Rok nebezpečného života

Rok nebezpečného života měl dobré herce. Mladý Mel Gibson vysloveně exceloval. Jenže celou dobu jsem z toho filmu měl takový zvláštní pocit, jako že se něco zvrhne a film nakonec ukáže to pravé Indonéské inferno. S parťákem Enšpíglem jsme na to čekali celý film a já v posledních asi patnácti minutách usnul. Když jsem se k filmu ale zpětně vrátil a zbytek dokoukl, pořád doufajíc v to, že se to nějak zvrhne, byl jsem v šoku. Nezvrhlo. Tak na mě tenhle film nakonec zapůsobil dost negativně, jelikož se jedná o, na první pohled, velice atraktivní drama z originálního prostředí, kterého se člověk také dvakrát tolik nedočká, a nakonec ani nedokáže ničím zaujmout a vlastně celou dobu jenom nudí. No, škoda… (18.09.2012)

Filmy zřejmě nejslavnějšího austrálského režiséra Petera Weira patří k těm, na které si vždy rád udělám čas a náladu. Poznávání exotického prostředí očima postavy příchozího cizince bývá Weirovým častým schématem, tentokrát se tak děje s náhledem do moderních dějin Indonésie v příběhu novináře uprostřed vzrůstající a záhy již rozpoutavé válečné hrozby. Neskutečně zajímavý děj s poutavou atmosférou kombinuje v sobě více motivů a linií včetně milostné romance, vnitřního boje novinářů v honbě za materiály a záležitostech ohledně jejich zveřejnění, přidává i jakousi mystickou legendu o loutkách a posvátné hře stínů... rozvíjí osud tří různorodých postav, z nichž domorodý trpasličí novinář se zálibou ve vedení složek dýchá zvláštně tajuplnou aurou a Jill v podání krásné mladé Sigourney Weaver dodává filmu i jistý půvab... přesto jakoby Roku nebezpečného života stále cosi scházelo. Nemůžu říct, že by mě zklamal, ale s výjimkou několika scén ke konci (zejména strastiplné cesty na letiště) jakoby se Weir navzdory tématu bál ho gradovat do vyloženě silné výpovědě a zůstal raději u toho zajímavého a poutavého náhledu. Což je možná navzdory všem kladům trochu škoda. Taneční scény s dobovými šlágry v pozadí sice dodají víc odlehčené atmosféry, ale měl jsem pocit, že filmu spíše škodí mírným narušením napětí. [75%] (25.12.2022)

Skvěle zahrané a přes mírnou zdlouhavost skvěle atmosférické. Weir umí z filmu na diváka přenést to, co cítí jeho postavy. V tomto případě diktaturu a krutost režimu, které nejsou ani moc vidět, a přesto jsou naprosto jasně přítomné. A samozřejmě do filmu skvěle zapadající Vangelisova skladba. Sigourney dokonce vypadá velmi přitažlivě, což pro mě obvykle nebývá. (14.09.2012)

Většina na tomto filmu něco postrádá, já jsem v něm našel něco navíc...zdá se mi jiný, zvláštní, opředený mlhou, nevim momentálně to neumím popsat. Jedno vím ale jistě, nejneuvěřitelnější na tomto snímku byla Linda Hunt. Předvedla jeden z nejlepších "ženských" výkonů ve vedlejší roli, kterým zastínila všechny ostatní. Ano, její role je dobře napsaná, ale žádná jiná herečka (natož herec) by Billyho nedokázala zahrát tak jako ona. Bez ní by tento film nebyl ničím. (15.09.2012)

Pohľad na politickú krízu a blížiaci sa spoločenský prevrat podal Weir až priveľmi triezvym a odstupovým štýlom a ani romantická zápletka nemala tie správne grády a ani vygradovaný záver nebol cítiť. K úspechu však prispeli najmä herci. Svojim vzhľadom a proporciami Linda Hunt veľa hereckých príležitostí iste nedostala-nedostane, takže svoju príležitosť využila ako sa patrí. A darmo, Sigourney aj keď bez kamošov z vesmíru, ale znova nehrá typickú ženskú rolu v ženskom prostredí. 70%. (10.02.2008)