Třicet jedna ve stínu

Spravedlnost bývá nejenom slepá, ale v mnoha případech i hluchá a chromá ... a podle toho náš svět vypadá. Kriminální zápletka pomáhá rozehrát komorní psychologický příběh nešťastné, naivní a především jednostranné lásky, která je ochotná přinést i tu nejvyšší oběť. P.S.: 1) Milé dámy, ne aby vás napadlo se jím inspirovat - žádný chlap za to nestojí ... ;-) ... 2) Z dnešního pohledu se celá kauza může zdát nicotná, neboť ohledně nejrůznějších kriminálních deliktů není žhavá současnost ani zdaleka tak úzkoprsá. (02.12.2011)

Dost zvláštní film, Weiss se snaží navazovat na zahraniční moderní filmové postupy a vytváří až kosmopolitní atmosféru, ale přesto mi přijde angažování angličanů dost násilné. Příběh má určitý potenciál, ale jeho podání mi přišlo dost neinvenční, chladné a i na dobu vzniku poněkud vyčichlé. Hrušínský tu hraje zajímavou rozporuplnou postavu, která je navenek monolitní, ale uvnitř ní dochází k určitým důležitým posunům. Hlavně kvůli němu stojí tento netradiční počin za pozornost. (10.12.2009)

Třicet jedna ve stínu se chce tvářit jako velký evropský film, ale díky scénáři je to jen prachobyčejná česká dobová kriminálka ambiciózního režiséra, což by ještě vůbec nemuselo být na škodu, pokud by ovšem nestála na tak banálním příběhu, jakým jen ,,rozkrádačka" socialistického majetku může být, ještě že to zachraňuje ten konec a trocha té psychologie. Rudolf Hrušínský coby oživlé svědomí byl skutečně silný moment. Kolik se toho může skrývat v jednom pohledu a výrazu tváře...Snímek (jistě schopného a progresivního) Jiřího Weisse dobře ilustruje civilizační posun, který kinematografie i společnost (a to nejen česká) za to zhruba půlstoletí urazila... (01.12.2011)

„Nechcete trochu kafe?“ - „Ne děkuji, nejsme v kavárně.“ Kontrolor Rudolfa Hrušínského. O co větší chaos má doma (zaneřáděný byt, neutěšený vztah se synem a ženou alkoholičkou), o to více akurátní a pořádkumilovný je při výkonu svého zaměstnání. Nakonec až moc. Jeho postava je nepříjemná, smutná, ale přesto víc než zajímavá. Což už se ovšem moc nedá říct o ostatních protagonistech. Výraznější jsou jen ti britští, kteří ovšem mají handicap skrz nepříliš dobré nadabování (hlavně představitel Bažanta, v kterém jsem stejně celou dobu viděl Řandu, a toho mám spojeného s úplně opačným druhem rolí). Nejlépe z nich si stojí asi Alena v podání Anne Heywood, i když s jejím zkratovitým jednáním jsem měl poněkud problém. Za zmínku pak stojí ještě depresivní a díky hudbě až deptající atmosféra, která tragický příběh podtrhuje. A na závěr je tu ten již mnohými zmiňovaný Kůrkův maximálně mrazivý pohled… Jinak mám ale z tohoto raritního snímku trošku rozpačitý dojem, nebýt skvělého Hrušínského, na slabší 4* by to asi už nebylo. (25.11.2017)

Lehký, ale smutný kriminální příběh s krásnou Anne Heywoodovou na pozadí tragedie zničeného mileneckého vztahu. Čeští herci v čele s Rudolfem Hrušinským jsou, jako obvykle, výteční. Šedesátá léta jim zkrátka pěkně svědčila. Nesmyslná oběť ženy na oltář ztracené lásky a pohled na bezcitné jednání muže, zametajícího stopy své nezodpovědnosti. (04.05.2013)