Truman Show

Už dlouho jsem u žádného filmu nebyl takhle nadšenej. Vtipné, emocionální, originální, no prostě skvělé. Námět těží z kontrastu mezi utopíí (Trumanův uměle vytvořený, ale na druhou stranu bezpečný a bezstarostný život) a antiutopíí (televizní magnát řídí z téměř božské pozici lidský život a diváci to bez prostestů sledují). Obě tato prostředí však mají společný základ, totiž nepřítomnost práva být svobodně šťastný - nešťastný, a to ačkoli tento nedostatek má dvě zcela odlišné příčiny (Trumanovi je toto právo odpíráno shora, kdežto diváci o něj vůbec nestojí - stačí jim, když tohoto práva využívá Truman - který jej ale ve skutečnosti vůbec nemá, tedy se dostáváme do začarovaného kruhu, kdy jsou všichni nesvobodní, ale nikomu to nevadí). Nakolik daná situace připomíná náš reálný svět, to ať si každý rozhodne sám. The Truman Show předkládá látku k zamyšlení zábavným způsobem - a tak to mám rád. 100% (28.12.2008)

Velice originální snímek s osvěžujícím námětem, vtipně a konstruktivně naráží na naši reklamami přesycenou televizní scénu a také na novodobý fenomén reality show. Jim Carrey, ačkoliv nepatří zrovna mezi mé nejoblíbenější herce, se skutečně snaží a dokazuje, že zvládne i víc, než jen pitvořit se v béčkových komediích. Bohužel si troufám říct, že myšlenka filmu skrývala větší potenciál a šlo z ní jednoduše vymačkat ještě trochu víc. V podstatě prvních 45 minut je jen takový rozjezd (i když velmi dobrý a rozhodně tím nemyslím ani nudný!) a poslední půl hodinka už je zase (lehce dojemné) "finále", takže při pohledu na celkovou stopáž nás napadne, že když už tvůrci přišli s tak originálním tématem, mohli si s ním pohrát i více. Možná si raději chtěli zachovat vážnější tvář a neladit Truman Show příliš na komediální vlnu, která by eventuálně mohla celou myšlenku degradovat, jenže takto mě to dostalo jen na 8/10 (17.03.2008)

Vědět tak, kam Andrew Niccol na ty nápady chodí. Co film to perla, ať už ho režíruje sám, nebo napíše scénář. Tedy ve skutečnosti stačí dívat se na svět okolo sebe s otevřenýma očima. Jak se říká o knihách, že nejlepší je taková, o které máme pocit, že jsme ji už četli, tak o filmech platí to samé. V Gattace i tady jsem slavil vítězství lidské vůle nad systémem, který jsme si sami zbudovali k tomu, abychom se sami odřízli od reality a uzavřeli do iluzí. Vyvěrá z toho taková naděje a víra v člověka, že mě to opravdu dojímá. S1mOne už je k lidstvu mnohem skeptičtější a naopak zobrazuje vítězství iluze nad skutečností. To zas potěší cynickou složku lidské osobnosti. Terminal se opět vrátil k vítězství člověka. Je vidět, že optimistický konec lze natočit bez přehnaného patosu a kýčovitosti, a přitom může být stejně úderný a působivý jako nějaká tvrdá překvapující pointa (nejvíc mě takový konec dostal v knize Piknik u cesty). Ale to jsem se dostal od filmu někam k filosofování, takže zmíním vynikající režii Petera Weira (s Niccolem si evidentně padli do noty), výkon Eda Harrise, Laury Linney a Jima Carreyho a ostatně všech ostatních "členů štábu" skvěle podávajících telenovelové neherectví, krásnou Nataschu McElhone a skvělou hudbu neuvěřitelně podbarvující celý film. Film navíc obsahuje několik skutečně skvělých scén, jako lidi stojící a čekající na povel nebo Carrey bušící na stěnu svého "dokonalého světa." Beru film jako takovou výzvu stát se pány svého osudu. A teď "kdybychom se neviděli dobrý den, dobrý večer i dobrou noc..." (21.11.2005)

Jeden z mých oblíbených filmů, který mě dokázal chytit a nepustit. Někdy i já mám pocit, že jsem sledován, tak proto jestli je tomu opravdu tak, tak mi to prosím řekněte, nebudu se zlobit :-) Film je přesně takový jaký má být. Spíš než komedie je to drama. Vůbec jsem se nenudil a na konci mám vždy zvláštní pocit, který značí to, že film je opravdu vrchol, jedno z nejlepších, co filmový svět může nabídnout. (27.04.2012)

Zkuste si představit, že váš život je televizní seriál a vy jediný/á o tom nevíte. Ne, vážně, zkuste to. Zjistíte, že i ve vašem životě se pohybují typizované žánrové postavy, dialogy mezi nimi šustí papírem, někteří (ne)přátelé se zjeví jen jednou (hostují?), jiní intenzivněji, ale po omezenou dobu (vypršela jim smlouva?) a v situacích, kdy se vám chvíli nic neděje, přijde krajně neporavděpodobný dramatický zvrat (deus ex machina). Zkuste říct, že to tak není. Děsivé, že? 90 % (18.03.2005)