Réžia:
Peter WeirScenár:
David WilliamsonKamera:
Russell BoydHrajú:
Mark Lee, Mel Gibson, Bill Hunter, Reg Evans, Bill Kerr, Harold Hopkins, Ron Graham, David Argue, Les Dayman, Robert Grubb, David Cormick, Tim McKenzie (viac)Obsahy(1)
Historii australsko-novozélandského armádního sboru (ANZAC), zdecimovaného v roce 1915 na poloostrově Gallipoli, chtěl režisér Weir natočit už dříve, ale kvůli značným finančním nákladům byla realizace filmu neustále odkládána. Dlouhá příprava a režisérova neústupnost se vyplatily, neboť Gallipoli patří k nejpůsobivějším protiválečným snímkům, vůbec. Příběh australských mladíků, jejichž naivní představy o válčení jsou krutým způsobem uvedeny na pravou míru, je přes svůj historický rámec právě dnes velmi aktuální. Velkoryse pojatý film vyniká kupodivu především drobnokresbou jednotlivých postav. Kvality scénáře, důsledně vycházejícího z historické skutečnosti, umocnila suverénní a přitom nápadná režie. Emotivní účinek díla znásobují citlivě použité hudební motivy různých žánrů. Film Gallipoli získal celkem 9 australských filmových cen (nejlepší režie, mužský herecký výkon - Mel Gibson, mužský herecký výkon ve vedlejší roli - Bill Hunter, kamera, scénář, zvuk, střih a výprava). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (231)
Dobrá půlka filmu je čistě příběh dvou kamarádů než narukují, pak pomalu (a vlastně nedlouze) dojde na australské angažmá -- "ANZAC Cove" -- v britském epic failu (aneb jak se Chruchill trochu přepočetl) zvaném kampaň Gallipoli; tragický pokus odříznout turky a vyřadit je z první světové. Přes nepříliš válčení a napůl vyloženě znamenitě nepadnoucí soundtrack (1980s sound...), to byl moc pěkný, poutavý a ve finále dojímavý film. ()
Podezřívám tento film z něčeho, co jsem u Australanů pozoroval již ve více filmech i při jiných příležitostech. Oni totiž mají pocit, že ve 20. století dvakrát pomáhali imperiální Británii z jejích globálních průserů, a vždycky byli diskriminovaní, skoro jen kanónenfutr. Tenhle film takto jednoznačně vyznívá, ale realita byla přece jen jiná. --- Je myslím dost zřejmé, o co Weirovi šlo: ukázat, jak je mladý a nadějný život nesmyslně a neodvolatelně zničen válkou. No dobrá, jenže má-li to implikovat, že válka jako taková je jen nesmyslným a zbytečným ničitelem životů, musím oponovat. Válka není a priori zbytečná a pochybuji, že je hloupější než život v míru. Nápadný a drsný rozdíl je v tom, že všechny chyby a blbosti, které lidé dělají v každém okamžiku, mírovém stejně jako válečném, se ve válce vymstí bleskurychle a definitivně, zatímco v míru leží na člověku jako mokrá deka, ze které se marně vymotává přibližně 75 let. ()
Je to možná zvláštní pocit, zjistit u válečného filmu, že vás nejvíce zaujal v těch částech, kdy válka explicitně neprobíhala. Ale já na ty filmy plné bojů a střel z fronty příliš nikdy nebyl a ke cti přičítám Peteru Weirovi, že v tomto duchu nepojal rovnou celý film, protože jako dobrodružný příběh dvou kamarádů, o trpkém vystřízlivění z ideálů a současně nezlomném přátelství, mě film Gallipoli oslovil určitě víc. Už jen ta osobitá atmosféra první poloviny plné napínavých scén, např. během pořádání běžeckého závodu či putování dlouhou pouští, přidává na zážitku z filmu, který nás přivádí do exotické země, ale současně tak činí ve společnosti sympatických postav, k nímž si lze snadno najít cestu. Druhá, válečná polovina se mi místy v občasné monotónnosti válečných bitev začala táhnout, ačkoliv poslední minuty můj dojem určitě zesílily a v rámci filmařské stránky oceňuji až popisné snímání dobových a místních reálií. [75%] ()
Film, který nepostrádá působivosti, i když mi připadá, že nedrží zcela pohromadě a rozpadá se na dvě části. V první dlouhé části (cesta do války) občas zdlouhavý, v druhé části sevřenější a působivější. Dost mi tam vadila ta elektronická muzika, zcela se míjela s obrazovou složkou. Zajímavé, že budoucí hvězda Mel Gibson hraje v tak protiválečném filmu, když pak byl schopen účinkovat v tak propagandistické slátanině jako Údolí stínů. ()
Válečný film, který je spíše filmem o cestě dvou mužů do války. Mark Lee a Mel Gibson předvádí výborné výkony na své cestě, kdy jeden přesvědčený sportovec chce být vojákem a bojovat za svou vlast a druhý, který o tom nechce ani slyšet. Jejich cesty se brzy rozejdou, ale přesto k sobe zase najdou cestu, aniž by možná oba chtěli. Vedle skvělé režie a herců mě překvapila ještě hudba. Nemyslím teď nádherný hlavní motiv, ale využití skladby Oxygene od Jean-M Jarreho. Je to krásná skladba a ve filmu je využita tuším třikrát na skvělých místech, do kterých až překvapivě dobře zapadá. Peter Weir natočil skvělý film o dvou mužích a válce, do které jdou. Dva různé charaktery a jedna láska ke sportu. ()
Galéria (34)
Fotka © Paramount Pictures
Zaujímavosti (11)
- Ve filmu byly použity i dvě skladby, které má na svědomí nestor elektronické hudby francouz Jean-Michela Jarre. Konkrétně to jsou skladby „Oxygène Part II“ a „Oxygène Part VI“. Prvně jmenovaná je užita ve scéně, ve které Mel Gibson běží v zákopech jako posel se zprávou. (Posheidon)
- Rozpočet filmu byl 2 miliony australských dolarů a honorář Mela Gibsona (Frank Dunne) byl 35 tisíc. (Zdroj kniha Mel - The Inside) (Locksley)
- Ve filmu byly používány pušky Lee- Enfield a revolvery Webley. (K98)
Reklama