Rok nebezpečného života

Peter Weir patří mezi typ režisérů, kteří tvoří pro všechny, ale to mu nijak nebrání své filmy naplno rozvinout. Jeho "mainstreamovost" nepramení z ústupků, změkčování ani braní ohledů na diváky, ale z obdivuhodně precizní schopnosti odvyprávět příběh, zaměřit se na možná jednoduchou, ale komplexní myšlenku a ji zobrazit tak, že promlouvá ke každému. Dělá to na stejné úrovni jako Miloš Forman nebo Thomas Vinterberg, jen on se uchyluje mnohem častěji ke spirituálnu a přírodě. Rok nebezpečného života tomu plně odpovídá, snad jen přírody zde mnoho není. Že patří mezi ty méně uznávané, přičítám diváckým očekáváním, že budeme svědky dalšího příběhu muže, který svými činy vyvolal či alespoň zásadně ovlivnil revoluci. Jenže Weir vypráví právě o tom, že takové příběhy neodpovídají realitě. (14.12.2012)

Pohľad na politickú krízu a blížiaci sa spoločenský prevrat podal Weir až priveľmi triezvym a odstupovým štýlom a ani romantická zápletka nemala tie správne grády a ani vygradovaný záver nebol cítiť. K úspechu však prispeli najmä herci. Svojim vzhľadom a proporciami Linda Hunt veľa hereckých príležitostí iste nedostala-nedostane, takže svoju príležitosť využila ako sa patrí. A darmo, Sigourney aj keď bez kamošov z vesmíru, ale znova nehrá typickú ženskú rolu v ženskom prostredí. 70%. (10.02.2008)

Čo je najkrajšie na Roku nebezpečného života, nejde popísať. Ale rozhodnutie podať celý príbeh z pohľadu trpaslíka Kwana, nenásilne ho v tom jeho podaní orámovať alegorickou hrou s tieňovými bábkami, to pomohlo vytvoriť, v celej jeho krehkosti, taký mohutný spodný prúd, že sila zážitku zo sledovania je tu porovnateľná so silou zážitkov z tých najväčších príbehov, aké kedy uzreli svetlo sveta. Nie, nie je to len dobrá žurnalisticko-vojnová dráma s romantickým nádychom, už vôbec nie komentár k danému konfliktu. Je to hlavne tragický príbeh toho, kto nám to celé vyrozprával. (29.09.2012)

Je to zvláštní - film o diktatuře a začínající občanské válce, kde se vlastně skoro vůbec nestřílí a vůbec je tu krutost režimu spíš cítit než vidět. Weir umí udělat atmosféru a podařilo se mu to i tady,. Úplně je fyzicky cítit to vedro, bída, pot, gin tonic (bez ledu) a přitažlivost Sigerney Weaver. Když už jsme u herců, všichni tři v hlavních rolích jsou skvělí - zvlášť v mužské roli obsazená Linda Hunt jako javánský trpaslík. Celkově: je to dobrý film, který zaujme hlavně atmosférou. Mohl být o kousek kratší, ale je je to zvladatelné (byť pro milovníky rychlé akce to může být nuda). Gallipoli mně asi bavilo víc, ale i tak se mi to líbilo. (09.07.2011)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Mladý novinář Mel Gibson byl zastíněn svým kameramanem a fotografem - herecky i lidsky podle filmové role. Navíc kameramana hrála ženská liliputánka, což se nedalo vůbec poznat, Linda - Hunt Oscara dostala právem. Jinak je Weirův snímek z období povstání proti Sukarnovi na Jávě až moc poklidný zvláště ve srovnání s jinými revolučními snímky (např. Gándhí, Křižník Potěmkin, Bitva o Alžír, Hotel Rwanda), hlavním vetřelcem do života rozhlasového reportéra je krásná Sigourney Weaver... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=j2k9d0c4sAM (15.09.2012)