Pobrežie moskytov

Mladý otec a tak trošku šílený vynálezce se jednoho krásného odpoledne rozhodne, že spolu se svojí manželkou a čtyřmi dětmi opustí veškerou civilizaci a konzumní způsob života, který ze srdce nenávidí a společně vyrazí za dobrodružstvím. V džungli pramálo dotčené moderními výdobytky civilizace zakoupí vesnici s pár rozbitými chatrčemi. Společnou prací s místními obyvateli se mu podaří vytvořit příjemné místo k životu. Časem se rozhodne splnit si svůj životní sen a postavit obrovskou továrnu na led. Uprostřed tropické džungle se jeho nápad zdá být nereálný, ale i zde se tvrdou prací promění nakoupené součásti v monstrózní mašinu. Jeho činnost nezůstane dlouho nepovšimnutá a o jeho vynález se začínají zajímat lidé nejen s dobrými úmysly. I k tomuto nelehkému úkolu se ambiciózní vynálezce staví čelem, i když řešení vůbec nemusí být jednoduché. Snímek Pobřeží moskytů zachycuje život jedné ne zcela běžné rodinky. Otec vládne pevnou rukou celému rodinnému klanu a jeho, někdy až despotické rozhodování, nenechává moc prostoru pro názory ostatních členů rodiny. Harrison Ford je v této roli velmi přesvědčivý a spolehlivě ho začnete, především v poslední půlhodině filmu, nenávidět. Snímek, zaměřený na psychologii postav a to především na vztah otce a dvou starších synů, kteři si záhy začínají uvědomovat své vlastní potřeby. Matka v podání Helen Mirren často jen přihlíží a pro domnělé blaho rodiny začíná obětovat čím dál tím víc. Je škoda, že takto zajímavé drama časem začíná být rozplizlé a nudné. Některé scény jsou totiž dle mého názoru zbytečně natahované a podvědomě si začínáte přát, aby při každé další pohromě už byl konec celého filmu. I tím trpí celý snímek, předkládá nám totiž několik fatálních okamžiků, u kterých si divák myslí, že už jsou konečné. Bohužel se film ale dál a dál natahuje. Být celý snímek o půl hodiny kratší, jsem velmi spokojený divák. Takhle mi nezbývá, než hodnotit průměrně. (13.08.2012)

Zhodou okolností 2 dni po sebe Weirove filmy v TV a hneď zase taký zásah ! Harrison Ford v hereckom vrchole ako fascinujúca osobnosť, ktorej pozitívna výnimočnosť vedie do slepej uličky. Z ohromujúcich schopností a inteligencie vyplýva neprekonateľný individualizmus vedúci k hrdosti a pýche, ktoré už nemajú ďaleko od zaslepenosti. Je (alebo nie je ?) prekvapivé, ako ľahko (ale pritom nebadane) to potom vedie k pokriveniu charakteru a prekrúteniu idealistických myšlienok, zaťatosti a premrhaniu schopností. Je to detailný portrét šialenstva vyrastajúceho z prebujnelosti práve tých vlastností, ktorým naša civilizácia prisudzuje toľký význam. Myslieť je nebezpečné. V extrémnej forme dosahuje úrovne svojho pravého opaku, bigotného dogmatizmu a vymývania mozgov, tu stelesnených našou pravou „civilizáciou“, kapitalizmom, kresťanstvom a médiami. ___ Nie že by som mal s pánom Foxom až tak veľa spoločného, ale aj tá malá, no zásadná podobnosť je zdrojom onej fascinácie a súčasne znepokojenia. Za každú cenu raziť svoju pravdu a vždy ísť proti prúdu ! To je moje. Lenže – má to vôbec nejaký zmysel ? To je tá zásadná otázka, ktorú kladie tento film. Kde je hranica, po ktorú ísť, kedy stačí, kedy treba prestať, po koľkátom neúspechu sa vzdať ? Filmy nás učia nikdy sa nevzdávať, to obdivujeme – nevzdať sa v boji za svoje sny, šťastie, ideály – ak sú navyše vznešené, máme právo, ba možno až povinnosť primäť k ním aj druhých (?). POBREŽIE MOSKYTOV je dielo, ktoré veľmi realisticky a vierohodne, a preto výnimočne kruto, spochybňuje ideu iných filmov a kníh, ku ktorým sa tak ľahko, idealisticky a túžobne upíname. ___ V oslave skutočnej práce (= tej, po ktorej vidno hmatateľný výsledok), nezlomnosti a rodinnej súdržnosti má blízko k viacerým filmom z tohoto obdobia, napr. RIEKE, ktorých sociálny rozmer je tu ale nahradený ďaleko náročnejším, viacrozmerným a nejednoznačným rozmerom psychologickým a filozofickým. Znamená pre mňa dokonalé stelesnenie slova utópia, jej viazanosti na konkrétneho človeka, v ktorého hlave sa zrodila i jej pravdepodobne nevyhnutného stroskotania, a to všetko v reálnom prostredí a podmienkach, ku ktorým má aj dnes toľko ľudí (napr. z radov dobrovoľníkov a aktivistov) veľmi blízko, nie vo fantastických alebo sci-fi kulisách, s ktorými sa pri takejto téme obvykle stretávame. Nie na príklade nejakej šablónovitej "odlišnej" figúrky, ale skutočného človeka, ktorý by mohol byť napr. mnou, keby som nebol také drevo. Proste majstrovské. (28.03.2013)

Back to the Roots od Petra Weira. Jasné, že spoločnosť je skazená a uprostred úpadku. A keď si vezmem, že to bol rok 86, teda pred internetom, twitterom a facebookom, nemôžem si pomôcť a len potvrdiť, že Ford mal vo veľa veciach pravdu. Bohužiaľ byť uvedomelý človek, ešte neznamená, že dokážeme ovládať veci okolo seba. Táto demystifikácia ľudských schopností tvárou tvár náhode a prírodným živlom naberá vo filme na existenčných obrátkach. Zároveň je to príbeh v ktorého centre je rodina, ktorá sa snaží vidieť víziu najstaršieho člena domácnosti, hoci každým dňom je to ťažšie a ťažšie. Film sa prirodzene vyvíja a to, čo sa môže javiť ako ústredná zápletka ňou nakoniec nie je. Celé je to vlastne o snahe uspieť. Aj napriek prekážkam. Ford ku koncu výborne nejednoznačný. Weir s veľkou radosťou necháva dva rozdielne svety, aby sa spájali a konfrontovali. Je len škoda, že v tom strete dostávajú hlavný hrdinovia riadne na frak. Nech už majú morálku a hodnoty akokoľvek vysoko. (01.06.2021)

První půlhodina mě moc nechytla, až jsem se trochu obával, že mě bude poprvé film Petera Weira nudit. Dosud jsem byl sice často od Weira zvyklý na napínavé žánrové filmy, v rámci nichž jakousi hlubší linii tvoří poutavý exkurs do exotické civilizace či cizokrajního prostředí (jako např. v austrálské Poslední vlně nebo „amishovském“ Svědkovi), ale tady jsem občas málem nabýval opačného dojmu filmu zaměřeného na exotické prostředí, kde až teprve občas na pozadí probleskne díky vybraným scénám i nějaké to napětí. Nicméně od momentu stavby továrny v džungli mě ta amtosféra hodně pohltila a v druhé polovině, kdy pomyslný souboj dvou kultur v centru s hlavním rozporuplným hrdinou Alliem vyvrcholil hned ve dvou zásadních střetech, snímek postupně nabral pozoruhodný spád. Scéna s tajným nočním spuštěním výroby ledu tu patří rozhodně k nejnapínavějším, vedle podobných dobrodružných okamžiků mě však napokon dokázala přibližně stejným dílem zaujmout i proměna hlavní postavy Allieho, jehož urputný zápal pro věc a prosazování vytouženého způsobu života zacházejí až do morálního rozkladu osobnosti, krajního jednání a stupňujícího se rodinného konfliktu. Ve výsledku jsem tak dostal poměrně neotřelou kombinaci dobrodružného a rodinného dramatu, včetně působivého vyvrcholení... „plujeme ještě po řece?“ Byť to spočátku tak nevypadalo, nakonec ty 4 hvězdičky nejenže dávám, ale považuji je rovněž za zasloužené. [75%] (19.03.2022)

Harrison Ford v tomto americkom filme stvárnil postavu Allieho Foxa. Je to despotický tyran, ktorý svoju rodinu zavlečie do džungle niekde v Hondurase, aby si tam mohol realizovať svoje pochybné vedecké a sociálne experimenty. Ja osobne som si ku tomuto zvláštnemu nekonvenčnému hrdinovi nenašiel žiadne sympatie. Skôr naopak. Jeho fanatické a egocentrické správanie ma privádzalo do zúrivosti. Dobrodružnú drámu "Pobrežie moskytov" nedokážem precítiť a tým pádom ani oceniť. Viac ako dve hviezdičky tomu nedám. ** (15.11.2016)