Spolok mŕtvych básnikov

-"I... I close my eyes, and this image floats beside me. A sweaty-toothed madman. A sweaty-toothed madman with a stare that pounds my brain. His hands reach out and choke me. And all the time he's mumbling. Mumbling truth... Truth's like a blanket that always leaves your feet cold. Y-You push it, stretch it, it'll never be enough. You kick at it, beat it, it will never cover any of us. From the moment we enter crying to the moment we leave dying, it will cover just your head as you wail and cry and scream!" ______________ Miluji poezii. Po dlouhém, intenzivním a velice přínosném přemýšlení nad tímhle filmem jsem dospěla k následujícímu názoru - sebevražda opravdu je definitivním řešením dočasného problému. Ale jinak ať žijí romantická vášnivá rozhodnutí. Výsměch. Hrůza. Dekadence. Exkrement! A na konci si jako stádo stoupnou, ale ne všichni. Ne všichni. Úžasní herci, výběr mladých byl opravdu velice šťastný. ♥♥♥ (03.09.2008)

Carpe diem! Některé filmy je dobré si jednou za pár let připomenou... a znovu podle nich začít žít. Víc než jenom Přelet nad kukaččím hnízdem pro teenagery. Plnohodnotný autorský počin Petera Weira, který zde opět (jako v Pikniku na Hanging Rock) proniká do světa uzavřené, přísnými pravidly sešněrované společnosti, a zkoumá, k čemu dojde po překročení neviditelných hranic racionálna. Scény nočních výprav do tajuplné přírody, během nichž se recitace vznešených veršů spontánně prolíná se sestupem k divošským pudům uvnitř člověka, jsou stejně magické jako v Pikniku. Jenom civilizační nadstavba kolem nich je tentokrát důmyslněji vystavěná a promyšleněji nasnímána (symetrické kompozice scén ve velké hale, přechod od teplých k chladným barvám, točení se ve víru básnické inspirace, význam každé výměny pohledu mezi učitelem a žákem). Robin Williams hraje učitele, kterého většina z nás nikdy neměla a mít nebude, ale pro radu si za ním díky Weirovu nestárnoucímu filmu můžeme zajít kdykoli. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Dale, Aidan, Cimr, cure (04.04.2009)

Ano Robin je tu úžasný, Peter Weir také, ale to nejlepší z filmu je scénář. Především hodiny Keatinga jsou fantasticky napsané. Ač nejsem příznivec poezie po zhlédnutí filmu bych ji snad začal sám psát. A závěr je nesmírně dojímavý - O kapitáne, můj kapitáne - a já jdu do kolen. Mimochodem k té závěrečné scéně hraje krásná hudba Maurice Jarreho. (07.06.2003)

Co je Společnost mrtvých básníků ? Pánové, umíte mlčet ?..... Jestli si vás R.Williams nezíská tímto filmem, tak již nikdy ! TRADICE TVRDÉHO ŠKOLSTVÍ versus SAMOSTATNÉ MYŠLENÍ.… Při jeho hodinách mě bylo tak krásně blaženě na duši. VZPOURA PROTI NALINKOVANÉMU ŽIVOTU zahalená do zdánlivě maličkých revolt, které zde mají příchuť ,,zakázaného ovoce". E.Hawke, jehož výkon lze směle srovnávat s Williamsovým. Snad proto se daří probudit ten klukovský zápal pro věc nejen ve studentech, ale i ve mne. NECHAT SLOVA KYNOUT JAKO MED, ŽENY OMDLÉVAJÍ.... A NAKONEC SPASENÍ. SPASENÍ SAMA SEBE.... Děkuji chlapci, děkuji Weire, děkuji Robine... Nechtěl bych ZJISTIT, AŽ BUDU UMÍRAT, ŽE JSEM VLASTNĚ NEŽIL !! (06.01.2008)

Na poéziu a básničky veľmi nie som. Našťastie ich význam vo filme je iba okrajový a predovšetkým žiadny film P. Weira ma doteraz nesklamal. Skúsený režisér si vie vždy vybrať zaujímavý príbeh a ešte zaujímavejšie ho dokáže podať. R. Williams ako nový učiteľ dokáže svojimi netradičnými vyučovacími metódami upútať nielen svojich žiakov ale aj divákov. Z viacerých dejových liniek zaujme najviac napätý vzťah prísneho otca a syna, ktorý zákonite neveští nič dobrého. Celkom sedí i mini love story a po toľkých rokoch prekvapí mladučká tvár E. Hawkeho. Jediný problém mám s tým, že kým som sa ocitol v spoločnosti mŕtvych básnikov, ubehlo mnoho rokov. 80%. (04.10.2011)