Josh Charles, Gale Hansen, Dylan Kussman, Allelon Ruggiero, James Waterston, Norman Lloyd, Kurtwood Smith (viac)Obsahy(1)
Není snadné vystoupit z davu a slyšet křičet svůj vlastní hlas! Začíná další školní rok a na chlapeckou akademii ve Vermontu přichází nový učitel John Keating (Robin Williams), aby zdejší studenty učil anglické literatuře. John praktikuje velmi nezvyklý způsob výuky, čímž si své studenty nejen získá, ale hlavně je naučí mnohem více, než by se mohli dočíst v knihách. Stane se jejich vzorem a oni se rozhodnou, že budou pokračovat v tradici Společnosti mrtvých básníků, které byl John dříve také členem. Nemají však tušení, jaké následky to může mít… Další z nenápadných filmových klenotů režiséra Petera Weira získal Oscara za scénář a obdržel další tři nominace za film, režii a nejlepší herecký výkon pro Robina Williamse. Kromě něj můžeme v dojemném příběhu o svobodě ducha a nepodrobení vidět také začínající hvězdy Ethana Hawkea a Laru Flynn Boyleovou. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (812)
Dechberoucí příběh konfliktu svobodného ducha se zatuchlým konzervatismem děsícím se nezávislého myšlení, v hlavních rolích Robin Williams coby každým coulem sympatický inteligent a otevírač očí a Robert Sean Leonard jako probuzený dramatický talent zoufale křičící svou touhu do hluchých uší svého otce. Výtečně gradovaný snímek Petera Weira, s nádhernými "krajinkovými" záběry a formou vůbec, stejně jako s mocí pohnout diváka až k slzám. Nejen díky skvělé poezii povznášející snímek, jeden z těch, pro které stojí za to žít. 100% ()
Srdcová záležitost, takové jemné lyrické čarování s emocemi. Ten příběh o tíze zodpovědnosti a vymanění se z vůle rodičů určitě není povrchově nijak strhující, vždyť se spousta náznaků neděje okázale na očích, ale tak nějak ve druhém plánu. Zvrhlost anglické nápodoby akademismu Weir nádherně demonstruje na strašlivé pozitivistické předmluvě čítanky poezie, která činí estetiku měřitelnou a symbolizuje svět prestižní soukromé střední školy. A do tohoto prostředí vchází člověk s básnickým příjmením Keating, který vede studenty k vlastnímu čtení, k neměřitelnému prožitku ze slova i z vlastních činů. Je zvláštní, že odpověď, zda jsou sedmnáctiletí chlapci připraveni na samostatné myšlení vlastně díky tragédii v závěru zůstává otevřená, ale divák i tvůrci se jednoznačně staví na stranu svobodomyslnosti – a tedy Johna Keatinga. Ale právě trhlina, která se otevírá mezi bezstarostným CARPE DIEM a jeho následky, pro mě osobně vytvořila nejsilnější dramatickou linku filmu. Linku, která narozdíl od mnoha dalších nemá jasné ano, nebo jasné ne. Což je vlastnost, pro kterou mám rád básně. Peter Weir pojal film vizuálně skutečně štědře, lyrické celky přírody jsou nádherné, fantastické je i vizuální ztvárnění Snu noci svatojánské. Vůbec zvolený vypravěč funguje dokonale, vtahuje do děje, s malými výjimkami nenudí a neklouže po povrchu vztahů. Williams je tradičně skvělý a stejně tak mladí mrtví básníci. Ačkoli Weir ukazuje jen to, co věděli dekadenti a celé básnické generace před nimi – že vysávat život do morku kostí někdy znamená se tou kostí zadusit – přesto je jeho Společnost vizuální básní, která ke mně hovoří čistou a jasnou stavbou. ()
Co tím chtěl básník říci třído?-- Ehm, že mu to pálilo?.. Má nejdementnější odpověď za kterou se budu stydět ještě šest stop pod zemí. Básníky obdivuju opravdu moc, protože vyjádřit své pocity slovem, větou či rýmem, je práce těžká, ale pro básníka určitě opěvovaná. Společnost mrtvých básníků patří mezi ty druhy filmů, kdy byste se nejraději zavrtali do peřin s knížkou od Arthura Rimbauda a četli a četli až do bezvědomí. Peter Weir uchopil scénář pevně pod svá křídla a z herců vydoloval maximum, takže o špatné odvedené výkony nezavadíte. Čas probuzení byla podle mě nejlepší role Robina Williamse. Ano výstřední John Keating je famózně zahraný, ale jsem přesvědčen že jako doktor Malcolm Sayer byl přeci jen více hlubší a zajímavější tvor. Carpe Diem..až na věky chlapče, až na věky. ()
Docela mě to bavilo, páč jsem u toho neusnul! dá se říct, že hodně pěknej film, ale mám dost výtek! 1) Pro mě osobně nejzajímavější, nejzábavnější a nejvíce "carpediemovská" linka o snaze získat nedostupnou dívku je zcela zabita a vyzní do ztracena! 2) Přeci jen, ztotožnit se s hlavními hrdiny pro mě byl občas problém. Partička kluků, kteří se po nocích schází v jeskyni, kde si předčítají poezii(alespoň tedy občas se chovají "normálně") mi moc k srdci nepřirostla. Navíc když už jim tam jedna přiopilá dívka nabídne láhev s kořalkou, vyměňují si pohledy jako "To nesmíme, nepij to, to je alkohol!". Ano, partička kluků mi povětšinou připadala jako banda debílků! Jediný, který mi byl skutečně sympatický byl právě zamilovaný Knox! 3) SPOILER: Zabít se, protože mi táta zakazuje hrát divadlo? Ono to tam mezi vztahem otce a syna je asi významnější, ale já si něco takovýho nedokážu představit. Navíc nebral bych to jako jeho potrestání, ale jako svojí prohru! Takže tohle je fakt trapný! 4) Je to děsně naivní! Jeden kluk přiběhne nadšeně s plakátem, že je vyhlášen konkurs na ochotnický divadlo na hru Sen noci Svatojánské a hned začne "Už vím, co chci v životě dělat, budu hercem!" a hned začne psát přihlášku, kde falšuje souhlas svého otce, přičemž si k němu hned lehne druhý chlapec, který mu řekne "To nemůžeš!". To je fakt "carpe diem"! 5) Děsně předvídatelný! Od chvíle, kdy přijde Williams na první hodinu je jasné, jak bude neortodoxní, jak ho budou žáci milovat a naopak jak bude zbytku vedení školy ležet v žaludku! Že se něco posere a Williams to odnese a oni se ho zastanou! 6) Klišé jak svině! Jsem čekal, jak mě konec uzemní, ježe to jsem netušil, že to bude absolutně směšné "ó my captain" ve třídě! Víc rádobydojemnou scénu vymyslet nemohli! Jahole, tys mluvil všude o závěru jako u něčem neskutečném, podle tebe teda absolutně nemám srdce! ()
Oscar za scénář chápu. Především postavy byly opravdu skvěle napsané a ze strany herců znamenitě zahrané. Především Robin Williams mne přesvědčil, že když mu sedne role, dokáže zázraky. Tempo bylo ovšem celkem nevyrovnané. Místy ideální, v některých scénách až strhující, místy nehorázně nudné a člověk si přál, aby se zase něco začalo dít. ()
Galéria (43)
Fotka © Buena Vista Pictures
Zaujímavosti (39)
- Film se natáčel ve městě Middletown v americkém státě Delaware na soukromé škole St. Andrews. (don corleone)
- Hlavní roli mohli hrát Liam Neeson a Dustin Hoffman, ale oba ji odmítli. V případě Neesona šlo spíš o ústupek, protože režisérovi Peteru Weirovi se nezamlouval; proto herci rovnou naznačil mu, že by vzájemná spolupráce nemusela fungovat. (don corleone)
- Peter Weir chcel povodne najprv natočiť film Zelená karta (1990), ale herec Gérard Depardieu bol po cely rok pracovne zaneprázdnený. Jeffrey Katzenberg preto navrhoval režisérovi, že kým čaká na francúzskeho herca, nech natočí ďalší film. Vtedy mu odovzdal scenár k Spolku mŕtvych básnikov. (donnie22)
Reklama