Piknik na Hanging Rock

Potlačovaná viktoriánská sexualita (plus určitá sociální kritika) v poněkud hodně ambiciozním filmu, který mě bohužel až na úvodní půlhodinku nechával spíše chladným (i díky dost rádoby dramatické či mystické hudbě), třebaže mám podobně alegoricky kritické filmy rád. Na Claytonova Neviňátka to však rozhodně nemělo. (25.01.2011)

Málokterý režisér má tak dokonalou schopnost pomocí kamery a zvuku navodit takový duch místa a doby, jako Peter Weir. Kompozice některých záběrů a užití světla v tomto filmu silně připomíná masterpiece Stanleyho Kubricka Barry Lyndon. Když dívky začínaly svou tajemnou pouť na skálu, měl jsem strach se pohnout, abych tu jako porcelán křehkou atmosféru neporušil. Holky při výpravě působí dost smyslně, při přeskakování potoků, nastavování tváře větru. Atmosféře a napětí napomáhá, jak je u Weira obvyklé, i vynikající práce se zvukovou stránkou se zvýrazněním hlasů ptáků, šumění listí a hudba s flétnovým motivem. Škoda, že po zmizení dívek napětí trochu upadá, ale zase sledujeme zajímavě zachycené vztahy na dívčím internátu. Silnou scénou je, když se ostatní holky v tělocvičně vrhnou na jedinou přeživší, jako by za něco mohla. rozhodně výborný film nesoucí jasné prvky Weirova rukopisu. (14.07.2007)

Tetelivá nuda pod australskou skálou opentlená tklivými tóny Panovy flétny. Mysteriozní příběh, na motivy skutečné události záhadného zmizení tří dívek a jejich vychovatelky, se rozbíhá velmi pomalu a velmi poeticky. Předčítání milostných dopisů, zasněné pohledy dívek a mravenci v trávě. Zlehka za zvonivého chichotání děvčat se přesuneme pod Hanging Rock. Chvilka předčítání, svačinka, skotačivé pobíhání a mravenci v trávě. Společně se čtveřicí dívek se vydáme vzhůru na průzkum Oběšené skály. Panova flétna, dramatické záběry tichých skal, očarování, zmizení, výkřik a mravenci. Dole pod skálou vychovatelka zvedá oči od algebry... Následuje prapodivné vyšetřování místní policie, jedna neodvratná tragédie a mravenci v trávě. Abych to nějak uzavřel, mravenců bylo zřejmě méně, dějově významných zvratů a linek zase více, ale já si prostě z Hanging Rocku odnáším vzpomínku na ten úžasně nasnímaný a hudebně podkreslený hmyz . Únavný lyrický cajdák. Za dvě protrpěné hvězdy. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (24.04.2015)

Zatímco první část je nádherně mysteriózně znepokojivá, melancholická a s krásně zasněnou kamerou, tak ve druhé se to převáží do úplně jiné polohy; stále kvalitní, ale přeci jen ne až tak úplně. Přesto i tak Peter Weir již v těchto svých začátcích oplýval talentem jako málokdo a je to zde pořádně vidět. (13.05.2005)

Neobyčejný film, který pravděpodobně nepřipomíná nic, co jsem zatím viděl (námětem o nevysvětlitelném zmizení hlavních postav mi pouze vzdáleně připomněl vynikající ruský snímek Den v Jurjevu, v němž podobně záhadně zmizí matce její dospívající syn - budiž to zde zmíněno pro úplnost). Svým způsobem mě tahle podívaná vyloženě okouzlila - krásným soundtrackem, jedinečnými australskými lokacemi, symbolickým vyzněním a především nezapomenutelnou atmosférou, která se dá slovy jen těžko popsat. Film to samozřejmě není pro každého a některé netrpělivé diváky může nudit, protože se za celou dobu nedočkají toho, že by se tam "konečně něco začalo dít", ale to je čistě jejich problém, nikoli toho filmu. Jsem velmi rád, že jsem ho mohl vidět - film mě zaujal už samotným svým názvem - a osobně mi přijde vzrušující se domýšlet, jaké vysvětlení by asi ono tajemné zmizení mohlo mít. Výjimečný filmový zážitek, jaký se poštěstí jen jednou za čas. (18.11.2017)