Piknik na Hanging Rock

Tolik mysteriozní atmosféry, kterou do snímku Weir dostal, to se jen tak nevidí. Hodně mu samozřejmě pomahá magická Zamfirova flétna a ona lávová hora, přesto ty podhledy a další jeho práce s filmovým materiálem, to je vážně krása. Piknik je sice hodně pomalý a skoro bez děje, ale dokázal si mě dostat... Everything begins and ends at the exactly right time and place. (29.10.2010)

Skoro úplne úžasné. V prvej polovine čistá dokonalosť, v druhej to kvôli nesplneným prísľubom už trochu drhne. Ten film proste nie je typický mysteriózny horor, rovnako ako Weirove ďalšie filmy nie sú typickými zástupcami svojho žánru ku ktorému sa hlásia. Na prvé pozretie možno trochu šok, no verím že na druhýkrát sa to napraví. Ale keby aj nie, tak už len za ľubovoľnú scénu pri skalách si ten film zaslúži takmer plný počet 9/10 (30.09.2016)

Můj první film od Petera Weira. Co mě zaujalo hned zprvu, byl výrazný soundtrack, který později funguje jako skvělý prostředek k dosažení té správné mysteriózní atmosféry. A právě atmosféra a fakt, že divák po celou dobu filmu vlastně "netuší", jsou asi nejpodstatnějšími taháky celého snímku. Na svou dobu dost invenčně natočené, takže teď už jen čekám, čím mě Peter Weir překvapí ve své pozdější tvorbě.)) 90% (14.03.2010)

Dúfal som, že mi Piknik na Hanging Rock sadne, ale nestalo sa. Je to vizuálna ekvilibristika bez opodstatnenia v príbehu. Dievčatá z internátnej školy bez stopy zmiznú - to je celá informačná hodnota aj kostra príbehu tohto filmu. Kochať sa esteticky vycibrenými pohľadmi do austrálskej divočiny, tak to som mohol radšej zvoliť prírodopisný film. Weirovi sa do chvíle zmiznutia žiačok darí budovať mysterióznu atmosféru, ktorá vyvoláva pocit blížiaceho sa konca. Potom v horúcom letnom opare dievčatá len v spodnom prádle vojdu do skál, ale nechcem spoilerovať, už takto som prezradil veľmi veľa... Ďalej sa už film nemá kam pohnúť, nikto nič nevie, a bohužiaľ ani režisér nedokáže prebudiť zvedavosť. (08.09.2011)

Piknik na hanging rock je překvapivě vrstevnatý film, který na poprvé nemusí sednout každému, ale s odstupem času ho řadím k těm lepším fimům které vznikly a právem si zaslouží být asi nejlepším australským filmem. Weir je genialni filmař a podařilo se mu vytvořit film s neopakovatelnou atmosférou, kterou dotváří užasná hudba Gheorgha Zamfira. Film se tváří jako adaptace skutečné události. Na první pohled je film trochu poeticky trochu misteriozní trochu dramatický a skončí neurčitě, takže si z něho asi leckdo odnese rozpačitý dojem a přemýšlí co to mělo být. Pozorný divák si všimne, že film je postavený na kontrastech, Jedním je o kontrast mezi vyšší britskou třídou a nižší třídou australských osadníků, na kontrastu mezi chaotickou australskou divočinou a zkrocenou organiozovanou krajinou sídel. Kontrast mezi striktím světem společenských norem a volností. Dalším vyznamným prvkem ve filmu je čas, ohraničený a plynoucí ve stejném rytmu a okamžík mimo čas. Příbeh filmu se odehrává na pozadí konce britského impéria a vzniku samostatné austrálie a právě o tomto okamžiku film je o konci jedné ery a vzniku druhé, o tom steží postřehnutelném bodě kdy se něco mění, něco končí a něco vzniká. Nezáleží na tom jestli ty holky nakonec sežrala skala, nekde se ztratili nebo se proměnily ve zvířátka, duležitý je pocit z filmu je to o místě, které překračuje čas, prostor a lidské chápaní. (26.11.2020)