Truman Show

Vzoprenie sa konvenciám diktovaným štátom, zákonom idúcim po ruke korporácii a manipulatívnej obchodno-reklamnej praxi médií predstavovanej osobou riaditeľa televíznej stanice. On je zákon, štát aj obchod, on určuje réžiou tv programu celý život človeka od narodenia. Truman, ktorý pochybuje ,už raz počul o skutočnej povahe sveta v ktorom žije, len nemá dostatok relevantných informácií. Veľmi zaujímavá myšlienka s filozofickým presahom je čiastočne zabitá koncom, idealizujúcim ľudstvo do nepravdepodobne humanistických polôh. Širšia poznámka na okraj: Základný námet (v demokracii máte šancu na alternatívu väčšinovo servírovanej pravdy ale nemáte veľké možnosti na zdôvodnenie slov prečo práve alternatíva?) vystihol už Noam Chomsky v jednom zo svojich dokumentov: pustia vás do televízie, vy na médiami podávanú pravdu poviete úplne opačný názor, ktorý sa sám osebe zdá byť výplodom chorého mozgu, na jeho vysvetlenie však máte len dve tri vety (minúty) a automaticky vás majú za čudáckeho radikála, pretože protinázor vášho tvorí nielen celý obsah spravodajstva vysielaného po zvyšok roka ale aj väčšinu najsledovanejšej zábavy. To čo urobil Truman za risk ale vždy stojí. Za risk skúsiť urobiť čokoľvek v zhode s vlastnou vôľou, a prostým sedliackym rozumom pri nepodľahnutí mediálnym rebríčkom, všeobecne uznávanou mienkou, objektívnou kritikou, poklesnutým vkusom akýchkoľvek moderátorov, písaným zákonom a reklamným usmernením, teda čokoľvek v zrejmom protipohybe s hlavným prúdom. Z jeho unifikovanej výslednice a najmä z konkrétnych každodenných prejavov ide totiž niekedy taká sila až to mrazí. (14.02.2005)

Jim Carrey v osobité roli bez svých stereotypních úšklebků a komických gest konečně ukázal, že umí i něco jiného, než se předvádět. Truman Show vidím jako originální zpracování fenoménu média, které bije na poplach a šokujícím způsobem upozorňuje (avšak chytře a nikoli obscénně), jak moc jsme médii ovládáni a manipulováni. (24.01.2006)

Spoiler... Film, jehož hlavní téma je náš vlastní pohled. Omezovat to na fenomén reality show a bulváru je povrchní, mnohem víc Niccolův scénář cílí na to, jak sami sebe konstruujeme jako subjekty, jaký způsobem budujeme vlastní vnímání reality, vlastní identitu. Peter Weir tuhle finesu jemně vystihl, pohrává si s divákem, je důsledně ironický. Závěr mě přinutil k triumfálnímu gestu - pokud ho někdo chápe jako happy end, zjevně se stal obětí vlastní Truman Show. Tohle je realita, jak ji známe a akceptujeme... Pointou film tak není to, že Truman najde svůj exit, ale právě to, že náš exit je v nedohlednu. "We accept the reality of the world with we are presented. It´s as simple as that." Celá Truman Show je na tomto principu zrcadlícím se v její formě (v mezích možností důsledně) postavená. (25.10.2011)

Dobré ráno. Tak teď na to koukám s šestiletým odstupem a Truman mě dostal znovu. V době kdy u nás vybouchl reality show boom, je pro nás film aktuálni a hlavně více pochopitelný. Stali jsme se diváky Truman show, prožívali jsme pláč, smích a situace všeho druhu. Trošku mi vadila stereotypnosst, což kdybych to sledoval v realu, tak by mě omrzelo, i když člověk nikdy neví. Díváme se totiž na Truman Show, takže pokud by jsme se neviděli: Dobré odpoledne, dobrý večer a dobrou noc. :) (04.02.2004)

Velice originalni a uzasny film. Tenhle film je trosku podobnej EdTv, jenze EdTv je jen takovej odvar oproti tomuhle. Carrey je v roli naprosto dokonaly a presto, ze se vlastne ve filmu nic akcniho nebo tak nejak nedeje tak neodtrhnete oci od obrazovky. Proste skvele natoceno, skvele vymysleno, skvele zahrano a s vybornou hudbou. Jediny co bych filmu vytknul, je, ze by mohl byt trosku delsi, at uz co se tyka Carreyho postupneho uvedomovani, ze neco neni v poradku, tak i toho co se stalo pote co se Truman dostal do opravdoveho sveta. (15.04.2005)