Horúci vietor

Šurda Šurdilovič byl v socialistické televizi zjevením z jiného světa. Geniální flegmatik s nepřekonatelným odporem k jakékoliv práci, nebyl zrovna typickým hrdinou doby. Dodnes mi není jasné, jak se mohl na naše obrazovky probojovat. Zvlášť když při prvním uvedení (cca 1982) byla ještě nějaká "perestrojka" naprostým sci-fi. Možná si bolševici mysleli, že lidé budou Šurdu odsuzovat. (I když tohle se mi jeví jako naprosto zcestná myšlenka.) Lidé ho samozřejmě zbožňovali. Všichni mu záviděli jeho bezstarostnost a jeho (vlastně úplně zdravý) přístup k životu. O dekádu později, když se to v bývalé Jugoslávii začalo hromadně mydlit, nechápal jsem: Tohle je přece kraj Šurdy Šurdiloviče! Jak se to mohlo stát? "Horký vítr" patřil ve své době k vůbec nejkultovnějším seriálům: Jako dnes máme LOST a PRISON BREAK, tenkrát vládl Claudius se Šurdou. K mým nejoblíbenějším scénám patří ta, v níž se svérázný hrdina seznámí se svým budoucím věrným druhem (oba dva byli ideálními komickými typy, na jaké se nezapomíná): Šurda coby lazebník zjišťuje, že se k jeho holičství blíží nějaký chlapík (patrně další práce). Okamžitě uléhá a simuluje nevolnost. Poněkud přitroublý zákazník je ležícím holičem nejdříve využit k tomu, aby uvařil kafe a naservíroval mu ho (Šurda nemůže vstát, protože by se mu "odkrvila hlava"). Když pak zákazník vyjeví své přání ("oholit"), Šurda jej požádá, aby si zatím, než mu bude trochu lépe, namydlil obličej. Zcela zmatený chlapík se tedy s brbláním namydlí. Šurda jej chvíli zamyšleně pozoruje a nakonec absurdní situaci korunuje větou: "Víte, pořád se mi to nezlepšilo. Nemohl byste se oholit sám?" (31.03.2006)

Ljubišo Samardžič, představitel nezapomenutelného Šurdy, holiče trpícího na nízký tlak, bydlícího v malém bytě s manželkou, dítětem a starými příbuznými, jako klasický socialistický fluktuant prochází různé zaměstnáni, aby nakonec vždy zjistil že "tohle" mu prostě nevyhovuje. Takže se nám představí jako taxikář, závozník, nebo taky hlídač v samoobsluze /jediný zloděj, kterého chytne je jeho kamarád Michajlovič, kterého vzápětí pustí a sám se poroučí taky/, aby nakonec skončil tak jak začínal- krásně tančící, geniální holič (07.01.2007)

Matně si vybavuji tento příběh z nuzného prostředí, jehož hlavním hrdinou byl hochštapler jménem Borivoj Šurdilovič a také si vzpomínám že dospělá část naší domácnosti se nad jeho eskapádami výborně bavila. Mně osobně utkvěl z celého seriálu jediný dialog, kdy se vnouček ptá: "Dědo, co je to sex?" "Neříká se sex, ale keks." "A co je to sexuální maniak?" "Říká se keksuální, ničí keksy."A teď podle toho zkuste něco hodnotit. (26.06.2007)

Předně podotýkám, že v době, kdy tento seriál běžel v TV jsem ho neznal, tudíž nostalgickou stránku do hodnocení započítat nemůžu. Nicméně i tak jsem mu přišel na chuť, třebaže jinak je mi jugoslávská tvorba docela cizí a nevyhledávám ji. Kvalita jednotlivých dílů je kolísavá, nejméně mě zaujaly epizody Taxikář a Vynález, naopak nejvíce mě pobavily díly okolo shánění bytu (zejm. všemožná snaha obelstít komisi pro získání co nejvíce bodů), ilegální nastěhování a soudní spor o byt. Nikdo jiný si u soudu nevynutí proces vleže kvůli nízkému tlaku.:) Zábavný byl rovněž první díl, hlavně u lékařské prohlídky "Doktore, než vy se dočkáte svýho cíle, tak já zhebnu!" nebo "To sluchátko byste si měl zabudovat do hlavy". Humor je postaven především na výřečnosti hlavního hrdiny, ostatní jsou tam víceméně do počtu, i když zajímavé hlášky má občas i Šurdův strýc Firga a kámoš Bob má originální nápady, jak bez práce vydělat prachy.:) Výborný je český dabing - Heřmánek Obermaierová, Hálek, Böhmová, Brabec, Hrušínský a plno dalších ještě oproti originálu zvýšili laťku. Líbí se mi i tklivá titulní píseň "A sad adio, a sad adio, i ko zna gde, i ko zna kad!" Škoda toho zežloutlého obrazu u většiny dílů. Seriál měl lepší i slabší chvilky, takže mi to vychází na slušný nadprůměr 3 *. 65% (12.09.2015)

"Znáte bohéma-hypochondra? Já jo, je to líný frajer Šurda!" Tenkrát jsem se hrozně divil (a dodnes to nechápu), jak mohli soudruzi NĚCO TAKOVÉHO pustit do televize? Mezi pracující český lid, zodpovědně a usilovně budující socialismus! Líný bohém Šurda, jehož nejoblíbenější činnosti jsou flákání se a vyspávání. A jediné, co ho dostane z postele je vůně uvařené kávy, za tou pak leze jako zombík (celej já :-)). Po probuzení, čili kolem poledne, pak vymýšlí nejrůznější způsoby, jak přijít k penězům, ale přitom se moc nenadřít. Ostatně kdo by to nechtěl i dnes, já určitě jo. Výstavní lenoch (teď mluvím o Šurdovi, ačkoli...), ale taky člověk, který se rád baví, zazpívá si a zatancuje a má srdce na pravém místě. Velmi sympatický budižkničema a hypochondr, můj velký vzor! A ústřední píseň seriálu mě dokáže vzít za srdce dodnes. (15.01.2013)