Réžia:
Jiří WeissScenár:
Jiří WeissKamera:
Bedřich BaťkaHrajú:
Jiřina ŠejbalováObsahy(1)
Jiřina Šejbalová v televizním psychothrilleru podle rozhlasové hry L. Fletcherové. Tělesně postižená dáma je večer sama v bytě a právě omylem vyslechla hovor o plánované vraždě... Televizní film (podle rozhlasové hry L. Fletcherové), natočený režisérem Jiřím Weissem v šedesátých letech dvacátého století, přinesl vynikající uměleckou příležitost herecké hvězdě minulé generace Jiřině Šejbalové. (Česká televize)
(viac)Recenzie (26)
Včera som si pozrel Litvakovu verziu rozhlasovej hry, dnes som si zopakoval Weissovu. Predpokladám, že jeho verzia lepšie zodpovedá rozhlasovej pôvodine, ktorú nepoznám. Nepotrebujem jednoaktovku nabobtnalú na celovečerný film. Weissova verzia je hutná, dobre vygradovaná, excelentne zahraná, takže jediné, čo mi celkom nesadlo bola hudba hlučnejšia, ako by sa na komornú drámu patrilo. Mizerná technická kvalita kópie je už mimo obliga tvorcov a mohla by slúžiť ako jediný argument pre absenciu tohto televízneho filmu na televíznych obrazovkách. ()
Tedy, natočit naopak psychothriller dlouhý pouhou půlhodinu, z něhož v každé minutě dýchá obrovské napětí, nervozita, tíseň, strach, odkrývající se tajemství a hrůza prožívaná s hlavní postavou se každou chvíli stupňuje až do nekompromisního vyvrcholení, to je panečku velké umění! Jiří Weiss (Taková láska, Spravedlnost pro Selvina) si u mne opětovně potvrzuje status jednoho z nejzajímavějších a současně nedoceněných československých režisérů. Naprosto excelentní Jiřina Šejbalová (podala u pana režiséra jedinečný výkon již ve Vlčí jámě z roku 1957) účinkuje úplně sama v jedném pokoji, s jedním vozíčkem a jedním telefonem, v nezapomenutelném filmu, který by se nikdy nestal lepším a působivějším, kdyby ho Weiss doplnil navrch o jakoukoliv scénu mimo bytu Mrs. Stevensové, stejně tak kdyby oplýval mnohem lepší technickou stránkou. Ten mizerný sešumělý černobílý obraz, ty často nejasné ozvěny hlasů ze starého telefonu teprve umocňují atmosféru. Minimalistický skvost! 95% ()
Ne každému se poštěstí zaslechnout v telefonu přípravu vlastní vraždy. Až mi by bylo paní Šejbalové líto, že ji nikdo nedokázal pomoct. V tak krátkém časovém horizontu bylo cítit napětí od začátku až do konce, do poslední chvíle jsem věřil, že je to pouze představa nemocné, invalidní ženy a přece...chválím všechny, kdo se na filmu podíleli a zvláštní ocenění pro paní Šejbalovou. ()
Tomuhle výbornému malému thrilleru se dají vytknout jen dvě věci, že svým tématem vlastně není nikterak originální, ale to se ve své podstatě ani nedá vyčítat a že byl docela předvídatelný. Ale žádná z těchto výtek nijak neumenšuje zážitek z excelentního výkonu paní Šejbalové ani z mistrně gradujícího thrilleru, který je ideální na osamocený podvečer.... ()
Podle rozhlasové hry Lucille Fletcherové byly natočeny tři filmy: první (celovečerní) roku 1948 s Barbarou Stanwyckovou, druhý roku 1963 s Jiřinou Šejbalovou a jiný roku 1989 bůhví s kým, která je prý dost příšerná. Sama rozhlasová hra měla premiéru roku 1943 a hlavní postavu ztvárnila známá Agnes Mooreheadová. Film se Stanwyckovou měl scénář od samotné autorky, ale i tak dle mého názoru nefunguje zdaleka tak dobře, jako tato prakticky doslovná verze, v níž Jiřina Šejbalová předvádí opravdu geniální výkon. A to mám o Stanwyckové velice vysoké mínění. ()
Galéria (1)
Fotka © Česká televize / Josef Vítek
Reklama